Napsali jsme před 50 lety – 11. díl Leden 1971

Napsali jsme před 50 lety – 11. díl Leden 1971

V druhém ročníku pozměnil kulturní zpravodaj Naše Tišnovsko hned od prvního čísla podobu titulní stránky. Nadpis s motivem města již nezabíral celou šířku v její horní polovině, ale objevoval se v podobě menšího obdélníka na různých místech první strany. A o čem se v lednovém čísle roku 1971 psalo?

Papírna v Tišnově-Předklášteří
Autorem ústředního článku byl odpovědný redaktor dr. Ladislav Štejgerle. Text se zabýval především současností, kdy předklášterská fabrika fungovala  jako jediný výrobní závod národního podniku Brněnské papírny. Většinu informací poskytl tehdejší ředitel Antonín  Vlasák. K výrobnímu programu mimo jiné řekl, že „v tišnovské papírně se vyrábí dřevovina, řada druhů papíru od šedáku a balicího přes tiskové a sešitový až ke speciálním technickým a dutinkovým, jakož i některé druhy lepenky. … Program je technologicky zajištěn čtyřmi papírenskými stroji, stroji na výrobu lepenky a brusy na rozvlákňování dřeva   a výrobu dřevoviny.“ V závěru nechybí zmínka o historii továrny: „Byla založena klášterem Porta coeli, její počátky sahají … až do poloviny 17. století. Již na staré vedutě města Tišnova z r. 1723 je vyznačena jako ,Papier–Mühl’, existovala tedy určitě už před tímto rokem.”

O jménu Lubě
V příspěvku popisujícím vznik jména místního potoka využil dr. Karel Fic opět své profese: „Významný badatel v oblasti toponomastiky (tj. nauka o zeměpisných jménech) Antonín Profous vykládá původ tohoto jména od slova lub, které ve všech slovanských jazycích znamená kůru stromovou. Lubě se pak nazýval ten potok, jehož hladina byla v některých dobách pokryta kousky kůry a ztrouchnivělými větévkami.

… Název stejnojmenné obce na Blanensku však odvozuje starší badatel František Černý na podkladě zápisů tohoto pojmenování ze 14. století (in villa Lyby 1368, Lybij 1378) od základu ljub-, jenž souvisí se slovem libý (tj. líbezný, příjemný, milý). Přehláska u v i se tu zrušila…“

Bilance Prvního ročníku
Ve sloupci umístěném hned za úvodníkem se redakce pochlubila několika čísly, která vypovídají o prvním ročníku nového kulturního zpravodaje: „Aby mohlo spatřit světlo světa 148 stran prvního ročníku, bylo třeba, aby se šestičlenný kolektiv redakce sešel 28krát. Jedna redakční schůze trvala průměrně 3 hodiny. … Celý roční náklad Našeho Tišnovska činil 23.700 ks. Průměrně se měsíčně prodalo 1592 výtisků, nejvíce v říjnu (1954 ks). Stálých předplatitelů jsme během roku 1970 získali 148. Náš zpravodaj je pravidelným prodejem na 14ti místech v Tišnově a Předklášteří.“

Oddíl ledního hokeje končí
Hokejisté Baníku Tišnov sice neabsolvovali žádnou soutěž již v předcházející sezóně 1969/70, přesto zřejmě u některých přetrvávala víra, že po roční pauze dojde k znovuoživení činnosti. Byly to ovšem liché naděje, o čemž na sportovní stránce informoval Miroslav Pavlík: „Jedním z důvodů je skutečnost, že dosavadní vedoucí oddílu František Malý již nemůže tuto funkci vykonávat a v současné době se nenašel jiný dobrovolný pracovník pro tuto funkci. Nepodařilo se sehnat ani hospodáře pro údržbu kluziště. Situace byla zkomplikována také stavebními pracemi na Ostrovci, v důsledku kterých došlo k odpojení a likvidaci původního přívodu elektrického proudu a také snížení stavu vody ve studni, ze které byla čerpána voda. Velký podíl na zrušení oddílu mají mnozí hráči pro svůj malý zájem a neodpovědný přístup ke kolektivu…“ V závěru článku  přichází i postesknutí: „… dvojnásob škoda, když potkáváme mladé lidi po různých lokálech. Daleko lépe by se jejich mládí a síla vyjímala na hřišti.“

O dalším ve stručnosti
V rubrice Náš medailónek byl představen Jindřich Sedlák. Na téměř dvou stranách se psalo o spisovateli Josefu Uhrovi a jeho vztahu k Tišnovu. Rybářské historii se opět věnoval Milan Jeřábek. Josef Ondroušek informoval o spolupráci radioamatérů s kolegy z německého Erfurtu. Sdružený závodní klub nabídl zájemcům šestidílný cyklus přednášek s názvem Kapitoly o umění, jehož lektorem byl PhDr. Král. Plesy pořádali myslivci, rybáři, požárníci a místní organizace Národní fronty, v sokolovně se konaly i šibřinky. Filmovým tahákem byl především dvoudílný Kubrickův Spartakus, hrál se ovšem také například bulharský psychologický film Otec a syn.

Václav Seyfert

Další článek:
Předchozí článek: