Co platíme ve vodném a stočném?

Současná legislativa nařizuje, aby cena vodného odpovídala nákladům na výrobu a distribuci pitné vody a cena stočného odpovídala nákladům na odvádění a čištění odpadních vod, a to včetně nákladů na budoucí obnovu vodohospodářské infrastruktury.

Před rokem 1990 byla cena vodného a stočného pouhým poplatkem a nereprezentovala výši nákladů. Ty byly masivně hrazeny státem. Cena proto zůstávala po desetiletí stále na stejné úrovni. Počátkem 90. let přestal stát cenu vody dotovat a od roku 1994 tak došlo ke znatelnému navyšování cen za vodné a stočné až na současnou cenu. Tyto platby představují v rámci celkových rodinných výdajů jedno až dvě procenta, což je nejméně ze všech nákladů na bydlení a energie. Je navíc zřejmé, že na rozdíl od řady dalších výdajů je voda pro náš život zcela nepostradatelná. Alternativu k vodě z kohoutku představuje pouze balená voda. Při průměrné ceně 45 haléřů za jeden litr vody z kohoutku je tak voda balená nejméně stonásobně dražší. Navíc vodu balenou z důvodu množství spotřebované vody denně nelze dlouhodobě využívat na veškerou osobní hygienu a spotřebu domácnosti. Stočné pak reprezentuje přibližně stejnou ekonomickou zátěž.

Cena vodného a stočného je cenou věcně usměrňovanou. Provozovatel si tedy nemůže cenu nastavit podle běžných principů tvorby tržní ceny, ale musí vycházet z obecně závazných cenových předpisů. Do ceny vodného a stočného lze započítat pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk. Mezi tyto oprávněné položky patří náklady související s provozovanými vodovody a kanalizacemi, především jejich opravy a údržba, energie, chemikálie, mzdy zaměstnanců či poplatky za vypouštění odpadních vod. Nemalá část nákladů připadá na samotný nákup surové vody z povrchových zdrojů či na poplatky za využití podzemních zdrojů.

Významnou součástí ceny je nájemné infrastruktury, které připadá městům a obcím a slouží k její obnově. Ta je nařízena zákonem o vodovodech a kanalizacích, který stanovuje povinnost vypracovat a naplňovat tzv. plán financování obnovy vodovodů a kanalizací. Opravy a nájemné, tedy to, co je věnováno zpět do infrastruktury, tvoří u provozovaných zařízení VAS přibližně 45 procent z celkové ceny. Ke konečným cenám také musíme přičíst 15 procent DPH.

Zisk VAS z vodného a stočného činí průměrně dvě procenta z celkových tržeb a slouží především k obnově vlastního provozního majetku, tedy provozních budov, vozidel, mechanizace a speciální techniky. Firmu vlastní Svaz VKMO s. r. o., tvořený jednotlivými městy a obcemi, veškerý zisk tedy zůstává v majetku měst a obcí a nikomu se neodvádí. Vodárenská akciová společnost, a. s., je tak díky tomuto druhu vlastnictví unikátní vodárenskou společností v České republice, protože ji nevlastní žádná zahraniční společnost a zisk tak nekončí v zahraničí.

Svazky měst a obcí, kterým VAS provozuje vodovody a kanalizace, v uplynulých letech realizovaly řadu projektů, které byly spolufinancované z fondů Evropské unie. Pro získání takových zdrojů je nutné prokázání finanční udržitelnosti předkládaného projektu. Ta se dokládá finanční analýzou, jejíž součástí je i povinný závazek vůči poskytovateli dotace (ČR, EU) meziročního růstu ceny o pět procent nad inflaci a dodržení tzv. cenového koridoru. Vlastníkům VAS se následně podařilo projednat se Státním fondem životního prostředí snížení tohoto povinného nárůstu na dvě procenta nad inflaci. Pokud tedy nemá být ohroženo čerpání dotace, cena musí růst minimálně tímto tempem.

Cena vodného a stočného v podmínkách VAS reprezentuje zodpovědný přístup vlastníka i provozovatele, který směřuje k zabezpečení trvalé obnovy vodovodů a kanalizací při vysokém standardu poskytovaných služeb.

Martin Juránek, Ivan Vavro, Vodárenská akciová společnost, a. s.

ilustrační foto