A vše se hýbe?

Měla jste při svých studiích štěstí na pedagogy? Váš tatínek ovlivnil nejen Vašeho profesora Miloslava Jágra, ale řadu dalších svých studentů. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze zanechal silnou stopu, hovoříme o „Šalamounově ilustrátorské škole“. Kdo z Vašich pedagogů Vás nějak ovlivnil?

Miloslava Jágra jsem znala od dětství, protože bydlel v Celetné ulici, a my na rohu Staroměstského náměstí v Praze. Míval trpasličí pudlíky, a vždycky mi v legraci říkal, že mám ošklivé rodiče, že mi nechtějí koupit psa. Jako pedagog neměl rád děti výtvarníků a dával jim zabrat. Jeho styl rozplakal kdejakou dívčí duši, mne už ne. Moje škola z domova z tátovy strany rozhodně nešetřila kritikou, a velmi skoupě zacházela s pochvalou, takže nějaké bubu a vrrrr mne nedokázalo rozhodit. Na Umprum se mi líbila pestrost úkolů, které nám dával, plně si vědom, že rozhodně ne všichni, kteří tam studujeme, se animovaným filmem budeme živit. Protáhl nás různými odvětvími, přes modelaci loutek, ilustraci, plakát, komiks, volnou kresbu. V mé vlastní pedagogické dráze mne tato pestrost inspirovala k tomu, abych hledala stále nové podněty, které bychom mohli v ateliéru vyzkoušet. I s vědomím, že se danou věc musím naučit nejprve z gruntu sama, jako například pop-up knihy (prostorové knihy). Jan Barta byl kdysi asistentem pana Jágra a poté, kdy první odešel do důchodu, a druhý nastoupil na Umprum, padlo rozhodnutí, že si dám ještě postgraduál. Toužila jsem se víc dozvědět o práci se storyboardem pro animovaný film, což byla část, kterou jsme u pana Jágra moc neprobírali. V roce 1999 jsem pak ještě nastoupila na postgraduál v Německu, na již zmiňované VŠ umění a designu Burg Giebichenstein v Halle Saale, kde jsem vedla ateliér animace a byla současně studentkou 3D digitální modelace. Lákaly mne počítače a 3D programy. Tehdy to byl Allias Wavefront, program pro modelování objektů, jež měl vlastní počítače. Pro animovanou tvorbu se však nehodil, takže o něco později naštěstí vyšel program Maya pro Mac a pro PC. Na této univerzitě byli mými pedagogy profesoři Peter Kolbe a Bernd Hanisch, každý jiný, oba zajímaví. Všichni mí pedagogové mi předali, co měli v sobě.

Ilustrátoři ve Vašem ateliéru překračují hranice plošného prostoru. Vaši studenti dovedou komiksy a ilustrace oživit. Vytvářejí prostorové knihy, počítačové hry, experimentují s materiály. Mají se svými autorskými knihami úspěch?

V samém počátku se mí studenti seznamují během bakalářského studia s ilustrací pro děti a se základy komiksu. V této prvotní fázi je vede má současná asistentka, slečna Marie Kohoutová, naše bývalá absolventka.  Ve druhém ročníku přejdou ke mně. Máme i magisterské studium. Díky řadě dalších aktivit a nárůstu studentů jsem se o výuku musela podělit. Kromě hlavní linie vyučuji ve svém ateliéru ještě storyboard, jak nakreslit scénář pro reklamní agentury či pro hrané filmy, což i pro komiksové kreslíře může být později dobrým zdrojem obživy. Pop-up knihy mne napadly asi před šesti lety. V dětství jsem takové knihy měla a obdivovala. Jejich český tvůrce, malíř, grafik a ilustrátor Vojtěch Kubašta (1914 Vídeň – 1992 Dobříš), od padesátých let 20. stol. jeden z průkopníků dětské prostorové knihy, jimi dosáhl světové proslulosti a díky Artii vyšly v mnoha světových jazycích.  Prostorové knihy jsou i dnes velmi populární, rozvíjejí se jejich výtvarné možnosti a čtenáře baví. Mám ráda trojrozměrné práce, ráda modeluji, stejně jako se mi líbí kreslit pohyb, jenž je součástí jak animované tvorby, tak i komiksu.  Mezi zadávané úkoly kladu i výtvarný návrh či celý koncept plastické hračky, ať již plošné, či prostorové. Řada studentů v úkolu najde zalíbení, a postupně se stávají vskutku velmi vynalézavými a schopnými. Nutno říci, že mám vlastně převážně slečny, takže bych měla říkat studentky, ale těch pár mužských, co máme, a za co jsme rády, by pak zcela v řeči zaniklo 🙂 S komiksem jsme dosud pravidelně obsazovali 1. až 3.místa soutěže Cs.komiks, která je vypisována pro studenty středních a vysokých škol a je anonymní, na rozdíl od Nejkrásnější knihy roku, která, smím-li to tak říci, je posledních pár let víceméně ortodoxní. Úspěch jsme slavili již podruhé v mezinárodní soutěži švýcarského komiksového festivalu Fumetto v Luzernu, který každoročně vypisuje nové téma. Vloni jsme v době jeho trvání v Luzernu vystavovali. V Národním studentském designu pravidelně slavíme úspěchy, a to nejen náš ateliér, ale i další odvětví naší fakulty. Po dvakráte zde uspěla slečna Kristýna Gregorová, poprvé se svojí krásnou pop up knihou o slepicích, o tom, jaké jsou, a jak my se k nim chováme. Doplnila knihu loutkou slepice v kleci v opravdivých rozměrech, z níž vás zamrazí.  Podruhé i se stolní hrou 100 let republiky, která vás seznámí s různými obdobími našich dějin od roku 1918 do roku 2018. Měli jsme i velký úspěch v mezinárodní soutěži v Číně, obsadili jsme třetí místo a získali bronzovou medaili za jednu diplomku, pop up knihu naší absolventky Evy Majerové a dětskou ilustrovanou knihu O Lenochodovi Kateřiny Vilinové. Letos jsme vystavovali společně s ateliérem Mediální a didaktické ilustrace I a II na Mezinárodním knižním bienále v Bologni, a hned dvě knihy nám ukradli. Je to smutné, ale zároveň to o něčem vypovídá :-).

Za minulého režimu byl komiks se superhrdiny dle amerického vzoru potlačován.   Souvisí to s jeho autory, kteří byli režimu nepohodlní, jako například Kája Saudek a spisovatel Jaroslav Foglar, jehož reedice komiksu Rychlých šípů, obnovené krátce v šedesátých letech ustaly za normalizace anebo se zemí původu? Proč médium komiksu v minulosti tolik vadilo?

Nejsem na tuto otázku ten pravý odborník. Pan Prokůpek či pan Kořínek by na to dokázali daleko lépe a zeširoka odpovědět. Zjednodušeně řečeno, zákaz byl proto, že komiks přicházel ze Západu. Textové bubliny byly americké, tedy také nežádoucí, i když se občas vyskytly, jako například ve Čtyřlístku. V době mého dětství existovalo pár obchodů s tiskovinami, kam docházela i cizojazyčná literatura, jako byl časopis Burda se střihovými mustry pro dámy, či francouzský komiksový časopis Pif pro děti. V něm bylo úplně vše: postavičky, legrace, bubliny, hrdinové, směšní něšťastníci, realistická i stylizovaní kresba. Samozřejmě, že obsah nijak neohrožoval stabilitu a prosperitu našeho státu, a proto nebylo zapotřebí se mít na pozoru. Milovala jsem tento časopis, stejně jako německé překlady Mickey Mause a kačera Donalda, či v německé verzi tištěné francouzské hrdiny Asterixe a Obelixe, které mi vozili známí mých rodičů. Díky Mickeymu jsem se naučila číst německy, neboť mne strašně zajímalo, co se v těch bublinách píše. Od té doby věřím, že toto médium není jen k pobavení a k zamyšlení, ale má i své výukové kvality. Konec konců jedním z hlavních hybatelů, či předchůdců vzniku komiksu, aniž by to tušil, byl náš učitel národů, Jan Ámos Komenský a jeho Orbis Pictus.

Vnímáte pozornost, kterou od počátku devadesátých let poutá komiks jako specifický fenomén současné populární kultury jako dostatečnou, anebo má dosud malý výstavní a publikační prostor?

Vloni byla ke konci roku založena Akademie českého komiksu, aby se utužila síla tohoto žánru a jeho tvůrci  se mohli nějak organizovat. Nadále se oceňují nejlepší komiksová díla populární soškou Muriel, která vychází z díla Karla Saudka a zhotovil ji malíř Karel Jerie. Pomůže to komiks lépe propagovat a posilovat jeho význam. V hlavním štábu Akademie je vedle Lucie Lomové, Pavla Kořínka a dalších, i Pavel Mandys, důležitá osobnost soutěže Magnesia litera. Stále se rodí noví a noví tvůrci a komiks se pomalu, ale přece dere do povědomí. Díky novým festivalům, které vznikly nedávno, a nahradily slavný Komiksfest, trvající více jak deset let, se mají kde fanoušci a tvůrci spolu s vydavateli pravidelně potkávat. Ať je to v Brně KOMA, či v Praze festival Frame, nebo setkávání s časopisem CREW, tak i na knižním veletrhu v Praze má komiks své místo. Vloni byl dokonce jedním z hlavních pilířů knižní tvorby. Před dvěma lety můj bývalý student a asistent Pavel Liška založil v Plzni Con.com – festival komiksu, pop-up knih a stolních her. Letos se konal v Depu2015 (kreativní zóna v bývalé provozovně Dopravních podniků v Plzni) a měl obrovskou návštěvnost. Pořadatelé soutěže Czech Grand Design otevřeli před rokem novou kategorii: vyhlašují Cenu ilustrátora, v níž se samo-sebou vynořují i nominace pro komiksové kreslíře. Přesto si myslím, že to ještě potrvá, než bude komiks médiem, které najdete v každé rodině, jako to je ve francouzsky mluvících zemích nebo v Japonsku, kde v metru potkáte dospělé i děti, čtoucí si za jízdy komiksové knihy. Vše má svůj vývoj a čas.

Uvidíme na výstavě Vašeho ateliéru v GJJ v Tišnově i dosud nevystavené práce?

Ano, snažím se, aby se na každé výstavě objevily i nové věci, přestože je to náročné. Každým rokem mám nové mladé lidi a bylo by nefér vystavovat jen jejich starší kolegy. Letos, dá-li Pán Bůh, a urodí se, bychom rádi vystavili dvě společně vytvořené pohádky. Každý student napsal jednu či dvě věty a poslal v kole dál, a tak vznikl společný příběh, pohádka. Pak každý nakreslil dvojstránku ke své větě. Tentokrát se práce zúčastňujeme i my pedagogové. Obě knížky vytiskneme a vystavíme u vás. Chystáme se též zhotovit malé čtvercové pop-upové výjevy, které by měly stát v prostoru. Ostatní nové práce si budou na své vystavování mimo fakultu muset počkat, neboť je nejprve čeká semestrální ohodnocení, jež je později než zahájení této výstavy. Už teď je mezi nimi řada moc povedených prací. Další díla, jež budou k vidění, jsou též velmi nová, byla vystavena pouze jednou. My pedagogové pak vystavíme i některé své vlastní práce.

Můžete zmínit Vaše nejnadanější studenty, s jejichž tvorbou se setkáme na výstavě v Tišnově?
O „nejnadanosti“ bych zde nechtěla mluvit. Někteří byli nadáni od přírody a nerozvíjeli se, a naopak jiní, co své poselství měli hluboko v sobě ukryté, je vydolovávali svojí úporností, snahou, pílí a vytrvalostí. V každém případě vystavíme řadu těch nejlepších. Doporučuji, nechť se čtenáři podívají na naše FB stránky Ateliéru Komiks a ilustrace pro děti, či na web fakulty, na němž se pravidelně aktualizují nejpovedenější práce, viz:
https://fdu.zcu.cz/cz/339-komiks-a-ilustrace-pro-deti

Čím se Vy nyní zabýváte ve své současné tvorbě?

V současnosti pracuji na dvou knihách. Jsem pověrčivá, a proto bych o nich ještě nechtěla detailněji hovořit…

Děkuji za rozhovor. Těšíme se na Vaši inspirativní výstavu, kterou v GJJ otevřeme vernisáží na Den dětí v sobotu 1. června v 16 hodin.

Marta Sylvestrová

Foto: archiv Barbary Šalamounové