Bedřich Kancnýř: Příběhy osobností, jejichž životní pouť se uzavřela v Tišnově – díl 1.

Každé město či městečko je určitě právem pyšné na rodáky, kteří svým počínáním proslavili sebe i svoje rodiště po celé vlasti nebo i za jejími hranicemi. Existuje ovšem ještě druhá kategorie osobností, které naopak v příslušném místě strávily poslední chvíle svých plodných životů.
Tentokrát si tedy v malém seriálu přibližme ty, kteří v průběhu minulých let zemřeli právě v Tišnově.

Jedním z nich byl Bedřich Kancnýř, rakouský politik a právník z Moravy, poslanec Moravského zemského sněmu z let 1896–1906. Narodil se 5. prosince 1851 v Náměšti nad Oslavou v rodině soukeníka, v rodném městě vychodil národní školu a poté se vzdělával u kaplana Bobrovského. V roce 1872 maturoval na nově založeném českém gymnáziu v Brně. Kromě rodičů přispíval na jeho studia baron Alois Pražák, významná osobnost druhé poloviny 19. století. S jeho finanční pomocí Kancnýř následně studoval práva na univerzitách v Krakově a Vídni, kde v roce 1876 složil státní zkoušku. Tamtéž pak zahájil soudní praxi, v níž pokračoval postupně ve Znojmě, Náměšti, Brně, Blansku, Kroměříži, Dačicích a znovu v Brně. V červenci 1909 získal titul vrchního zemského soudního rady. Na penzi odešel v březnu 1911.

Kancnýř byl po celý život veřejně a politicky činný. Už za svého života (1884) se stal čestným občanem Blanska, kde stejně jako později v Kroměříži založil český okrašlovací spolek. Byl významným propagátorem cyklistiky, v roce 1887 přednášel hlavní referát na prvním sjezdu českých velocipedistů na Moravě, stal se předsedou Družstva pro vystavení závodní dráhy velocipedistické a spolupracoval i při organizaci mezinárodních závodů. V Dačicích měl naopak podíl na vzniku zemské hospodářské školy, veřejné knihovny a českého bruslařského klubu. Také zde byl jmenován čestným občanem města (1918), byla po něm pojmenována alej na místním Palackého náměstí (Kancnýřův sad) a vloni zde dokonce vznikla z rukou řezbářů jeho dřevěná busta, určená německému partnerskému městu Dačic Groß–Siegharts. V Brně pak Bedřich Kancnýř založil v roce 1927 u příležitosti 60. výročí vzniku Slovanského gymnázia stipendium na podporu nemajetných studentů.

Koncem 19. století se Kancnýř zapojil i do vysoké politiky. V roce 1896 byl zvolen poslancem Moravského zemského sněmu za kurii venkovských obcí, obvod Jemnice–Dačice. Pro svůj volební okres zde mimo jiné výrazně podpořil realizaci železniční dráhy z Telče do Slavonic, která byla vybudována v roce 1902, kdy Kancnýř v dalších volbách obhájil svůj mandát. V obou případech zastupoval Národní stranu svobodomyslnou, známou pod názvem „mladočeši“ – ti byli ovšem v regionu jeho bydliště organizováni v rámci sesterské Lidové strany na Moravě. Při poslanecké práci se věnoval především otázkám českého a živnostenského školství, hájil hlavně zájmy rolníků a  drobných řemeslníků, výrazně se angažoval v oblasti pomoci sirotkům, slepým, hluchoněmým či slabomyslným, k zamezení opilství bojoval za zřízení zemského ústavu pro léčení pijáků. Jeho řeč ze dne 19. října 1904 na téma Chudinství vůbec a na Moravě zvlášť byla dokonce vydána tiskem a její kompletní znění je dnes dostupné na webu Národní digitální knihovny. V roce 1906 kandidoval ještě potřetí, ale tentokrát jej v mateřském regionu počtem hlasů předstihl mlynář z Dolních Dunajovic Antonín Kuchyňka.

Od srpna 1879 byl Bedřich Kancnýř ženat s Marií Annou Julianou Schoberovou, dcerou vedoucího c. k. skladu ve Vídni. Podle většiny zdrojů měli čtyři děti, nicméně internetová encyklopedie dějin Brna jim připisuje ještě jednoho syna navíc. V roce 1906 se rodina rozhodla postavit v Luhačovicích, kde byl Bedřich lázeňským akcionářem, vilku využívanou jako letní byt s možností pronájmu. Vznikla stavba nazývaná Kancnýřka, která je dnes kulturní památkou a patří mezi obzvláště ceněné a v publikacích často prezentované vily Zlínského kraje. Jejím autorem je brněnský architekt Jan Mráček a vyznačuje se kreativním propojením geometrické secese s orientálními vlivy.

Po smrti manželky se Bedřich Kancnýř v roce 1931 nastěhoval k nejstarší dceři Olze, bydlící v Brně-Žabovřeskách. V roce 1940 se u něj začaly projevovat záchvaty slabosti, proto jej rodina nechala převézt do Kuthanova sanatoria v Tišnově, kde 23. srpna 1940 zemřel na stařeckou
sešlost. Je pochován na Ústředním hřbitově města Brna.

• Lenka Kühtreiberová: Zemští poslanci za okres
  Jemnice 1860–1914, magisterská diplomová
  práce MU Brno
  – cs.wikipedia.org, heslo Bedřich Kancnýř
  – internetová encyklopedie dějin Brna
  – webové stránky Knihovny Matěje Mikšíčka
  Dačice
  – Českokrumlovský deník ze 14. 8. 2018

Václav Seyfert

Politik a právník Bedřich Kancnýř zemřel v Tišnově 23. 8. 1940. Foto: www.slavnevily.cz