I na Trnci vykvetl zmijovec

Obyvatelům jednoho z domů na Trnci vykvetl po dvaceti letech pěstování zmijovec, a tak jsme je na jejich pozvání s naší redakcí navštívili. Rostlina je to opravdu podivuhodná a krásná. Zaslouží si proto naši oprávněnou pozornost.

Domovinou zmijovce (Amorphophallus) je tropická džungle jihovýchodní Asie. U botaniků a pěstitelů je známá také pod jménem Áronova hůl. Ač jde o tropickou rostlinu, v našich podmínkách se zpravidla pěstuje jako „pokojovka“ nebo skleníková rostlina. Vyhovuje jí rozptýlené světlo, snese i stín a běžné pokojové podmínky. V létě ho můžete dát i do polostínu na terasu.

Rostlina vyrůstá z velké podzemní hlízy. Ta slouží jako zásobárna látek nutných pro růst květenství. Každý rok na jaře z hlízy vyrazí buď velký trojčetný list, který připomíná malý stromek nebo palmu, nebo obří květenství. Na podzim rostlina opět zasychá a ukládá se do období vegetačního klidu na 3 až 7 měsíců. Není-li v hlíze  nashromážděno dostatek živin, květenství nevyroste, vyroste jen list. V našich podmínkách tak vykvete zmijovec jen jednou za několik let.

Květenství je velmi netradiční. V roce květu vyžene podivně tvarovaný tmavě fialový květ. Tvoří ho velký  červenohnědý či fialový listen, takzvaný toulec, a palice. Je to však květ nepravý. Samotné stovky drobných květů jsou přisedlé na hlavní palici. Květ, tedy květenství, je nádherný, ale k dekoraci bytu ho zaručeně nepoužijete – silně zapáchá po shnilém mase. Láká tak mouchy, které ho opylují. Zápach naštěstí trvá jen pět dní.

Ve svém domácím prostředí se zmijovec pěstuje jako užitková polní plodina, jeho hlízy obsahují škrob a jsou po uvaření jedlé, používají se jako naše brambory. V Indii se plátky hlíz suší a nahrazují náš chléb, v Japonsku se hlízy zmijovce indického suší a melou na mouku, ze které vyrábějí nudle a speciální pečivo.

Vladimír Vecheta