V důchodu do celého světa: Manželé Opltovi procestovali během pár let všechny kontinenty

Prolog
Bylo mu 58 let, když poprvé v životě usedl do letadla. Stalo se to v létě roku 2010 a jeho cesta vedla na americký západ, který od mládí toužil vidět na vlastní oči. Nejenže si tím splnil svůj sen, ale cestování jej tak nadchlo, že od té doby absolvoval dalších třináct atraktivních výletů po celém světě.

Řeč je o panu Lubomíru Opltovi ze Štěpánovic – z této obce pocházeli už jeho rodiče, brzy se ale rodina přestěhovala do Tišnova na Jiráskovu ulici. Luboš se pak vyučil pro Uranové doly, od 18 let fáral a počátkem 80. let přečkal vážný úraz, když na něj při vrtání spadl kámen a málem jej připravil o nohu. Přesunul se tedy z podzemí k práci na povrchu, na závěr pracovní kariéry jej pak zaměstnávala dnešní Subterra a z Tišnova se vrátil bydlet do Štěpánovic, kde koupil polovinu domu své tety.

Pan Oplt ovšem po světě necestuje sám, na všech výpravách jej doprovází manželka Ludmila, rodačka z Nového Města na Moravě, bývalá výborná lyžařka, která pod dívčím příjmením Harvánková strávila dvě sezóny po boku Květy Jeriové či Blanky Paulů dokonce i v běžecké reprezentaci, se kterou jezdívala na soustředění a závody třeba do německého Klingenthalu nebo severských zemí. Od školního roku 1981/82 působila v Tišnově na základní škole, nejprve krátce na Smíškově ulici, pak až do důchodu na náměstí 28. října. První léta pracovala ve školní družině, po revoluci pak jako učitelka na prvním stupni. Ve Štěpánovicích koupila se svým tehdejším manželem parcelu se zborem a postavili si zde domek.

A právě tady v obci se vzájemně potkali. Měli již zajištěné dospělé děti z prvních vztahů, které se oběma příliš nevydařily, a oboustranná náklonnost skončila v roce 2005 sňatkem. Svatba se konala přímo ve stodole štěpánovického domu, za účasti 55 osob a pod americkou vlajkou. A jak jejich cestování vlastně začalo?

První výlet – západ Spojených států
„Synovec tehdy působil v New Yorku jako právník na našem velvyslanectví, a tak jsme si říkali, že bychom se za ním mohli podívat,“ vzpomíná paní Lída. „Tento nápad se sice nakonec neuskutečnil, ale protože už jsme byli připravení a natěšení, vydali jsme se místo toho do USA s místní cestovní kanceláří Banana Travel, které jsme věrní dodnes.“

Luboš má dlouhá léta přezdívku „kovboj“ a potkat jej můžete prakticky výhradně v širokém stylovém klobouku. A tak bylo jasné, kam přesně bude první americká cesta manželů Opltových směřovat. Na západě USA jim tehdy po celou dobu přálo počasí a k vidění toho bylo opravdu hodně – namátkou: San Diego, park Joshua Tree, legendární Route 66, 500 km dlouhý Grand Canyon (nad nímž se paní Lída nejprve proletěla vrtulníkem), Monument Valley, Zion, Las Vegas, Palm Springs, Sacramento, Monterrey, Los Angeles se slavným Hollywoodem. Navštívili místa, kde se točily filmy Tenkrát na Západě, Mackennovo zlato či Butch Cassidy a Sundance Kid, zastavili se před domem, v němž bydlel Clint Eastwood. Filmové inspirace byly opravdu silné. „Jeden Slovák s námi jel jen kvůli tomu, aby viděl silnici, po které běžel Forrest Gump,“ vzpomíná Lubomír Oplt.

Málem došlo i k jednomu osobnímu setkání s velkou filmovou hvězdou. V hlavním městě Kalifornie Sacramentu působil totiž v té době jako guvernér slavný Arnold Schwarzenegger a jeho úřad byl turistům zcela běžně dostupný. Opltovi jej bohužel na pracovišti nezastihli, ale zato se zde odehrál jeden krásný rozhovor. Když místní ranger, zřízenec držící službu u vchodu, uviděl Luboše v obvyklém klobouku, zeptal se: „Vy jste z Texasu?“ – „Ne, on je ze Štěpánovic,“ reagoval na jeho dotaz průvodce naší výpravy a ranger mu na to odpověděl: „Tam asi musí být taky hezky!“ Návštěvník z Česka prostě vypadal američtěji než místní obyvatelé, což se potvrdilo i při návštěvě rodea: „Já jsem tam byl
jedinej oblečenej jako kovboj,“ říká Luboš.

Celou cestu absolvovala česko-slovenská výprava vozem typu minivan, i s řidičem se jím přepravovalo devět osob. Opltovi si dodnes pochvalují jak tehdejší partu, tak služby průvodce Petra Bočka z Plzně, jemuž skládají poklonu, neboť na žádné z pozdějších cest se jim už nikdo tak pozorně nevěnoval. A samotný průvodce si pro změnu chválil své pasažéry; v minulosti se mu totiž dokonce stalo, že s jednou nespokojenou a příliš upovídanou cestující to už nedokázal zvládat, tak ji prostě zavezl na letiště, tam ji vysadil a dále se cestovalo bez ní. (A její manžel ho pak kupodivu ještě pochválil za to, že to s ní tak dlouho vydržel.) Opltovy & spol. zmiňovaný průvodce Boček zavedl i nad rámec plánovaného programu vždy jak na místa nádherné přírody („třeba v Nevadské poušti jsme navštívili nejteplejší místo celých USA, tam má každá skála jinou barvu a působí to úchvatně“), tak i centra konzumu – v městě Carmel to byl například obchod založený kdysi dávno Čechem Jedličkou, v němž je k mání tisíc druhů různých kovbojských bot. „Jenže já už jsem měl v tu dobu boty nakoupené, tak jsem se tady jen obdivně díval.“ Zato klobouků se dalo během jedné cesty koupit vždy i vícero, a to nejenom v Americe – Luboš jich dnes má doma ze všech svých putování doslova plnou skříň.

Malý katalog dalších cest
Během této první vydařené výpravy manžele Opltovy cestování definitivně uchvátilo a brzy následovaly další výlety, které se rok co rok opakovaly. V některém se cestovalo i dvakrát, jednou dokonce třikrát za jediný rok. Vezměme to alespoň telegraficky a seznam jednotlivých cest oživme několika cestovatelskými postřehy pána nebo paní Opltových:
2011 – týden Florida a týden lodí po Karibiku (Belize, Roatan, Kajmanské ostrovy)
2012 – Dubaj – „úžasné civilizační výdobytky“
jaro 2013 – Mauricius – „velmi chudá, ale mírumilovná země, domky tam většinou nemají dostavěné horní patro, protože v tom případě vlastník nemusí platit daň“
léto 2013 – východ USA (New York, Niagara, Gettysburg) – „tady je úplně jiná krajina než na západě,“ říká Luboš, „je to podobné jako u nás: lesy, pole, stohy slámy…“ „A v New Yorku jsme v Central Parku vzpomínali na Johna Lennona přesně v místě, kde byl zastřelen,“
doplňuje ho manželka.
jaro 2014 – Thajsko
léto 2014 – Čína (Peking, Čínská zeď)
jaro 2015 – Egypt (lodí po Nilu)
léto 2015 – Madeira – „to byla zatím naše jediná evropská cesta, vzali jsme ji místo zájezdu do Jihoafrické republiky, který se v létě pro malý zájem zákazníků neuskutečnil, ale nabídli nám jej znovu hned na podzim, tak jsme v tom roce vycestovali dokonce třikrát…“
podzim 2015 – Jihoafrická republika
2016 – Austrálie a týden v Thajsku – „část výpravy tehdy místo cesty do Thajska zvolila druhý týden na Novém Zélandě a měli tam celou dobu jen mlhu a zimu, zatímco my jsme si užívali…“
2017 – Singapur a Malajsie
2018 – Havaj – „tady jsme potkali Čechy, kteří svému synovi za vysvědčení
splnili přání zasurfovat si na Havajských ostrovech…“

A 23. listopadu 2019 Opltovi vyrážejí na svoji letošní, celkově již čtrnáctou cestu, sice opět do Karibiku, ale jinou trasou než před osmi lety – Jamajka, Kostarika, Panama, Mexiko, Bahamy…

Na mnoha místech se odehrály zážitky, na které se nezapomíná. „Už nám to z paměti nikdo nevezme,“ komentuje to obecně Luboš. V Austrálii například viděli kvést poušť, což i tamní 65letý domorodec podle svých vlastních slov zažil vůbec poprvé v životě. Podobná rarita jim pro změnu na Havaji utekla o pouhý měsíc – krátce po jejich návratu z cesty tam totiž napadl sníh a něco takového snad nepamatoval vůbec nikdo. Za všechny další zážitky jmenujme ještě dvě „obchodní“ perličky z druhé návštěvy Thajska: paní Opltová se tu jednak projížděla po kanálech na loďkách s „babkami“– obchodnicemi, které nabízejí zájemcům na břehu své zboží přímo z vody, a pak tu byl naprosto neobvyklý „trh“ na železniční trati. V městečku asi dvě hodiny cesty od Bangkoku vedly prostředkem živé ulice koleje, byly ale kompletně zaskládané vším možným a vydatně se na nich obchodovalo. „Říkali jsme si, že je to asi nějaká zrušená trať,“ vzpomínají, „jenže najednou se s velkým povykem začalo všechno bleskově sklízet a projel tudy vlak… Ale během chvíle bylo veškeré zboží na kolejích zase zpátky.“

Epilog
Dohromady strávili manželé Opltovi na cestách téměř půl roku, a jak se zdá, další dny budou stále přibývat. „U nás to teď už vypadá tak,“ říká k tomu paní Ludmila, „že přijde nový katalog, Luboš jím listuje a pak řekne: ,Liduš, tady bychom se mohli podívat, co říkáš…?’ A já na to: ,Ale jo…’“ Příští rok by mohlo dojít opět na cestu evropskou, snad aby byl náš kontinent v plejádě navštívených světadílů u Opltů více zastoupen – lákavé je tentokrát Švýcarsko. Ale Antarktida do seznamu určitě nepřibude, Luboš totiž nemá rád zimu…

Václav Seyfert

Lubomír Oplt v Hollywoodu ve společnosti Marilyn Monroe. Foto: archiv manželů Opltových