Hvězdné nebe pozdního léta

Tišnovská noční obloha, VII . díl

Na třetí díl procházky po souhvězdích noční oblohy jsme si museli počkat pro nedostatek místa v Tišnovských novinách až nyní, na čas pozdního léta. Z astronomického léta ještě ale stále zbývá téměř měsíc, a tak letní hvězdná obloha nad našimi hlavami stále předvádí své divadlo. Srpen a září jsou navíc pro pozorování noční oblohy lepší, v červnu a červenci je totiž slunce díky letnímu slunovratu v noci tak nízko pod obzorem, že astronomové tvrdí, že noc vůbec nenastává. Nemají totiž pro své pozorování dostatečnou tmu. My, vyzbrojeni svým zrakem, se ale kochat můžeme, kdykoliv to přírodní podmínky dovolí.

Projdi se po Mléčné dráze
Letní hvězdná obloha je vůbec nejvíce pozorovanou. Teplo, čas dovolených a prázdnin, pobyt v přírodě mimo oblohu oslněnou umělými světly vždycky vybídnou k pohledu na ztemnělé noční nebe a jeho světla. Hlavním magnetem nebe je v létě stříbřitý pás Mléčné dráhy, která se klene vysoko nad obzorem. Je to vlastně pohled do ulic našeho „hvězdného města“. Jak už víme, lidově se říká „Mléčná dráha” galaxii, ve které se náš svět nachází. My ze Země vidíme jen kousek, jedno tzv. spirální rameno, a to je ten stříbrný pás, který tak září, protože představuje hustou koncentraci hvězd. Ramena jsou napojena na centrum galaktického disku a to se nachází na naší obloze při obzoru, tam, kde leží souhvězdí Střelce. Tam je také hustota hvězd nejvyšší.

Letní trojúhelník
Na letní obloze je nejdůležitější orientační vodítko tzv. letní trojúhelník, jehož vrcholy tvoří hvězdy Vega, Deneb a Altair. Vega v souhvězdí Lyry je nejjasnější hvězda léta a snadno ji poznáme pro její polohu téměř ve středu oblohy nad naší hlavou. Souhvězdí představuje lyru největšího zpěváka a antického hrdiny Orfea, který byl synem boha Apollóna a nymfy Kalliopé. Deneb leží na ocase Labutě, která letí Mléčnou dráhou k jihu. Na jih od Labutě se nachází souhvězdí Orla s jasnou hvězdou Altair – okem orla. Altair doprovázejí po obou stranách slabší hvězdy. Jejich sestava svým uspořádáním trochu připomíná Orionův pás.

Malé, ale krásné
Zbytek letní oblohy nepokrývají tak jasné hvězdy, ale o to zajímavější útvary a souhvězdí. Mým nejoblíbenějším a dle mne i nejsnáze nalezitelným je Severní koruna. Má tvar oblouku hvězd, z nichž jedna je jasnější – Gemma, známá také pod arabským názvem Alphekka, což znamená „jasná na míse“. V latině značí její jméno „drahokam“.

Na hvězdy méně výrazným souhvězdím je Herkules, antický hrdina s tělem ve tvaru lichoběžníku, z něhož vychází ruce a nohy. Hlavu tento silák jaksi nemá. Zřejmě ji nepotřebuje. V „těle“ lze i pouhým okem spatřit mlhavý obláček kulové hvězdokupy označené M13. Skupina obsahuje až milion hvězd a údajně se jedná o jedny z nejstarších, které ve vesmíru pozorujeme. Mezi Orlem a Labutí najdeme dvě menší, ale velmi roztomilá souhvězdí: Šíp a Delfín mají velmi jednoznačný tvar a poznají je na obloze i děti. Ještě severněji pak leží Koník a Lištička.

Nízko nad obzorem vystupuje nakonec zajímavý vějíř hvězd, souhvězdí Štíra, s jasnou červenou hvězdou. Pro její barvu si ji pozorovatelé pletou s planetou Mars. Tato hvězda je pověstný Antares, srdce štíra, jedna z největších pozorovaných hvězd, tzv. veleobr 755× větší než Slunce. Je velmi mladá, lehká a svítí asi 10 000× jasněji než Slunce.

Propletená souhvězdí
Jen jedno souhvězdí na obloze je půlené, resp. propletené se svým sousedním. Je to Had a byl dříve součástí souhvězdí Hadonoše. Souhvězdí představuje slavného lékaře Asklépia držícího v rukou hada. Lékaře natolik dobrého, že dokázal léčit nejen všechny choroby, ale dokázal křísit i mrtvé. To se však nelíbilo bohu smrti Thanatovi, na jehož naléhání zabil Zeus Asklépia bleskem. I přes zásah bohů se Asklépios stal nesmrtelným, neboť se dostal na oblohu spolu s hadem, který mu pomáhal hledat léčivé rostliny. Když bylo astronomy souhvězdí Hada odděleno od Hadonoše, Had se stal dvoudílným. Dvě jeho části dnes nazýváme jako Hlavu hada a Ocas hada. Jde ale o jediné souhvězdí. V souhvězdí Hadonoše se nachází známá Barnardova šipka. Jde o hvězdu, která vykazuje největší vlastní pohyb po obloze. Proto to označení. Je od nás vzdálená necelých šest světelných let, ale je málo jasná, a tudíž ji spatříme pouze v dalekohledech.

Vladimír Vecheta