Tišnovská noční obloha

Co spatříme, když zvedneme oči, I. díl

Tišnov sice postrádá astronomickou pozorovatelnu, jakou se pyšní Brno, může se ale opřít o svou výhodu malého města v lesnatých kopcích. Stačí opustit prostor náměstí a ulic a hvězdné nebe nad hlavou zčerná temnotou prozářenou kobercem malých třpytivých diamantů.

Tělesa nejbližšího okolí Země
Měsíc
Nejdominantnější na noční obloze je samozřejmě Měsíc. Satelit naší planety nezáří vlastním světlem, ale odraženým ze Slunce. To je důvodem, proč neustále mění svůj viditelný vzhled, podle toho, na kterou část právě dopadá sluneční světlo, což my ze Země pozorujeme jako měsíční fáze. Měsíc má navíc k naší planetě oproti jiným vesmírným tělesům zvláštní vztah – jeden jeho oběh trvá 1 měsíc, což je zároveň doba, za kterou se otočí kolem vlastní osy. Díky tomu nám neustále ukazuje jen polovinu svého povrchu, přivrácenou stranu. Jak vypadá jeho druhá polovina, ze Země nikdy neuvidíme.

Planety
Bezesporu nejznámější „hvězdou“ oblohy je Večernice. Nejen díky populární pohádce, ale i proto, že bývá na obloze těžko přehlédnutelným světlometem. Jen vyjděte z večera při jasné obloze a zadívejte se k západu, zrovna teď tam září. Málokdo ale ví, že Večernice nezáří na obloze celý rok, ale v jiné fázi roku se mění v Jitřenku. A že to vůbec není hvězda, ale sousedka naší Země – planeta Venuše. Venuše ve Sluneční soustavě krouží blíže Slunci než Země, a proto ji jednou vidíme Slunce následovat (a pak je na obloze večer), anebo ho předcházet (a je vidět ráno). Kromě toho svou atmosférou velmi dobře odráží sluneční světlo, proto je na našem nebi tak jasná. Mimochodem, Země září ve vesmíru úplně stejně.
Ze sedmi sousedních planet Sluneční soustavy můžeme na obloze pouhým okem spatřit čtyři – kromě už zmíněné Venuše ještě Mars, Jupiter a Saturn. Merkur je malou planetou příliš blízko Slunci, který objeví jen zkušený pozorovatel, Uran a Neptun jsou zase příliš daleko, a bez dalekohledu je lidé ani neznali. Populární Mars má díky svému rudému povrchu barvu načervenalé hvězdy, ale nevystupuje moc vysoko nad obzor. Obří Jupiter si na obloze můžeme zaměnit s Venuší, protože i on díky své velikosti i přes značnou vzdálenost odráží světlo velmi jasně. Saturn není tak jasný a mívá zřetelně nažloutlou barvu. Poloha jednotlivých planet se na obloze během ročních dob i během let mění podle jejich místa na oběžných drahách, takže k jejich nalezení potřebujeme aktuální informace od astronomů.

Komety
Parádními objekty na noční obloze, na které se těší každý pozorovatel, jsou bezesporu komety. Tyto z vesmírného hlediska miniaturní koule z ledu, balvanů a prachu umí předvádět na obloze nejpodivuhodnější divadlo díky svým ohonům vznikajícím při rozpadu kometárních jader v blízkosti Slunce. Bohužel takových, aby byly vidět očima, se objeví jen několik málo za století. Poslední kometou, která zdobila týdny zimní a jarní oblohu v roce 1997, byla kometa Hale-Bopp. Pro Tišnováky je však kuriozitou, že jedna z komet nese jméno místního rodáka ze Střemchoví, astronoma Antonína Mrkose – kometa Honda-Mrkos-Pajdušáková.

Meteory
Daleko častějším a velmi oblíbeným jevem noční oblohy jsou „padající hvězdy“. Ty vnášejí do jinak celkem neměnné oblohy pravé vzrůšo. Najednou se na některém místě oblohy rozsvítí velmi jasná hvězda, proletí jako zářící čára a zase zmizí. Takové padající hvězdě říkáme meteor. Nejde o skutečnou zhasínající hvězdu, ale vesmírný balvan, úlomek kamene, který se srazil se Zemí. Rychlostí pohybu se zahřeje v atmosféře, až se rozsvítí a zpravidla se v ní horkem i vypaří. Jen velmi velké kameny přežijí průlet atmosférou a dopadnou až na povrch Země jako meteorit. Poslední pozorovaný dopad
meteoritu v našem okolí se odehrál 9. prosince 2014 a jeho úlomky pokropily oblast od Sýkoře až po Žďár nad Sázavou, kde se i některé našly.
Meteorická tělesa vznikají často rozpadem komet a víří jako roje vesmírem ve směru jejich drah. Proto není četnost „padajících hvězd“ na obloze stále stejná, ale několikrát do roka silně vzrůstá, to když se dráha Země kříží s dráhou tohoto roje. V našich zeměpisných šířkách známe sedm  nejaktivnějších rojů, které v průběhu roku rozsvítí oblohu frekvencí i několika stovek meteorů za hodinu. Nejpopulárnější jsou letní Perseidy nebo zimní Geminidy a Kvadrantidy. Roje se pak nazývají podle souhvězdí, ve kterém leží zdánlivé místo, odkud meteory vylétávají.

Letadla a družice
Civilizace obohatila noční oblohu o umělá světla letadel a satelitů. Letadlo poznáme snadno podle rychlého letu, blikajících signálních světel a doprovodného hluku. Umělé družice-satelity letí naopak bezhlučně, ale oproti okolí rychle a podobně jako planety odrážejí světlo Slunce, jak během letu rotují. Zkušení pozorovatelé se někdy zaměřují i na sledování polohy orbitální stanice ISS, která je největším umělým satelitem Země.

O samotných hvězdách, souhvězdích a vesmírných objektech se dočtete v dalších číslech TN.

Vladimír Vecheta