Lnice květel – krásná a léčivá

Pátým dílem seriálu Květinové hodiny Tišnovska jsme v minulém čísle Tišnovských novin 10/20 uzavřeli malý celoroční projekt z pera doc. Jana Laciny. Mezitím jsme v čísle 09/20 článkem o nejtmavší květině naší přírody piple osmahlé začali seriál nový – Květena tišnovských mezí a luk. Inspirovalo nás k tomu letošní na vláhu bohaté léto, které dalo velkou pestrost květům. Ať je pro naše čtenáře inspirací pro toulky a osvěžením pro dny, kdy krajina květy uschovává.

Jedna z mých vzpomínek raného dětství je spojena s květinami v zahrádce u mé babičky, kde hustě kvetly červené hledíky. Zaujaly mě jejich květy, kterým se prý pro jejich tvar říká dračí květiny. Proto jsem si záhy všiml i obdobně vypadajících jasně žlutých květů na mezích a u cest ve volné přírodě. Tak jsem se seznámil s lnicí květel (Linaria vulgaris Mill). Tentokrát není podobnost mezi hledíkem a lnicí náhodná. Zatímco prvně
jmenovaný je vyšlechtěným zahradním kultivarem, lnice reprezentuje původní planě rostoucí „sestru“ ze stejného řádu hluchavkotvarých a čeledě jitrocelovitých.

Jméno lnice vzniklo odvozením od lnu díky podobnosti listů obou rostlin. Lnice je hojně rozšířená vytrvalá až půl metru vysoká bylina. Roste na polích, suchých úhorech, mezích, pasekách či podél cest. Na Tišnovsku ji nejčastěji potkávám na okrajích pastvin nebo vedle sluncem vyhřátých asfaltek. Kvete od června do října. Husté, sytě žluté hrozny květů jsou nápadné mnohotvarou skladbou, dlouhou ostruhou a oranžovou barvou
dolního pysku. Proto si vysloužila i různé lidové názvy jako ovčí hubičky, telecí čumák nebo žába. Květy opylují čmeláci.

Léčebné účinky její natě byly známy už starověkým bylinkářům. I když sloužila coby obrana proti kouzlům – měla chránit dítě v kolébce před nemocemi, vyráběla se z ní hlavně mast proti hemoroidům a dodnes se užívá při zánětech tlustého střeva a močového měchýře, příp. jako projímadlo či při pálení žáhy. Silný odvar také čistí pleť a odstraňuje pihy. Zkrátka – květina je to krásná i léčivá.

Vladimír Vecheta