Kdyby se mne někdo zeptal, proč vyhrál MOST již dvakrát…
Jamenský táborák
Osadní výbor Jamné uspořádal dne 24. srpna k příležitosti ukončení prázdnin Jamenský táborák u jamenského “rybníka”. V letošním roce se mužstva Jamného, Hajánek a SDH Železné utkaly nejen ve fotbalu. Z finálového zápasu nakonec vyšlo vítězně mužstvo Hajánek, ale Jamné tentokrát bojovalo statečně a po napínavém utkání bylo nutné rozhodnout o vítězi penaltovým rozstřelem. Mužstvo Hajánky si tak odnášelo zlatý pohár, Jamné skončilo na 2. místě a bronz si odvážel tým hasičů ze Železného. Hajánky a Jamné proti sobě postavily také ženské týmy, které ukázaly, že se také fotbalu nebojí. Všechny týmy se zapojily i do odvetného přetahování lanem. Ačkoliv v mužské přetahované Hajánky výsledek pouze potvrdily, v přetahované žen vyhrálo Jamné.
V průběhu zápasu si diváci, pokud zrovna nefandili, mohli zkusit střelbu z luku a ze vzduchovky. Pro děti pak byly nachystané hry a úkoly, za jejichž splnění každý dostal památeční medaili a po setmění se mohly vypravit po stezce odvahy za pokladem. Za organizaci programu pro ně určitě patří velký dík Zdeně Odehnalové, vedoucí komunitní místnosti v Jamném, a Andreji Pokorné. Jamné se také neotřelým způsobem pochlubilo nově zrekonstruovanou požární nádrží, v níž se po neustálých komplikacích a velkém nasazení Jameňáků mohli účastníci akce vykoupat, ale mohli se ji také pokusit překonat suchou nohou v rámci disciplíny běhu přes kládu. Přespolním se do balancování na mokrém kmeni moc nechtělo, ale o zábavu bylo postaráno díky silnému zastoupení Jamného. Všichni soutěžící ukázali obdivuhodné výkony a nejeden originální skok a pád. Zahanbit se nenechaly nejen dospělí, ale ani děti. K překvapení všech si vítěznou cenu odnášel David Odehnal, který kládu překonal v neuvěřitelném čase, nepřesahujícím 4 sekundy.
Aby akce dostála svému názvu, na závěr dne se všichni zahřáli a někteří i usušili u táboráku. Vhod přišlo i zajištěné občerstvení, opékaly se párky, a všichni si povídali. Dobrá nálada vydržela ještě dlouho po setmění a poslední lidé opouštěli posezení u jamenského “rybníka” s pocitem, že příští rok se rádi sejdeme zase.
Alena Kožíková
Foto: Jana Němcová
Další článek: Smích a úsměv otevírají cestu k lidem
Předchozí článek: Praha už volá. Díky ze Skryjí