Praktický politik bez velkých slov

V září uplyne 110 let od úmrtí JUDr. Václava Šíleného

„Smrtí Václava Šíleného ztratil všechen veřejný život moravský mnoho, víc než kolik lze v první chvíli určit. Bude to zřejmo, až se budou vyplňovat mezery, vzniklé jeho odchodem, a až se budou hledat lidé, kteří by ho nahradili.“

Sedlák František Šílený z obce Kolence u Třeboně (dnes jde o část Novosedel nad Nežárkou) měl osm dětí – tři syny a pět dcer. Dva z jeho potomků se výrazně zapsali do historie Tišnova: mladší Tomáš (1856–1945) byl prvním ředitelem zdejšího reformního reálného gymnázia, starší Václav (* 15. 9. 1849) se zde v období 1881–1901 prezentoval advokátní praxí, ovšem zdaleka nejen tou. Rozsáhlou společenskou a osvětovou činností patřil k nejvýznamnějším tišnovským osobnostem konce 19. století, podobně aktivní byl i mimo hranice města a zcela zákonitě se uplatnil i v  národohospodářství a vysoké politice tehdejšího Rakousko-Uherska.

Po studiu na gymnáziích v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci absolvoval Václav Šílený v roce 1874 práva na Vídeňské univerzitě, titul JUDr.  pak získal o tři roky později na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Po krátkém působení v Olomouci a Uherském Hradišti vykonával praxi u Zemského soudu v Brně, později byl tamtéž koncipientem v advokátní kanceláři Wolfganga Kusého, velkého propagátora českojazyčného školství. Šílený ovšem současně působil i jako publicista a spolupracoval s mnoha národně orientovanými tiskovinami. Nejprve to byl list Stimmen aus Mähren, později Našinec, v roce 1880 založil v Brně časopis Národní hospodář a inicioval rovněž vznik České národohospodářské společnosti, která byla ustavena v roce 1896.

„Účastnil se vynikajícím způsobem svépomocného hnutí hospodářského, pracoval pilně v českém bankovnictví, především však věnoval se politice živnostenské a otázkám vodním. Postřehoval dříve než ostatní, kde jsou nejpalčivější bolesti hospodářského života moravského a věnoval se jejich léčení s horlivostí, která uváděla v úžas všecky, kdož ji mohli pozorovat z blízka.“

Po přestěhování do Tišnova okamžitě zaktivizoval zdejší veřejný život. Založil Okrašlovací a zalesňovací spolek, budující ve městě nová stromořadí a chodníky, Český čtenářský spolek, významně se zasloužil o vznik městské knihovny, důležitou roli hrál při vzniku Sokola a zejména se zapsal do historie regionálního hasičstva. Patnáct let zastával funkci náčelníka Tišnovsko–bystřické hasičské župy, prvního sdružení tohoto typu na celé Moravě. Záhy byl zvolen i do obecního zastupitelstva a především jeho zásluhou se na radnici (stejně jako v městské spořitelně) začala místo němčiny oficiálně užívat čeština. Osobně se podílel na vyjednáváních o vybudování železničního spojení s Brnem, společně s Matějem Hlávkou například intervenovali až ve Vídni za umístění nádraží u Humpolky. Pro okresní národopisnou výstavu v srpnu 1893 uspořádal cca 200stránkovou brožuru, která je dnes kompletně dostupná v digitálním archivu Moravské zemské knihovny.

„Střízlivá práce bez velkých slov a bez rozčilování, s takovou direktivou šel Šílený veřejným životem. Byl to typický člověk praktické politiky.  Nedovolával se nikdy srdce, apeloval vždy na rozum a všecko bylo mu bez ceny, co nesměřovalo ke zcela konkrétnímu výsledku.“

Když se v roce 1901 Václav Šílený přestěhoval do Brna, byl již poslancem Moravského zemského sněmu. Poprvé uspěl ve volbách v roce 1896 a svůj post ještě dvakrát obhájil v létech 1902 a 1906. V posledním období byl i přísedícím moravského zemského výboru, kde měl na starosti ekonomické záležitosti. Původně byl sice členem Moravské národní strany, ale roku 1893 přešel „od staročechů k mladočechům“ a jmenované volby absolvoval již jako přední funkcionář Lidové strany na Moravě (předseda 1900–1906, místopředseda 1906–1911). Nezastavil se ovšem u moravské politiky, v roce 1897 se ještě jako tišnovský advokát stal také poslancem Říšské rady, a to dokonce na plných 10 let, neboť svůj mandát obhájil i o čtyři roky později. Po čtyřleté přestávce pak byl v roce 1911 zvolen do sněmovny znovu, ovšem kvůli těžké nemoci již nevedl ani kampaň a veřejně nevystupoval. Zemřel 9. 9. téhož roku po operaci rakoviny žaludku v brněnské zemské nemocnici na Pekařské ulici; pohřeb se konal o tři dny později a vedl z chrámu sv. Tomáše v Brně na ústřední hřbitov, kde je Václav Šílený pochován v jednom z hrobů, prohlášených v listopadu 2016 za čestné.

Tučnou kurzívou jsou vloženy části nekrologu JUDr. Václava Šíleného, tak jak jej v neděli 10. září 1911 zveřejnily brněnské Lidové noviny.
Čestné občanství bylo JUDr. Václavu Šílenému uděleno v těchto městech, obcích či městských částech: Bystřice nad Pernštejnem, Černotín, Hranice, Hulín, Jemnice, Jevíčko, Jundrov, Kojetín, Konice, Kopřivnice, Královo Pole, Kyjov, Mariánské Hory, Slavkov, Starý Jičín, Tovačov, Třebíč, Velké Meziříčí, Vyškov a Zábřeh nad Odrou.

Václav Seyfert

Zdroje:
– kniha Tišnov – příroda, dějiny, památky, lidé (2013), str. 600–601, autor Pavel Cibulka
– wikipedie, heslo Václav Šílený
– Internetová encyklopedie dějin Brna, heslo JUDr. Václav Šílený
– Tišnovský kulturní zpravodaj č. 10 / 1976, autor Dr. Karel Fic
– Lidové noviny ze dne 10. září 1911