Porta coeli vstává (znovu) z popela

Jak se perle Moravy pomalu vrací její lesk

Za deset let si začneme připomínat 800 let existence „našeho“ tišnovského kláštera Porta coeli. Složitý a starobylý stavební komplex opatství není v  českých zemích ani nejstarším, ani největším, ani nejznámějším. Navzdory tomu, co vše za svůj dlouhý život přečkal, patří jeho jádro k  nejzachovalejším a nejcennějším architektonickým celkům středověkého stavitelství – jak se s oblibou uvádí – „na sever od Alp“. Hodnotit jeho přednosti a detaily však přísluší spíše architektům a historikům umění, kterým tuto roli rádi přenecháme. My jsme se na Porta coeli raději zadívali očima našince, který během posledního desítiletí častého kontaktu s areálem přece jen vidí a poznává, jak se v historii již mnohokrát zničený, zpustošený a zrušený klášter znovu vrací ke svému poslání. Obnovován rukama nadšených dobrovolníků i profesních mistrů, živený z darů, dotačních subvencí i vlastního hospodaření. Jak „odsouzenému“ k roli mrtvé památky vrací do žil život dnešní generace.

Jak to vidí turista
„Nic historicky cennějšího na Tišnovsku nehledejte,“ glosuje někdejší výrok tišnovského starosty správce klášterního areálu Ing. Jiří Chrást, který je mi hlavním průvodcem po současné podobě, stavu a probíhajících pracích na obnově kláštera. Ano, přijdu-li jako turista, alespoň částečně oproštěn od spěchu a komerce moderního cestovního ruchu, atmosféra Porta coeli mne ovane. Klidem místa, příjemným stínem lip, nově svítícími fasádami starobylých budov. A co teprve hlavní klenot – portál baziliky Nanebevzetí Panny Marie – skutečně hmatatelná „Brána nebe“. Dnes těžko posoudíme, zda se název budovaného kláštera „Porta coeli“ stal ve 13. století inspirací kamenickým mistrům k vytvoření tohoto skvostu burgundské gotiky, nebo tomu bylo právě naopak. Každopádně však nezapřel řád cisterciáků inspiraci svou francouzskou vlastí, když se účastnil „královského“ založení nového kláštera na pomezí českomoravského hvozdu.

Ještě před nedávnem to ale bylo jiné
„Před více než třiceti lety v době skomírajícího socialismu a následné revoluční změny byl stav klášterního areálu velmi ponurý. Řečeno stručně, vše chátralo a mnohé bylo i likvidováno,“ popisuje dobovou situaci historik dr. Josef Zacpal z pozice ředitele Podhoráckého muzea, které skoro jediné tehdy oživovalo areál. Jak klášter vypadal, když jej opouštěli minulí správci a vracel se do něj život cisterciáckého řádu, zmiňoval článek v Tišnovských
novinách 12/2020 o připravované fotovýstavě v Podhoráckém muzeu Porta coeli na rozhraní 80. a 90. let 20. století.

Když v roce 1990 došlo k obnovení řeholního života, dosud zde pobývající sestry fakticky „jen“ vyšly „z ilegality“, ve které i přes oficiální zákaz řeholního života žily svou spiritualitu. Návrat do řeholních rouch a vrácení kláštera do správy cisterciáckému řádu však znamenaly především velkou existenční otázku, odrážející stav areálu.

„V počátcích obnovy byl ze strany řádu nejvíce nápomocen určitě pan probošt Ubald Kansy z kláštera Rosenthal v německé Lužici,“ uvádí představená sester, převorka Porta coeli, sestra Michaela, v rozhovoru, jehož podstatnou část najdete rovněž na stránkách tohoto vydání Tišnovských novin. „Dojížděl inkognito za sestrami už od 70. let, po převratu zde pak navíc trávil celé prázdniny při organizování dobrovolnických kempů. A opat Bertrand Baumann z rakouského kláštera Zwettl sháněl peníze od dárců mezi svými přáteli a dotace z tehdejšího fondu pro země bývalého východního bloku na rakouském ministerstvu pro kulturu,“ připomíná dnes už pozapomenutou mezinárodní solidaritu (nejen) křesťanů ze svobodných, zejména německých zemí, kteří se podíleli na prvotní podpoře obnovy života církve i u nás.

„Dobrovolníci z Bauordenu dělali přípravné stavební práce, manželé Wrocklage jezdili až do roku 2019,“ připomíná sestra Michaela i počátky dobrovolnické práce v klášteře. Obnova života se tak nesla ve znamení velké solidarity a široké spolupráce. „Vyšebrodský převor P. Ivo Kvapil do Porta coeli též dojížděl na pomoc s různými pracemi i na přednášky pro sestry už během totality. Pokračovala i podpora ze strany příbuzných sester. Hlavně při úpravách místností, které sestrám byly v klášteře postupně přidělovány. V začátcích, po oficiálním obnovení řeholního života, bylo také mnoho úřednické práce, sepisování žádostí, dopisů, s těmi vytrvale pomáhal tišnovský pan děkan Mons. Josef Šindar. Dále tehdejší správce kláštera pan Jan Bednář, nezapomenutelná paní Marie Zedníčková, která se stala na víc než dvě desítky let každodenní oporou při zajišťování domácích prací i starosti o brigádníky a návštěvy, manželé Kotýnkovi ze Znojma nebo slečna Hedvička Krokerová. Nesmím zapomenout na prvního porevolučního starostu Předklášteří pana Jindřicha Jakubce, který se zasadil o vrácení klášterního areálu zpět do vlastnictví opatství. Také vojáci na civilní službě. Je těžké jmenovat všechny. Bylo jich mnoho a na všechny s vděčností pamatujeme v modlitbě.“

Klášter se staví na vlastní nohy
Žít jen z darů a nezbankrotovat při nutnosti zajistit financování života sester i nutných oprav havarijního stavu kláštera nešlo do nekonečna.  Podstatou života každého kláštera byla v minulosti hospodářská soběstačnost. Ta ovšem stála na možnostech hospodaření zejména zemědělském, lesnickém nebo řemeslném. „V klášteře fungovala klášterní škola, parní pila, malá elektrárna, zemědělský statek…,“ uvádí sestra Michaela příklady životaschopnosti klášterního společenství v předválečné době. Problémem v českých zemích po roce 1989 bylo ale dlouho protahované „vyrovnání státu s církvemi“, které až do roku 2015 neumožňovalo komunitám vrátit se k vlastní hospodářské činnosti a tím finanční soběstačnosti. „Duchovní byli stále státem placení úředníci, jak to bylo nastaveno od 50. let 20. stol., ale osoby nevykonávající duchovenskou službu, tedy i sestry v klášterech, byly bez příjmu a musely najít nějaký způsob obživy,“ osvětluje někdejší předsedkyně Konference vyšších představených ženských řeholí sestra Vojtěcha Zikešová krušných 25 let.

„Způsob financování obnovy Porta coeli dělí dobu po převratu na dobu před restitucemi a po restitucích. V 90. letech to byly především dary a dotace z ČR i ze zahraničí, hlavně z Rakouska. Vlastní příjmy z pronájmu neopravených budov v areálu byly minimální. Dnes, v době porestituční, je pokrok v opravách viditelnější, protože děravé střechy a stropy jsou prakticky opravené, a také můžeme investovat i vlastní prostředky,“ popisuje sestra Michaela řešení, které nakonec přišlo. Jsou-li restituce pro někoho přece jen trnem v oku, na obnově Porta coeli můžeme vidět jejich rozhodně pozitivní ovoce.

„I tak bez dalších zdrojů – dotačních i formou darů – to určitě nepůjde,“ uzavírá. „Současný stav financování obnovy je kryt cca ze 40 % z dotací, 60 % dofinancováváme ze svého,“ odhaduje nynější hospodářskou bilanci správce Jiří Chrást. „Dotační zdroje jsou přitom v tuto chvíli v podstatě dva – 9/10 je z Ministerstva kultury, 1/10 z Jihomoravského kraje,“ upřesňuje. „Za posledních pět let, co zde pracuji, představují celkové roční investice asi 5–6 mil. Kč.“ To se týká samozřejmě samotných budov areálu v majetku řádu. Zvláštní položku pak činí oprava baziliky Nanebevzetí Panny Marie, která je sice uprostřed kláštera, ale nepatří cisterciáckému řádu, nýbrž už od dob josefínských reforem římskokatolické farnosti. A to je jiný subjekt, takže investice na tuto obnovu nelze do oprav areálu započítávat. Ostatně o obnově baziliky poskytl podrobnou informaci tišnovský děkan P. Josef Rybecký v Tišnovských novinách 07–08/21.

Na vlastní hospodářskou činnost, správu navrácených pozemků a správu areálu dohlíží společnost Bernardinum s. r. o. „Je to servisní organizace dvou cisterciáckých klášterů Vyšší Brod a Porta coeli. Společnost má dva jednatele, jeden, kterým je pan Ondřej Schulz je zde v Porta coeli, druhý ve Vyšším Brodě. Každý z klášterů si ale hospodaří samostatně na svém majetku,“ uvádí Jiří Chrást. „Na správě předklášterského Bernardina je nás nyní sedm zaměstnanců,“ doplňuje.

Kdo ještě do obnovy mluví
Aby to nebylo jednoduché, je areál Porta coeli od roku 2010 zapsán jako Národní kulturní památka. To s sebou nese sice onu státní dotační podporu, zároveň je však veškerá probíhající stavební činnost pod drobnohledem památkové péče. Dílem Národního památkového ústavu v Brně a dílem úředníků Odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu JMK. „Přesto, že se někdy stává, že se pohled vlastníka památky a zástupců památkové péče trochu liší, v našem případě se vždycky podaří najít řešení přijatelné pro obě strany a vstřícnost památkářů si chválíme,“ doplňuje Ing. Hana Tomková, která pro klášter zajišťuje stavební dozor a dotační agendu.

Na čem se pracuje
„Postupné využívání vede k adaptacím jednotlivých prostor,“ vysvětluje Jiří Chrást průběh postupné obnovy kláštera. Nejnápadnější změnou je oprava vstupního objektu areálu, „kde jsou kompletně zrekonstruované byty a sídlí zde Základní škola CoLibri“. V přízemí hned za vstupní branou je nově vybudovaná Klášterní kavárna, která nabízí příjemné posezení a návštěvníci zde mohou ochutnat produkty, které vyrábějí sestry cisterciačky. A pak samozřejmě pivovar Vorkloster, který vyrostl adaptací někdejší budovy konírny a nabízí vynikající pivo. Tyto provozy představují důležité prvky pro návštěvníky možností občerstvení i zakoupení klášterních produktů.

Rozsáhlé budovy starého pivovaru a sladovny čekají využití v návaznosti na rozvoj. Nyní probíhá oprava někdejších bytových jednotek. „Ty byty sloužily zřejmě výše postaveným lidem v pivovaru, byly poměrně velké a ještě k nim bylo malé hospodářství. Zbývající část starého pivovaru může v budoucnu sloužit např. pivovaru Vorkloster, protože ten už nyní zjišťuje, že se mu do stávajících prostor nevejde ani tank navíc, a bude tak potřebovat rozšíření,“ vysvětluje správce postup prací. Budova sýpky je zatím jen z malé části v nájmu jako sklad. Zato někdejší ovčín žije čilým pracovním ruchem, kde probíhá výroba palivového dřeva z klášterních lesů.

„Prostory v budově bývalé fortny (Konstancie) vedle zákristie budou adaptovány na ubytování pro hosty kláštera,“ doplňuje nejbližší aktivitu. „Úpravu dispozic, výměnu inženýrských sítí a obnovu fasád by si zasloužila budova proboštství, kde sídlí Podhorácké muzeum.“

„Velkým projektem, na který chceme žádat podporu z programu IROP, je úprava vnitřních prostranství areálu. Byla již vypracována studie a připravuje se soutěž na zpracovatele projektu. Naším cílem není vytvořit nějaké zámecké nádvoří, pojetí má být strozší, jde totiž o cisterciácký klášter. Hlavní změnou by mělo být přeložení některých komunikačních tras a vytvoření vhodných prostranství. Navrženo je nové vedení komunikací zvláště před hlavním vstupem do baziliky tak, aby návštěvníci mohli portál nerušeně obdivovat. S touto revitalizací nádvoří souvisí i opravy infrastruktury  sítí.“

„Např. na jaře musí správce vodovodu udělat opravu vodovodního vedení, které vede z vodojemu přímo klášterním areálem, aby se potom do hotových povrchů už nemuselo znovu zasahovat,“ připomíná Jiří Chrást úskalí projektu. „Pokud vše dobře dopadne, předpokládáme zahájení realizace do dvou let.“

Dobrovolníci a sady
„Dobrovolnická iniciativa na pomoc klášteru Porta coeli se zrodila v hlavách bývalých členů dětského oddílu 1. BRĎO Tišnov Gingo, kteří chtěli pořádat akce pro dobrovolníky a přitom trochu zvelebit klášter Porta coeli a jeho sady a zahrady,“ píše na můj dotaz Ing. Tomáš Blaha, který je současnou hlavou dobrovolnických aktivit v klášteře. „Původní cíl směřoval na vyčištění starých ovocných sadů od náletových dřevin, ošetření stromů a jejich dosazení.“

„Dnešní sady tady byly často vysazeny až v době komunismu,“ doplňuje kousek historie této části klášterního hospodářství Jiří Chrást. „Tady na strmých svazích nad klášterem, kde sady jsou dnes, původně nebyly. Byly to louky. My bychom se nechtěli vracet až k tak velkému rozsahu sadů, spíše  to vidím na postupnou výsadbu podle toho jak to půjde zvládat.“ Část sadů je tak místy vyklučená a mění se zpět na pastvinu, místy se sady obnovují. „V první fázi jde o odstranění buřiny, keřů a náletů, aby byla možnost pastvy. Nyní je sad pronajímaný na pastvu místnímu chovateli ovcí.“

Dobrovolníci ale nezůstávají jen u péče o stromy. „Naše působnost se rozšířila, takže nyní pomáháme i při přípravách některých objektů na rekonstrukci a organizování akcí pro veřejnost,“ doplňuje Tomáš Blaha. U řady objektů areálu se se správcem zastavujeme s jeho komentářem, co vše se zde již – za pomoci dobrovolníků – podařilo vyčistit, srovnat a zlepšit. „Sestrám pomáháme při pracích v konventní zahradě, kde se opět zaměřujeme především na péči o ovocné stromy. Většina současných zaměstnanců kláštera sama prošla dobrovolnickými akcemi v České republice i v zahraničí, pro naše aktivity a cíle tedy mají pochopení,“ oceňuje Tomáš Blaha fungující spolupráci uvnitř kláštera. Zázemí poskytuje dobrovolnickým aktivitám prostor tzv. východní (II.) kvadratury s přilehlými zahradami a dvory. „Zázemí bylo už koncem 90. let vytvořeno pro dobrovolníky v rámci táborů organizace Internationaler Bauorden“ a uchovává si svůj „dobrovolnický“ svéráz dosud.

Adoptujte strom
Stromořadí mohutných lip je velkou devízou vnitřního prostranství kláštera, kde svou procházku se správcem po areálu končíme. Je zde stín, klid. „My nemáme v klášteře tak bohatý inventář, ale máme toto harmonické prostranství. A mně by se líbila nějaká adopce stromů, kdy by mohli soukromí donátoři přispívat na jejich údržbu. Např. tak, že by pravidelné práce arboristů mohli hradit u jednotlivých stromů přímo jejich patroni,“ vyslovuje Jiří Chrást jednu ze svých myšlenek. „Není to jen otázka prostředků, podstatné je zapojení lidí ve vztahu ke klášteru a jeho prostoru.“

Máte zájem? Zaujal vás příběh obnovy Porta coeli? Chcete přiložit ruku k dílu nebo jen podpořit rozvoj útratou za klášterní produkty? Přicházíte se nadechnout a zklidnit? Zastavte se. Brána nebes je přece pořád otevřená…

Vladimír Vecheta