Čebínské kopce – Krajina vysoustružená řekou

Čebínské kopce či pomístně Velká a Malá Čebínka představují zajímavý předěl mezi Tišnovskou a Kuřimskou kotlinou. Většina z běžně  projíždějících návštěvníků má s těmito místy spojen jen pohled na velkolom zakouslý do hory za domy Čebína a pak to nápadné terénní zhoupnutí, které musíme absolvovat, když jedeme hlavní silnicí z Tišnova do Kuřimi nebo zpět. Při lepším nadhledu a také detailnějším průzkumu je ovšem tento kousek krajiny daleko zajímavější. Už tím, jak podle všeho v minulosti tuto zvlněnou krajinu zformovala a vysoustružila do současné podoby řeka Svratka.

Na soutoku pravěkých řek
Na první pohled vypadá řeč o řece Svratce v Čebíně trochu scestná. Řeka přece teče vzdušnou čarou 4 km západně odtud za vysokým hřebenen Sokolí,  zatímco vesnicí jen malý „čůrek“ Čebínského potoka. Na to, že se hlavní tok Svratky valil jinudy než dnes a že přes Čebín a Kuřim vtékal do Brna od severu řečkovickým prolomem, přišli vědci teprve nedávno.

Jak už jsme psali v reportáži Tišnovských novin 09/21, při hledání zdrojů vody a zevrubných hloubkových průzkumech našli hydrogeologové v okolí Tišnova i Kuřimi mocné říční usazeniny i v místech, kde dnes po velkých řekách není ani památky. Třeba v ploché sníženině mezi Štěpánovicemi a Lomničkou leží sedmdesátimetrová vrstva říčních štěrků, které hovoří o době, kdy si stará Svratka tekla v dávné minulosti právě tudy. Vědci takový kus krajiny nazývají paleoúdolí a kopce, které pravěké řeky a jejich ramena obrousily a oddělily od okolí, zase ostrovní hory. A tak když trochu přivřeme oči a pustíme uzdu fantazii, vyvstane nám v tomto pohledu mezi Tišnovem, Čebínem a Kuřimí neobyčejná krajina, v níž z klikatících se vodních toků, ramen, jezírek a močálů vystupují bílé skály izolovaných vrchů a vršků, a křik vodního ptactva se rozléhá nad krajinou. Jak se zdá, na přelomu třeti- a čtvrtohor měly paleotoky dnešní Svratky i Svitavy soutok už zde, na úpatí pásma čebínských hor.

Hory – ostrovy
I když nemůžeme pojetí našich vnitrozemských kopců jako ostrovních hor brát doslovně dle představy nějakého Dalmatského pobřeží, v době neregulovaných říčních proudů skutečně přestavovaly ostrovy sucha v jinak zřejmě po část roku zamokřené krajině. Učebnicovým příkladem ostrovní hory je samozřejmě Velká Čebínka, která je ze všech stran obklopena plochým reliéfem a evokuje dobu, kdy ji z různých stran obtékala Paleo-Svratka a její ramena. Ostrovními horami jsou ale i Dřínová a Květnice, které kdysi zřejmě tvořily jednu horu, stejně jako Klucanina se sousední Stráží. I kuřimské kopce Zborov, Záruba a Horka obrousily a izolovaly vodní proudy. Izolaci unikla Zlobice, která zůstala napojena na severní hřeben, stejně jako Kuřimská hora tvořící v krajině jakési poloostrovy. Souvislé zůstalo i pásmo dnes zalesněných vršků Malé Čebínky nad Moravskými Knínicemi. O to zajímavěji ale zaznamenalo na svém severozápadním úbočí zákrut paleořeky. Celý SZ svah je vybroušen do rovnoměrného oblouku (což je velmi dobře vidět na mapě), kde řeka obtékající tehdy Velkou Čebínku z jihu a východu měla nárazovou stranu údolí, podél níž se točila k severovýchodu a pod Zlobicí zase následně znovu k jihovýchodu.

Vápencová krajina
Čebínská paleoúdolí dnes pokrývají plochy orné půdy, takže pozbyly své romantiky. To se však nedá říct o řetězci zdejších ostrovních hor, po kterých můžeme tuto krajinu zkamenělých řek proputovat.

Společným jmenovatelem většiny zdejších kopců je vápenec. Hornina, snadno podléhající vodní erozi, je příčinou rozbrázdění reliéfu, který se paleořekám podařil snáze než v tvrdých horninách svratecké ruly. Pás vápenců začínající na Dřínové a Květnici najdeme i na Klucanině a pak samozřejmě tvoří podstatnou část centrálních kopců kotliny – obou Čebínek. Neschopnost udržet vláhu pak pro vápencové kopce představuje v  krajině další unikátnost: tvoří ostrovy teplejšího klimatu v jinak už studenější krajině, a jsou tak do jednoho lokalitami s velmi vzácnou květenou, teplomilnou zvířenou i hmyzí říší.

Z Čebína za výhledy
Okruh okolím Čebína můžeme nejsnáze začít a skončit zase jen v Čebíně, ať už se dorazíme vlakem, busem nebo autem. Staré jádro obce leží na jižním úpatí Velké Čebínky, okolo níž se do dnešních dnů obec pomalu ovíjí. Zdejší kostelík sv. Jiří je původně románský a patří k nejstarším stavbám v širém okolí Tišnovska. Velká Čebínka se vypíná nad obcí do výšky 432 m n. m. a převyšuje tak své okolí až o 150 m. Dříve kvůli těžbě v lomu na vápenec ne příliš navštěvovaná hora je nyní pro turisty značně přívětivější. Její izolovanou polohu využil telekomunikační operátor, a tak na vrcholku ve spolupráci s obcí vyrostla v roce 2002 vysílací věž doplněná vyhlídkovým ochozem. Věž o výšce 38 m má plošinu v 30 m nad zemí, kam vede 161 schodů. Turistům byla zpřístupněna 1. dubna 2003 a její správu má v rukou obec Čebín. Za příznivého počasí je přístupná od začátku dubna do konce října vždy v sobotu a neděli od 11.00 do 17.00 hod. Jiný termín je možný při min. počtu 10 osob a min. domluvou 14 dní před na rozhledna@obec-cebin.cz.

Rozhledna je z centra Čebína nejsnáze dostupná zelenou turistickou trasou po asfaltce od hlavní silnice. Další turistická cesta značená žlutou značkou je vedena podél silnice z Drásova a poté k rozhledně, ale je strmější. Na východní straně Čebínky se nachází pozůstatky původního lomu, kam se od vrcholu určitě nepouštějte. Lomové stěny jsou strmé a svahy nestabilní, pročež je lepší si sem návštěvu odříct.

Přírodní památky severu kotliny
Z vrcholu Čebínky nás zelená značka zavede ke známým vápencovým ostrůvkům u SV úpatí: Malhostovické pecce a Drásovskému kopečku – Malé skále. I když tyto skály utrpěly v minulosti vápencovou těžbou, dnes je chrání společná přírodní památka Malhostovické kopečky především pro unikátní teplomilnou květenu. Početné návštěvy turistů ale nepřispívají k právě dobré kondici zdejších trávníků, proto je pohyb v těchto lokalitách potřeba omezovat na již vyšlapané stezky. Zatímco z Pecky se nabízí rozhled na okolní obce a krajinu, na Drásovském kopečku zase zaujme skalní most, okno, které je zbytkem někdejší těžbou odkryté jeskyně. Ke skalce se navíc váže místní pověst o zkamenělé svatbě.

Změnu v pestrosti přírody paleoúdolí představuje Zlobice. Ta se sklání do úvalu od severu, a protože postrádá vápencový základ, pokrývají ji teplomilné doubravy. Ve vrcholových částech je sice bývalý vojenský výcvikový prostor vytrvale spásán stády ovcí a koz zdejší farmy, zbytek hory ale stále hustěji zarůstá lesem. Tak ze zdejších lokalit mizí i vzácný lýkovec vonný, který je důvodem ochrany přírodní památky a evropsky významné lokality Zlobice. Pro rozhled do krajiny stojí na hřebeni směrem k farmě vyhlídková věž. Tato původně vojenská pozorovatelna byla přebudována v roce 2009 na veřejnosti přístupnou rozhlednu. Z výšky devíti metrů dává výhled na krajinu od Kuřimi po Tišnov.

Perličky Kuřimska
Než překročíme bývalé říční údolí k Malé Čebínce, můžeme se zastavit na třech zajímavých místech této části kotliny. Ze Zlobice jde do Kuřimi malebná cyklostezka lemovaná dnes už vzrostlým stromořadím. Směrem k rekreační zóně u rybníka Srpek nelze přehlédnout místní Kuřimské Stonehenge. Kruh dvaceti vztyčených kamenů není sice megalitická stavba, ale příjemná součást relaxační zóny tvořící zajímavý prvek v krajině za městem. To se ocitáme na úpatí Zborova. Jedna ze tří kuřimských ostrovních hor není také vápencová, přesto ji dávné řeky odřízly od okolních kopců. Snad právě proto, že se někde zde u východních úpatí mohl nacházet jeden z dávných soutoků, kde mísily své vody Svratka s paleo-Svitavou přitékající sem přes Černou Horu, Milonice a Lažany.

Třetí perličku této části stvořila příroda ve spolupráci s člověkem. Přírodní památka Obůrky-Třeštěnec je vzácnou lokalitou hostící stanoviště orchidejí. Paradoxně vznikla za II. světové války jako umělý zářez pro budovanou dálnici. Ta však nevznikla, a tak si příroda vzala umělé údolí zpět a na zamokřené louce dává každoročně vykvést řadě chráněných druhů rostlin.

Nad Moravskými Knínicemi
Pod jižními a východními úbočími zalesněného pásma, které odděluje tišnovskou a kuřimskou část kotliny, leží Moravské Knínice. Pásmo kopců, opět vápencové, tvoří soustavu významných krajinných a přírodních prvků. Od severu k jihu to jsou vršky Chřiby (se stavbou úpravny vod), Převych, nejvyšší Čebínský kopec s vysílačem, holý rozhledový vrch Kaménka s bývalým lomem v severním úbočí, na západ Dálka, na jih zalesněné Čebínky, a konečně nad Knínicemi stepní Hásův kopec. K pásmu patří ještě Strážná oddělená od Čebínek průrvou potoka Kuřimky.

K nejzajímavějším patří Hásův kopec se stepní květenou a výhledem na celou část Kuřimska. Na vrcholu najdeme i informační tabule místní naučné stezky. Když už jsme zde, stojí za krátkou návštěvu Moravské Knínice s krásným bělostným gotickým kostelíkem sv. Markéty ze 14. století. Z Knínic vede přes pásmo Čebínek asfaltka a po té lesní cesta, kudy lze vystoupat na holý vápencový vrcholek nad starým lomem Kaménka. Máme odtud jako na dlani celý Čebín i s vykousnutou Velkou Čebínkou. Bývalý lom slouží Čebínským jako místo ke kulturním akcím.

Na nejzápadnějším cípu kopce Dálka potkáme nakonec malebnou přírodní památku Na lesní horce. Košaté borovice chrání vápencovou step, kde stejně jako na dalších stepních lokalitách potkáte z jara koniklec velkokvětý. O do Čebína je to odtud zpět už jen kousek.

Vladimír Vecheta