Září 2019

Radioamatérské vysílání žije i v době internetu

OK2KEA volá výzvu v pásmu dvou metrů. Přecházím na příjem, přepnu. Když mě někdo uslyší a má zájem o spojení se mnou, tak se ozve. OK2KEA volá tě OK1AB, příjem. Přepne a já povídám. Volám OK1AB, tady je pro tebe OK2KEA, dobré dopoledne, děkuji ti za zavolání, report pro tebe 59, jmenuji se Josef a vysílám z Tišnova. Jak jsi to přijal, OK2KEA. Dal jsem slovo druhé stanici. Ok, Pepo, slyším tě dobře, report pro tebe je 59. Vysílám z Prahy a jsem Franta, je tu hezky, svítí sluníčko, teplota venku 15 stupňů Celsia. Anténa dlouhý drát 80 metrů a vysílám na zařízení vlastní výroby. Jak jsi to přijal? Druhé straně mohu dále říct, jaké zařízení používám já, a mohu ji požádat o zaslání staničního lístku. Děkuji ti za spojení a nabídku QSL. Svůj QSL samozřejmě také pošlu. 73 a na slyšenou.

Někomu může znít výše uvedený odstavec jako „španělská vesnice“ a lidé zabývající se radioamatérstvím mohou být pro mnohé blázny s těmi drátky, vysílačkami a s tím pípáním. Pokud je ovšem radioamatérství vášnivým koníčkem, pak je toho jednasedmdesátiletý Tišnovák Josef Stryk zářným důkazem.

Padesát let s rádiem
„Když jsem chodil do šesté třídy základní školy, koupil jsem si v trafice svůj první časopis věnovaný radioamatérství. Později jsem si pořídil amatérské rádio, strýc mi ho pomohl seřídit, byl elektrikář. Od roku 1965 jsem na pásmu pouze poslouchal, zkoušky na koncesi jsem si udělal v roce 1968. Od té doby jsem se koníčku nevzdal. S výjimkou jednoho roku, kdy jsem absolvoval základní vojenskou službu. Z povolovacích podmínek tehdy vyplývalo, že jsem nemohl být současně koncesionář. Doma mě v zálibě podporovali, měl jsem tolerantní manželku,“ zavzpomínal na své radioamatérské začátky Josef Stryk, předseda Radioklubu Tišnov.

Tišnovská kolektivní stanice byla založena v červnu roku 1955 a první radioamatérské spojení pod značkou OK2KEA, která náleží právě Radioklubu Tišnov, se podařilo jeho členům navázat na pásmu 80 metrů se stanicí v Karlových Varech začátkem prosince téhož roku. Za dobu svého fungování vystřídal klub několikero zázemí. Počátky jsou spojeny s Brněnskou ulicí, jeden čas fungovali radioamatéři v sokolovně nebo poté za drobný pronájem v Mlýnské ulici. Předposlední „štací“ byla ulice Klášterská. Nyní mají své vysílací středisko se dvěma stožáry na kopečku nad Veselím u Lomnice. „Radioklub Tišnov čítá v současné době čtrnáct členů, mívali jsme i osmdesát. Je pravda, že děvčata se k radioamatérství příliš nehrnou, ale radioamatérky jsou. Do střediska ve Veselí dochází hned čtyři, z toho je jedna koncesionářka,“ objasnil Josef Stryk a dodal, že tišnovský radioklub se zabývá vysíláním především na velmi krátkých vlnách, na krátkých už méně.

Volací značka OK 2KEA
A v čem vlastně radioamatérství spočívá? V této volnočasové aktivitě jde o navazování rádiového spojení s náhodnými stanicemi rozmístěnými po světě. Slouží k tomu vyhrazené frekvence, ve kterých je možné navzájem komunikovat. Lze pouze poslouchat, nebo vysílat a čekat, až se někdo ozve. Aby mohl člověk vysílat, musí složit zkoušky u Českého telekomunikačního úřadu. Ten následně vydá zájemci individuální oprávnění k amatérskému vysílání. Koncese je platná pět let, před uplynutím doby platnosti si může radioamatér zažádat o její prodloužení.

Dotyčný rovněž obdrží vlastní volací značku. „Každý stát má přidělený prefix, přičemž tento prefix je jedinečný pro ten daný stát. Česká republika má OK nebo OL, dále například Poláci SP, Maďaři HA, Rakušani OE, Němci DL. Znalost těchto značek je součástí zkoušek. Ovšem toho, co by měl radioamatér znát, je poměrně hodně. Musí znát provoz, telegrafii, která bývá pro někoho problém. Ale je tří oprávnění pro začátečníky, kde se požadavek znalosti telegrafie nevyžaduje a stačí ovládat svůj rodný jazyk nebo nějakou cizí řeč. Nejlépe angličtinu, ta je úplně nejlepší. Radioamatéři ji využívají plně. Dále by měl umět i Q-kódy či techniku, aby si dokázal představit, jak putuje signál z antény do sluchátek nebo do reproduktoru, a dokázal si opravit drobnou závadu na přijímači. A samozřejmě mít trpělivost,“ tvrdí Josef Stryk s tím, že jsou amatéři, kteří sedí u stanice několik hodin a nenaváží žádné spojení. Jen loví, jestli tam není nějaká vzácná stanice.

Pomocí přístroje tak radioamatéři dokážou od stolu navázat spojení se zbytkem světa. „Dělal jsem spojení do Spojených států amerických, Kanady, mám i nějaké s Austrálií. To jsou ojedinělá spojení. Na to je potřeba mít potřebné vybavení, anténu a operátorskou zručnost. Naopak na pásmu je zcela běžné mluvit se stanicemi po střední Evropě či jejích okrajích, dovoláte se do Norska, Švédska, Finska, Dánska, pobaltských států, ale také například na jih Evropy, do Francie a Španělska,“ poznamenal dále tišnovský radioamatér.

Dle způsobu provozu může jít o spojení telegrafní, při němž je komunikace zašifrována do anglických zkratek a zmiňovaných Q-kódů. Což je uskupení tří písmen začínajících vždy na písmeno Q. „Umístíte-li za ta tři písmena otazník, jedná se o dotaz. Když otazník nedáte, je to odpověď. Třeba QTH v mluvě radioamatérské znamená stanoviště, ze kterého vysílám. Když dám QTH?, ptám se Odkud vysíláš, z jakého města? QTH Tišnov – vysílám z Tišnova. Nebo QTR? znamená Kolik je hodin? Odpovím QTR10:00UTC. Vzhledem k tomu, že máme 24 časových pásem po celé zeměkouli, dohodli se amatéři, že budou používat čas, který je na nultém poledníku, který prochází městečkem Greenwich,“ nabídl krátký vhled do problematiky Q-kódů Josef Stryk.

Co se týká fonického způsobu provozu, ten je veden v řeči, kterou ovládající oba koncesionáři. Pokud ani jeden z nich neovládá mateřskou řeč toho druhého, hovoří anglicky, případně v esperantu. Tento jazyk ale zvládá jen málo amatérů, v České republice jich je podle Stryka zhruba desítka.

Povolovací podmínky
Prostor, který stát formou právních norem poskytuje radioamatérům k užívání na krátkých a velmi krátkých vlnách, nesmí být zneužit. Podle povolovacích podmínek pro amatérské vysílací rádiové stanice je mimo jiné zakázáno vysílat zprávy obsahující skutečnosti, které tvoří předmět státního, hospodářského a služebního tajemství. Dále je zakázáno vysílat vulgární a obscénní výrazy, zprávy a sdělení pro třetí osobu nebo mimo jiné vysílat bez uvedení volací značky. „Jinak se může povídat o čemkoliv, třeba o tom, že babička má vředy,“ řekl s nadsázkou a humorem Stryk.

A ačkoliv se jeho celoživotní koníček vyvinul ve sport, komunita radioamatérů (v České republice je 2 000 radioamatérů, pozn. autora) stárne. Mají ještě s kým vysílat? Podle mínění Josefa Stryka skutečně nemají mladí lidé o radioamatérství takový zájem jako třeba před 50 či 70 lety. „Hlavním důvodem je rozšíření internetu, které přineslo všeobecné zjednodušení komunikace ve světě a se světem. Jedním z možných důvodů, proč se člověk chce stát radioamatérem, je sbírání staničních lístků. Je to obdobné, jako když má někdo zálibu ve sbírání pivních tácků nebo poštovních známek. Za některá navázaná nebo odposlechnutá spojení se rovněž vydávají diplomy. A to nejen u nás, ale i v zahraničí,“ poznamenal předseda tišnovského radioklubu. I jeho členové stárnou, místními radioamatéry jsou ze dvou třetin důchodci.

Polní den a Hon na lišku
Navzdory úbytku členů je tišnovský radioklub úspěšný v soutěžích. Výborně si vede zejména v závodě Polní den, což je soutěž organizovaná téměř po celé Evropě. Závodí se v tom, kdo naváže více spojení na překlenutou vzdálenost. „V tabulce úspěšnosti za posledních pět let jsou radioamatéři v kategorii kolektivních stanic v rámci České republiky (v ČR je soutěžících kolektivních stanic 80 až 85, pozn. autora) na 14. až 15. místě. V rámci Jihomoravského kraje jsme suverénně první. Tento výsledek nám dělají tři lidé,“ řekl Josef Stryk.

V šedesátých letech se pak do Československa dostala také disciplína zvaná Hon na lišku. Dnes, coby radiový orientační běh, je to sport se vším všudy – s pevnými pravidly, propracovaným systémem soutěží a potřebou pravidelného tréninku, chce-li se sportovec prosadit na mezinárodní úrovni. Základem je s pomocí zaměřovacího přijímače a mapy vyhledat stanovený počet vysílačů (kontrol) a v co nejkratším čase doběhnout do cíle. V mapě má účastník zakreslen pouze start a cíl. „Hon na lišku si budou moci zájemci vyzkoušet 15. září, kdy končí v Muzeu města Tišnova výstava věnovaná Radioklubu Tišnov,“ zve k účasti na akci radioamatér.

Některé vybrané zkratky
Mezinárodní:
GM = Dobré ráno
GB = Na shledanou
GL = Mnoho štěstí
TU/TKU = Děkuji Vám/ti
73 = srdečný pozdrav
88 = srdečné políbení
99 = Zmizte!
České:
DDN = Dobrý den
DN = Dobrou noc
DP = Děkuji pěkně
NSL = Na slyšenou
NSHL = Na shledanou
NZ = Nazdar