Není malých rokenrolí

V polovině devadesátých let zahájil brněnský hudební promotér Jiří Švéda pořádání cyklu koncertů s názvem 8x Rock, v němž se během jedné sezóny představilo na svých šňůrách po středních a menších klubech vždy osm zajímavých domácích kapel. Projekt vydržel několik let a mezi pořadatele se zapojilo i Městské kulturní středisko Tišnov, v němž tyto akce zajišťoval Aleš Vejvoda. Ročník 1998 tehdy zahájila 19. října v sále MěKS svým koncertem stále ještě spíše mladá a nadějná pražská kapela Tata Bojs. Po téměř jedenadvaceti letech už by se návštěvníci jejího vystoupení v sále na Mlýnské nejspíš umačkali, takže návrat dnes již více než populární a de facto „stadiónové“ kapely se odehraje jako tečka za letošními prázdninami v neděli 1. září od 20 hodin pod širým nebem – na zahrádce U Palce.

Jestli se Tata Bojs za ta léta v něčem nezměnili, je to svérázný humor: jednak v textech (drobný úryvek jsem si dovolil použít jako název tohoto článku, jinak miluji slogan „Jsem tak trochu romantik a tak trochu alergik“) a také v mnohém ostatním okolo. V onom roce 1998 si kapela například zahrála na velké hvězdy a ve smlouvě měla zakotven speciální požadavek, co musí být před koncertem nachystáno v muzikantské šatně. A zatímco Rolling Stones prý vždy vyžadovali láhev Jacka Danielse pro Keithe Richarda, Tata Bojs si přáli mít připraveny lentilky, ovšem žádná nesměla být zelená (snad jsem teď ty barvy nespletl, to by byl průšvih…)

Kapela vznikla již deset let před vzpomínanou tišnovskou premiérou; v roce 1988 ji na základní škole na pražské Hanspaulce, tedy v pověstném „rodišti“ nepřeberného množství českých bigbíťáků (vzešli odtud namátkou Ivan Hlas, Ondřej Hejma, bratři Tesaříkové, Pavel Dydovič, Petr Introvič, Martin Kraus, Jiří Šlupka Svěrák i další), založili dva dnes 45letí spolužáci – bubeník Milan Cais řečený Bublajs a baskytarista Marek Huňát, který je dnes známý spíše pod přezdívkou Mardoša. Prvním kytaristou byl Marek Padevět, který v kapele vydržel do roku 1994, po natočení čtyř zhudebněných říkanek Josefa Lady jej nahradil Marek Doubrava a toho v roce 2000 pro změnu starší syn Vladimíra Mišíka Martin zvaný Maťo. Kolem roku 2002 se již stabilizovala sestava v té podobě, jak ji známe dodnes: kytaru obsluhuje Vladimír Bár, dalšími dvěma členy jsou hráč na klávesy Jiří Hradil a producent, zvukař či autor Dušan Neuwerth. Po jistou dobu stávala za mikrofonem i fešná dáma, „stálá fanynka“ skupiny Klára Nemravová.

Milan Cais zdaleka není jen hudebníkem, realizuje se i jako výtvarník a dlouhodobě usiluje o propojení obou oblastí, kdy hudbu lze vnímat přes obrazy a obrazy prostřednictvím hudby. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde jako diplomovou práci vytvořil svůj trojrozměrný autoportrét, mluvícího robota p3D-01, jehož název nějakou dobu používal jako svůj pseudonym. Caisovy instalace byly v roce 2005 dokonce součástí světové výstavy Expo v japonském Aiči.

Mardoša se vedle hudby projevuje pro změnu psaným slovem. Míval pravidelné sloupky v časopise Rock & Pop, dnes mimo jiné zaplňuje svérázně  pojmenovanou rubriku Uchamžiky v měsíčníku UNI, jehož vydavatelem je spolek Unijazz vedený jeho otcem Čestmírem, blahé paměti rovněž odsouzeným v procesu s představiteli Jazzové sekce. Mardošova kniha Nanobook skončila v kategorii krásné literatury na třetím místě v soutěži Nejkrásnější české knihy 2004.

Hudba Tata Bojs, to nikdy nebyly jen obyčejné písničky. Díky Caisově profesi byly vždy doplňovány výraznou scénickou podobou koncertů, do paměti posluchačů se vryla řada nápaditých videoklipů – nezapomenutelný je především ten k písničce Attention Aux Hommes s motivem souboje českých a francouzských borců v jakémsi šíleném tanci. Mnohá alba skupiny byla tematická (Futuretro, Nanoalbum), doplněná třeba i knižní podobou. A když už jsme u knih, čerstvě je na trhu výpravná publikace Tatalog, mapující třicet let existence kapely. Obálku tvoří podobizna Milana Caise a Mardoši, kteří jsou zobrazeni technologií letikulárního tisku, kdy se jejich obličeje prolínají v jeden a neustále se mění dle úhlu pohledu.

Vedle vlastních projektů spolupracovali Tata Bojs na některých deskách i s dalšími soubory. V roce 2008 vyšlo například album Smetana společně s dívčím korejským smyčcovým ansámblem Ahn Trio, na podzim 2016 byl pro změnu natočen záznam společného koncertu se Smyčcovým orchestrem Českého rozhlasu v sále Forum v pražském Karlíně.

A na závěr malé varování: V době konání tišnovského koncertu Tata Bojs již bude s největší pravděpodobností všem nepříjemným alergiím odzvoněno, nicméně Mardoša přesto každému neustále připomíná: „Pyl’s not dead…“

Václav Seyfert

ilustrační foto