Jan Hlávka – významný podnikatel, mecenáš a moravský vlastenec

Dne 21. května uplyne dvě stě roků od narození Jana Hlávky, významné postavy tišnovského regionu, nejslavnějšího rodáka blízkých Hradčan. Narodil se v prosté rodině chudého domkaře a zedníka Vincence Hlávky a jeho manželky Anny, rozené Nemrkosové z Drásova. Rod Hlávků přišel do Hradčan v polovině 18. století ze Zvole původně na selský grunt, během několika desetiletí se ale značně rozrostl a jeho příslušníci žijí v Tišnově a okolí dodnes.

V rodině Vincence a Anny Hlávkových se narodily čtyři děti, samí synové a Jan byl druhý v pořadí. Když mu bylo pět let, otec Vincenc zemřel a Jan tak vyrůstal s nevlastním otcem Františkem Rybou, dvěma vlastními a dvěma nevlastními sourozenci.

Dostalo se mu vzdělání obvyklého v tehdejší době – jednotřídní vesnická triviální škola. Jak dlouho do ní chodil, přesně nevíme, obvykle to bývalo pět až šest roků. Po jejím ukončením se Jan vyučil soukeníkem či tkalcem, tkalcovství a soukenictví patřily v 1. polovině 19. století mezi nejrozšířenější povolání vesnického obyvatelstva v okolí Brna. Zcela jistě byl velmi schopný, pilný a pracovitý, protože za krátký čas odešel do Brna, kde začal pracovat v továrně na výrobu suken, kterou vlastnil původně tkadlec kašmíru a později brněnský továrník František Svoboda. Zde se brzy vypracoval na tkalcovského mistra, získal i zkušenosti v obchodě a také se seznámil s dcerou majitele továrny Barborou, se kterou se v roce 1842 oženil. O sedm let později, po smrti svého tchána, Jan Hlávka jeho firmu převzal a pak úspěšně po několik desetiletí řídil. Továrna vyráběla vlněné zboží a její obrat dosahoval zpočátku 50 tisíc zlatých ročně a stále stoupal. Vyráběné zboží bylo velmi kvalitní a byla po něm značná poptávka, což dále zvyšovalo význam Hlávkovy společnosti. Ani v době velké hospodářské krize v průběhu 70. let 19. století firma neutrpěla žádné ztráty.

Jan Hlávka se již od počátku svého brněnského pobytu aktivně účastnil veřejného života, především jako podporovatel emancipačních snah českého obyvatelstva. Patřil k zakladatelům brněnského Čtenářského spolku, podporoval slovy i činy tělocvičný spolek Sokol, kde v letech 1869–70 vykonával funkci starosty a věnoval také výhodně položený pozemek ve středu města na stavbu Besedního domu, který se od roku 1873 stal středem českého společenského života v Brně. Pro získání takto prestižní parcely musela brněnská česká komunita přistoupit ke lsti. Německou radnicí spravované město by totiž neumožnilo stavbu českého kulturního centra na místě, kde se předpokládal vznik významných brněnských německých institucí. Parcela proto nebyla zakoupena přímo, nýbrž ji výměnou za jiné stavební místo získal právě Jan Hlávka, který ji následně na výstavbu Besedního domu daroval.

Ve svém domě na Cejlu a na přilehlém pozemku bezplatně vyhradil prostory pro zřízení první soukromé české mateřské školky. Roku 1882 se stal jedním ze zakládajících členů české Cyrillo–Methodějské záložny, též spoluzakladatelem Filharmonické besedy. Byl rovněž známý jako podporovatel chudých českých obyvatel Brna. Při příležitosti jeho 70. narozenin mu byly v roce 1889 českou veřejností uspořádány velké oslavy. Jan Hlávka zemřel 20. července 1895 ve věku 76 let.

Manželé Hlávkovi měli celkem šest dětí, čtyři dcery a syn se dožili dospělosti. Nejstarší Klotilda se vdala v roce 1866 za JUDr. Antonína Javůrka, mladší Marie si vzala ve stejném roce Jindřicha Dvořáka, redaktora Moravské orlice. Další dcera Hermína se provdala v roce 1872 za JUDr. Wolfganga Kusého, brněnského advokáta a moravského a říšského poslance, který politicky patřil k moravské odnoži Národní (staročeské) strany a je znám především úsilím o zakládání českých obecných škol a také prosazováním reformy volebního systému. Nejmladší Eugenie si vzala v roce 1883 Theodora Kletzla, stavitele mnoha brněnských nájemních domů.

Firmu převzal po otcově smrti jediný syn Karel. V tomto případě ale jablko padlo daleko od stromu, protože Karel Hlávka jako podnikatel zdaleka nedosahoval kvalit svého otce Jana. O firmu v roce 1904 přišel a o šest let později se pravděpodobně pod tíhou podnikatelských neúspěchů rozhodl dobrovolně odejít ze světa.

V roce 1924 byla po Janu Hlávkovi pojmenována ulice v Masarykově čtvrti v Brně. S výjimkou let 1942–45 nese jeho jméno až dodnes.

Zdroj:
Encyklopedie dějin města Brna (www.encyklopedie.brna.cz), heslo „Jan Hlávka“
Kos, J.: Genealogické a heraldické informace, MGHS Brno, roč. 19 (34), 2014, str. 115–124

Jan Kos

Jan Hlávka. Foto: archiv města Brna