Linda Tran: V Americe jsem poznala samu sebe

Jeden školní rok studovat ve Spojených státech amerických, poznat zemi, její zvyklosti, ale zejména se zdokonalit v anglickém jazyce. Tuto možnost dostala Linda Tran, studentka tišnovského gymnázia. V Americe odmaturovala s vyznamenáním, dokonce patřila mezi sto nejlepších studentů a dělala jednu ze čtyř mluvčích na závěrečném ceremoniálu na stadionu před několika tisíci lidmi. „To byl silný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Před odjezdem do Ameriky jsem si vůbec nevěřila, obávala jsem se říkat před lidmi svůj názor, aby to nebylo špatně. Výměnný pobyt v USA byl pro mě obrovská zkušenost,“ říká gymnazistka.

Studovat v cizí zemi je pro mladé lidi velkou zkušeností i výzvou…
Vždy jsem chtěla studovat v zahraničí, vždy mě bavila ve škole angličtina a chtěla jsem se v ní zlepšit. A také jsem toužila po změně, poznat svět a nové lidi, a zejména se naučit více o sobě, naučit se zodpovědnosti a samostatnosti. Když jsem se v roce 2016 přihlásila přes jednu neziskovou organizaci, která organizuje výměnné pobyty pro studenty středních škol, nedoufala jsem, že to vyjde. Absolvovala jsem pohovor a následně prošla i výběrovým kolem.

Co na Vaše plány říkali rodiče?
Máma mě podporovala. Táta chtěl, abych nejprve dokončila střední školu, a poté, když budu chtít, studovala vysokou školu v zahraničí. Nakonec jsem ho přesvědčila. Chtěla jsem nejen sobě, ale i jemu dokázat, že to zvládnu.

A zvládla, ale k tomu se dostaneme později. Takže od srpna 2017 do srpna 2018 jste pobývala v Kalifornii, v městečku Rancho Cucamonga a navštěvovala Etiwanda High School.
Výběr země byl na neziskové organizaci, studenty posílají na výměnné pobyty do Severní i Jižní Ameriky, Kanady či Asie. Když jsem zjistila, že jedu do Kalifornie, říkala jsem si, že je to asi to největší štěstí, které mě mohlo potkat. Protože Kalifornie je jedna z nejvyspělejších oblastí v Americe vůbec. Bylo to skvělé.

A bylo to skvělé i po příletu?
Bylo to neskutečné. Žiji v Tišnově, dosud jsem se pohybovala jen po jeho okolí. Ale v Kalifornii je to úplně jiný svět. Byla jsem z toho vyjukaná snad první dva měsíce. Chodila jsem s otevřenou pusou a všemu se divila. Kulturní šok byl silný, ale na druhou stranu jsem si ho strašně užívala. Rodina, u které jsem bydlela, byla přátelská, přijali mě jako vlastní dceru. Mají čtyři syny, z nichž jeden odlétal na roční výměnný pobyt na Slovensko. Takže jsem měla tři americké mladší bratry, naučila jsem se být ve styku s nimi více trpělivá a začala si vážit i svého vlastního mladšího bratra, protože se třemi je to úplně něco jiného.

V rodině Vás přijali dobře, jak tomu bylo ve škole? Byla nějaká jazyková bariéra, byť anglicky hovoříte, v praxi to může být náročnější. Navíc v cizí zemi?
Ve škole to bylo těžší. Byla jsem samozřejmě zvyklá na britskou angličtinu z české školy, rozuměla jsem jim, oni mně také, ale… Třeba si ze mě dělali srandu, že mám přízvuk nebo že jsem něco řekla britským výrazem a oni tomu říkali jinak. Ale časem jsem se rozmluvila, zvykla si na výuku.
Dost obtížné také bylo se dostat do jejich skupiny, stát se součástí komunity. Aby mě přijali jako novou studentku. Musela jsem se hodně snažit. Nakonec mi v tomto pomohlo i to, že jsem se přihlásila do školního družstva atletiky. Tam jsem si našla „svoje“ lidi.

Jaký je rozdíl mezi výukou v České republice a v Americe?
Musím podotknout, že zatímco na tišnovském gymnáziu je cirka 400 lidí, americká škola, do které jsem chodila, měla 3 500 lidí, tedy takové městečko. V Americe kladou velký důraz na sport a mimoškolní aktivity a studenti si volí předměty sami. Nemají všichni stejný rozvrh, jak je tomu tady. Jen musí splnit požadavek, že musí absolvovat tři roky matematiky, tři roky vědy…Mimoškolní aktivity mají v rámci školy.

Jaké předměty jste si zapsala?
Studovala jsem historii a vládu USA, psychologii, matematiku, angličtinu, anatomii a zmiňovanou atletiku. Každý den jsem měla ty samé předměty, dostávali jsme hodně domácích úkolů. Učitelé tam ale nekladou tolik důrazu na testy, byly typu abcd, takže se odpovědi daly uhádnout. Nemusela jsem se tolik učit. V Česku se student musí hodně učit, když chce test úspěšně zvládnout. Předměty jsem si zvolila tak, a pomohla mi v tom školní poradkyně, za kterou jsem mohla přijít s jakýmkoliv problémem, abych na škole mohla maturovat. Mým velkým snem bylo odmaturovat na americké škole, mít na sobě maturitní čepici a talár. Což se mi splnilo. Stále říkám odmaturovat, ale v Americe maturitu jako takovou nemají. V posledním ročníku školy mají pololetní písemky z toho, co se probíralo ten daný semestr. Mají tam systém dvou semestrů. Není to jako maturita tady, kdy se musíte učit kvanta informací za čtyři roky. Tam je to lehké.
Nakonec jsem měla i vyznamenání, byla jsem mezi asi sto nejlepšími studenty a měla jsem možnost ucházet se o roli mluvčího na závěrečném ceremoniálu. Což jsem také udělala. Byl to silný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Stadion zaplněný lidmi, nechápu, jak jsem to dokázala. Motivací mi bylo asi to, že jsem jim chtěla od srdce poděkovat za ten rok, povědět jim o tom, co jsem ve škole zažila, co jsem se naučila. Když jsem před ně předstoupila, tréma ze mě odpadla. Paradoxem je, že před odjezdem do Ameriky jsem si vůbec nevěřila, obávala jsem se říkat před lidmi svůj názor, aby to nebylo špatně. Výměnný pobyt v USA byl pro mě obrovská zkušenost, poznala jsem samu sebe.

Co bezpečnost v Rancho Cucamonga a ve škole?
Než jsem přijela do USA, přišla mi bezpečnost jako samozřejmá věc. Jednou jsem si vyšla ven do nákupního centra a vrátila se po 18. hodině, už byla tma. Američtí rodiče mi vynadali, nesměla jsem chodit večer ven sama a pěšky. Ve škole jsme zase nacvičovali, jak se chovat v případě, kdy by se v budově objevil nějaký střelec. Nechyběly zvuky střelby. Rovněž jsem absolvovala přednášky na toto téma. Další věc, se kterou jsem se nikdy nesetkala a musela ji přijmout jako fakt.

Jsou skutečně typickým jídlem Američanů hamburgery?
Řeknu vám to na rovinu, přiberete. V městečku, kde jsem žila, byly na každém rohu fastfoody, takže hamburgery a pizza. Pro Američany normální součást života. Jí hodně chipsy a různé svačinky, mají toho plnou spíž, není možné se tomu vyhnout. V mé rodině se ale stravovali zdravě, normální jídla jako u nás – maso, brambory, rýže…

Kromě studia jste i cestovala. Kde všude jste se byla podívat?
V Americe jsem viděla víc míst než v České republice, za což se velmi hanbím a chci to změnit. S rodinami, u nichž jsem bydlela (jeden semestr u jedné, druhý u jiné), jsem hodně cestovala. V Kalifornii jsme si byli zalyžovat, i na pláži, podívali jsme se do Los Angeles, San Diega, spatřila jsem Grand Canyon. Náhradní táta mě vzal na let větroněm, který vlastnil…
Na konci pobytu jsem s ostatními studenty z výměnného programu absolvovala měsíční výlet po USA. Objeli jsme část Ameriky vlakem; z L.A. do San Francisca, pak Seattle, národní park Montana, kde jsme raftovali. Následoval New Orleans a zpět do L.A. Dokonce jsem byla i v Mexiku, kde jsem s dvaceti dobrovolníky postavila dřevěný dům pro tamní chudé lidi. Úžasné vzpomínky.

Začala jste v USA s nějakou aktivitou a v Česku Vám chyběla?
Dobrovolnictví. Takže jsem se přihlásila do Oblastní charity Tišnov a každý týden jako dobrovolník docházím do Klubu Čas a pomáhám. Moc mě to baví. Když někdo potřebuje pomoc a mohu pomoci, proč ne?

Bavíme se jen o kladech pobytu v Americe, co nějaké zápory?
Určitě, s odstupem času je vidím. Amerika mě trochu rozmazlila, mohla jsem cestovat, měla jsem všechno včetně vlastní koupelny! Bylo dost těžké se vrátit zpět, mít doma své povinnosti, domácí práce. V USA toto neřešili, měli úklidovou službu. Uvědomila jsem si, že si musím vážit toho, že jsem měla možnost tam být, a nesmím zapomínat na to, že můj domov je v České republice a že bez rodičů a jejich zázemí by se to nestalo. Vzhledem k tomu, že jsem si v Americe nemohla přivydělávat, posílali mi rodiče peníze na účet. Za to bych se jim chtěla v budoucnu odvděčit.
Všem mladým lidem nebo studentům bych chtěla doporučit vycestování do zahraničí v rámci střední nebo vysoké školy, protože je to opravdu nenahraditelná, nezapomenutelná a život měnící zkušenost, ze které se dá jen vytěžit.

Příští rok maturujete na tišnovském gymnáziu. Co tedy plánujete dál?
Přemýšlím o studiu psychologie na vysoké škole v zahraničí. Chci ale zůstat v Evropě, momentálně vítězí Nizozemí.

Zlata Ptáčková

Foto: archiv Lindy Tran