Významná opylovatelka přírody

Krom včel medonosných žije v přírodě celá řada včel samotářek. Patří k nim zednice rohatá – Osmia cornuta je větší druh samotářské včely 10–15 mm. Mnohé jsou si podobné a špatně se určují, jiné poznáme snadněji. Povíme si o rodu zednice rohaté z řádu blanokřídlých – čeleď Megachilidae – čalounicovitých.

Ze zimního spánku se v přírodě probouzí zjara velmi brzy, už v březnu. A potřebuje se hned sytit na nektaru z květů. To se jí daří v zahradách. Volně v přírodě jsou velmi důležité pro ně časně kvetoucí vrby, jako je vrba jíva, hloh a jiné. Všechny včely, zednice nevyjímaje, jsou specializované na sběr nektaru a pylu z květů, jež jsou potravou pro larvy a dospělce. Ke sběru pylu mají uzpůsobené pylosběrné orgány, pokryté péřitými chlupy. Zajímavý je způsob sběru pylu. Ten je z prašníků uvolňován pomocí silných kusadel a nanášen na ochlupení, odkud je sčesáván předními páry nohou do „sběráčků“. Zednice patří mezi včely břichosběrné, mají sběráčky na spodní straně zadečku. Na rozdíl od včely medonosné, které mají sběráčky na zadních nohou.

Zednice rohatá hnízdí v různých dutinách, ve dřeni stonků, puklinách apod. Tvoří plodové komůrky uspořádané v řadě za sebou. Každou komůrku samice zásobuje potravou pro larvu. Směsí pylu a nektaru pevné konzistence. Na tento takzvaný pylový bochník naklade vajíčko a každou komůrku pak definitivně uzavře přepážkou ze směsi hlíny, jílu se slinami. Také vnitřek komůrek je impregnován vodotěsnou vrstvou ze sekretů slinných žláz. Larvy ke kuklení zhotovují kokon a přezimují většinou ve stadiu dospělce. Zednice se líhnou tedy brzy na jaře, nejčastěji v březnu. Včely samotářky žijí opravdu samy. Je to překrásný hmyz, přitom velice užitečný. Málokdo si ho v přírodě všímá.

Josef Permedla