Rozhovor s Pavlem Hayekem

Pro vaše obrazy je charakteristická černobílá barevná škála, znázorňování struktur skutečnosti a jejich redukování do formy znaku. Býváte řazen do okruhu umělců navazujících na práci Zdeňka Sýkory či konstruktivisty Jana Kubíčka. Oba spojuje záliba ve zkoumání geometrických forem. Jaké je východisko vaší práce?
Řekl bych, že můj přístup je někdy hodně odlišný. Navzdory tomu mé redukované obrazy vypadají, vedle děl Zdeňka Sýkory, Jana Kubíčka, Dalibora Chatrného, Ivana Chatrného či Vladislava Mirvalda, dobře. Tito autoři ovšem pracovali s jazykem geometrie a hledali v uspořádání geometrických
elementů obecné principy a systémy. Můj přístup byl v některých věcech opačný. Pracoval jsem s realitou, kterou jsem redukoval na obrysy v černé a bílé barvě. V té barvě jsem byl těmto autorům hodně blízko. Tím, že namalujete reálnou věc plošně a černobíle, ji odtrhnete od viděné reality a začne fungovat zároveň jako abstraktní znak. Mé obrazy jsou vlastně na rozhraní abstraktního, lépe řečeno nezobrazujícího a zobrazujícího přístupu. Je také pravda, že na mě měla velký vliv výstava Zdeňka Sýkory v Domě umění města Brna v roce 1988: jeho tehdejší černobílé struktury z 60. let a později i jeho linie, které jsou jeho originálním přínosem evropské malbě. S Janem Kubíčkem jsme byli přátelé, stejně jako se Zdeňkem Sýkorou, a měl jsem s ním dvě samostatné výstavy. Často jsem navštěvoval Vladislava Mirvalda v Lounech, Huga Demartiniho, Stanislava Zippeho, brněnské autory Dalibora Chatrného, Pavla Rudolfa a další. Později i své současníky, a dokonce mladší autory v zahraničí, např. Esther Stocker, se kterou jsem i vystavoval. Mohu tedy říci, že můj vztah s umělci, kteří se zabývají geometrickou abstrakcí, je hodně blízký. Zmíním ještě i Václava Krůčka, se kterým jsem se seznámil v Brně na počátku 90. let. Rozhovory s ním byly pro mě velmi důležité.

Jak jste se dostal k malbě fragmentů korun stromů a průhledů stromy, které vystavujete v Galerii Josefa Jambora?
Po roce 2000 začala hrát klasická fotografie v mé práci důležitou roli. Napadlo mě fotit si koruny stromů večer, kdy zůstával na fotkách černý obrys stromů, a v té černé ploše byly drobné tvary prosvítajícího světla zpoza stromů. Takže opět struktury z mnoha drobných, zdánlivě abstraktních tvarů, které pokrývaly velké plochy plátna. Zde došlo ovšem k velké změně strukturálního principu a mnoho mých přátel bylo tehdy na rozpacích. Dnes to zpětně vnímám jako logické pokračování mé cesty. Struktury stromových korun mi přinesly pocit nálady a dojmu krajiny, které vedly až k parafrázím starých obrazů krajin. Zkoušel jsem převádět do svého redukovaného způsobu malby i obrazy nebo detaily obrazů starých mistrů, hlavně krajinářů. Tak vzniklo několik malých obrázků krajin C. D. Friedricha, M. Hobbemy, fotografa R. Koppitze a dalších.

Umanutě, avšak rozvážně a racionálně zkoumáte vztahy mezi strukturou a světem. Co pro vás znamená struktura a řád?
Struktura je zobecněním všeho, co nás obklopuje. Může být uspořádána podle přísného systému, může obsahovat prvky náhody a může pracovat s chybou nebo se záměrnou destrukcí. Tohle vše mě zajímá. Mé struktury z 90. let jsou postavené na charakteru tvarů přírodních plodin, listů a větví, což člověk neovlivňuje. Tyto přírodní tvary jsou mnohem starší než lidstvo samo. A jde o úplné protiklady ke geometrickým strukturám mých kolegů, a hlavně mých velkých předchůdců. Přesto mají něco společného. Později jsem utvářel struktury ve své hlavě a již jen hledal přírodní prvek – element, který tu strukturu vytvoří. Struktura ze švestek je vzadu na obraze nazvaná Zero podle uměleckého hnutí z 60. let, které vzniklo v Německu. Tady musím jmenovat především Günthera Ueckera, kterého považuji za génia a který měl na mě velký vliv. V období, kdy jsem se zabýval textiliemi s pravidelnými geometrickými vzory – pruhy, puntíky nebo čtverci, jsem je v ateliéru zmačkal a fotografoval. Fotografie pak posílal grafikovi, který motiv látky vyřezal do plotru a já přes plotrovou fólii realizoval tyto rozbité, zprohýbané struktury na plátně. Tedy opět princip rozbitého, pokřiveného, původně pravidelného řádu. Tak přeci svět vypadá. Nikdy není nic podle ideálního řádu. Byla by to hrozná nuda a neexistoval by vývoj. Změny přicházejí prostřednictvím těch kiksů.

Jaké jsou nejnovější náměty vaší tvorby?
Nyní pracuji na geometrických strukturách, které vznikají na počítači. Vrstvím přes sebe rastry se základními geometrickými tvary a mírnou rotací je na sobě posouvám, což vytváří hodně optický efekt. Tím, že používám mnoho vrstev přes sebe, vznikají velmi složité struktury. Potřebuji však pomoc jednoho kolegy, který s tím umí pracovat. To je pro mě nové, dosud jsem si vystačil sám nebo s grafiky, kteří tisknou serigrafii či plotry.

Děkuji za rozhovor.

Zveme Vás do galerie na komentovanou prohlídku s Pavlem Hayekem v neděli 29. listopadu 2020 v 16.00 hod. v rámci dernisáže výstavy.

Radka Kaclerová