Kostel sv. Václava

Kostelní ulice, Tišnov

Nejvýraznější dominantu tišnovského panoramatu představuje kostel sv. Václava. Dle dobových zdrojů a architektonických prvků byl součástí původní vsi již od první pol. 13. stol. Od svého založení stál na dnešním dominantním místě, které skýtalo určité obranné možnosti, přibližně 200 m východně od jádra vsi. Od počátku byl zasvěcen sv. Václavu, světci vládnoucí přemyslovské dynastie. Písemně je poprvé zmiňován v roce 1239, kdy olomoucký biskup Robert daroval patronát k tomuto kostelu novému klášteru Porta coeli.

O původní podobě a stavebním vývoji v době rané a vrcholné gotiky 13. a 14. stol. je známo velmi málo. Objevené kamenické detaily a architektonické fragmenty, které druhotně posloužily jako stavební materiál a nacházejí se ve zdivu svatyně, dokládají ranou podobu kostela jako románské stavby, často přestavované a rozšiřované. Nejstarší dochovanou částí je stávající loď. Její značná šířka odpovídá koncepci románského bazilikálního trojlodí upraveného ve 14. nebo 15. stol.

Nejvýrazněji se do podoby zapsala pozdněgotická obnova 15. a počátku 16. stol. po husitských válkách. Součástí byla výstavba nového presbytáře
a mohutné hranolové věže. Ta nestála samostatně, jak se dříve předpokládalo, ale byla napojena na loď, byť asymetricky. Její dostavbu v roce 1543
uvádí nápis na průčelí. 42,5 m vysoká věž si dodnes zachovala podobu ze 16. stol. Jsou na ní umístěny čtyři zvony, nejstarší z roku 1666 a největší z roku 1672 (900 kg). Klenutá místnost v prvním patře věže sloužila jako chrámová pokladnice, z níž jsou zachovány i původní železné dveře.

Po obnově začal kostel sloužit kolem roku 1503. V tu dobu bylo patrocinium (zasvěcení) kostela rozšířeno i na sv. Ondřeje, opuštěno v 17. stol. Pozdější
barokizace interiéru zakryla stopy původního gotického vybavení.

Dnešní podobu má kostel z přestavby v pol. 19. stol., kdy byla hlavní loď prodloužena asi o 10 metrů. Na jižní straně byla také přistavěna Mariánská kaple. Dominantou interiéru kostela je obraz sv. Václava na hlavním a sv. Cyrila a Metoděje na postranním oltáři, které jsou dílem vídeňského malíře
O. R. Dollingera.

Torzo kamenné hradby se střílnami před hlavním průčelím pochází z dob tureckých výbojů, kdy byl kostelní areál opevněn.