Květinové hodiny Tišnovska: Na české orchideje – vstavače

Když jsme s doc. Janem Lacinou v lednu tohoto roku plánovali v redakci pokračování jeho přírodovědných příspěvků do letošního ročníku Tišnovských novin, obrátil jsem se na něj s přáním, aby se tentokrát věnoval květeně Tišnovska v souvislosti se zajímavými lokalitami jejich výskytu. Pan docent se tehdy zamyslel a v reakci zaslal svůj návrh pěti témat, resp. květin, o kterých by mohl pět naplánovaných článků sepsat. Tak se zrodila série Květinové hodiny Tišnovska, kdy „stačí místo číslic dosadit pro každý měsíc nějakou typickou květinu a vydat se za ní do lesů či luk“, jak napsal v prvním díle. „Když zdraví dovolí…“ doplnil tehdy snad v předtuše, která se neblaze naplnila, a jeho zdraví mu naplánovanou sérii osobně dokončit nedovolilo. Z úcty k jeho dílu a odkazu si však v redakci dovolíme převzít štafetu a rozpracovanou sérii Květinových hodin Tišnovska pro naše čtenáře v letošním roce dokončit. Takže, kdeže jsme to přestali?

Jak píše Jan Lacina, první měsíce roku patří rostlinám bíle kvetoucím. Sněženky a bledule už ale dávno vystřídala modř podléšek a konikleců. A ty zase zmizely za oponou žluté záplavy orsejů, křivatců, mochen, pryskyřníků, štírovníků a samozřejmě smetánek lékařských – zvláště u dětí populárních pampelišek. Jako by příroda odrážela i v květeně tak dlouho přes zimu očekávané slunce. S postupujícím jarem nám ale ve škále lučních barev stále chybí nejvýraznější – červená. Teprve květen a červen odemykají klíčem tu nejpestřejší z pokladnice barev a na našich lučinách, mezích i v hájích rozkvétají růžové, červené a nachové květy kohoutků, smolniček, hvozdíků či vikví. Nejtajemnější dílo jara ale představují orchideje. A za těmi tentokrát zaměříme své kroky.

Pro mimořádnou krásu květů, ohromnou škálu barev a jejich vzájemných kombinací a rovněž neobvyklé tvary patří orchideje bezpochyby k nejkrásnějším i nejpestřejším rostlinám na Zemi. Většina lidí si je spojuje výhradně s tropickými oblastmi, kde skutečně převážná většina orchidejí roste. Některé druhy však najdeme i v mírném pásmu a malá část dokonce roste až u polárního kruhu. V českých zemích bylo doposud zaznamenáno
70 druhů a poddruhů. Že jde o orchidej, si ovšem značná část veřejnosti vůbec neuvědomuje. U nás jsou totiž známy jako vstavače. Rozšířené pojmenování není přesné, protože se týká jen části druhů, které u nás kvetou. Zvláštností orchidejí jsou kořenové hlízy, které se často podobají buclatým prstům, vemínkům či jiným orgánům. A tato kuriozita dala orchidejím řadu našich jadrných českých jmen jako prstnatec májový, bradáček vejčitý, vemeníček zelený nebo pětiprstka žežulník. K orchidejím patří i legendární střevíčník pantoflíček. A to je pořád jen malá ochutnávka celé škály. Orchideje jsou totiž nejpočetnější čeledí kvetoucích rostlin na Zemi o více než 25 tisících druzích.

Všechny naše orchideje bez výjimky žijí ve zvláštním druhu symbiózy s podhoubím některých druhů hub. Jedná se o nesmírně komplikovaný typ soužití. Velice zjednodušeně řečeno oba partneři produkují chemické látky, které podporují růst jeden druhého. Tento vztah je velice citlivý a zranitelný. Proto nelze orchideje přesazovat jinam.

Kde můžeme orchideje na Tišnovsku najít
Přes nepopiratelnou exotičnost svého vzhledu je řada našich druhů orchidejí vázaná na obhospodařovanou kulturní krajinu s pastvinami a loukami. Za jejich rozšíření a rozvoj tedy mohl člověk, který pro ně v historické době vytvořil příhodné podmínky. Ideální pro růst orchidejí jsou trvale a střídavě podmáčené louky až mokřady na krajích lesa, někde i přímo listnatý les. Ten má rád především střevíčník. Zvláštní oblibu mají ve vápencích
a vápnitých půdách.

Na Tišnovsku nacházíme vstavačovité rostliny na několika vybraných lokalitách. Unikátností Klucaniny oproti druhově bohatší Květnici je právě výskyt orchidejí. Zvláštním prostorem jsou především Bukové zmoly na východní straně hory, kde docent Lacina popsal pravidelný výskyt střevíčníku pantoflíčku. Typickým příkladem člověkem upraveného prostoru, který si znovu podmanila příroda, je dálniční těleso nedokončené německé exteritoriální dálnice Wien–Wrocław z doby okupace. Ve dvou dálničních úvozech na Tišnovsku zarostlých vegetací si zamokřené dno obsadily orchideje. Zvláště bohatým stanovištěm během května a června je přírodní rezervace Obůrky-Třeštěnec u Moravských Knínic. Přírodní památku Čtvrtky za Bořím pak najdeme nedaleko Býkovic. Jako lokalitu mizející populace vstavače kukačky bývá ještě uváděna tundrovitá pastvina přírodní památky Dobrá studně v Ochoze u Tišnova.

No a nakonec snad nemusíme, ale připomeneme: vstavačovité v přírodě neničíme, netrháme ani jinak nepoškozujeme ve vývoji, abychom se z jejich krásy mohli těšit i v budoucnu.

Vladimír Vecheta