Konečný verdikt Nejvyššího správního soudu: Územní plán se v Tišnově měnit nebude

Konečný verdikt Nejvyššího správního soudu: Územní plán se v Tišnově měnit nebude

Nejvyšší správní soud se v únoru 2019 zabýval právní věcí několika tišnovských občanů, kteří vystupovali v roli navrhovatelů proti odpůrci – městu Tišnovu – a domáhali se neúspěšně u Krajského soudu v Brně zrušení části Územního plánu Tišnov ze dne 5. 9. 2016. Hlavním důvodem tohoto návrhu byl jejich nesouhlas s územní studií Tišnov – Trnec a podobou plánové výstavby v části vymezující zástavbovou plochu P5 (bývalá Pila).

Krajský soud tento jejich návrh rozsudkem 20. dubna 2017 (čj. 63 A 1 / 2017-268) zamítl jako nedůvodný. Citace z odůvodnění rozsudku:

„Navrhovatelé namítali, že územní plán (ÚP) nestanovil žádné podmínky, kterými by zabránil nekontrolovatelné výstavbě mnohapatrových bytových domů či komerčních objektů, v čemž spatřují zásah do jejich vlastnického práva spočívající ve ztrátě pohody bydlení či omezení užívání jejich nemovitostí v takové kvalitě jako doposud. Dle krajského soudu využívání plochy P5 dlouhodobě nekorespondovalo s cíli města při naplňování veřejného zájmu. Příklon k vymezení plochy P5 jako plochy smíšené obytné umožnil v dalším vývoji umístit zařízení občanského vybavení veřejného i komerčního, které – jak plyne z odůvodnění ÚP – v této části města dosud chybí. Současně má být plocha využita i k bydlení, neboť k bydlení slouží i plochy navazující. Územní plán umožňuje naplnění potřeb občanů města, koresponduje s úkoly územního plánování a též vyvažuje či koordinuje potřeby nebo zájmy soukromé se zájmem veřejným. 

Zpochybňování možných konkrétních stavebních záměrů je nutné řešit až v rámci územního či stavebního řízení. Územní plán nemůže z povahy věci řešit takové konkrétní problémy, jako jsou přesný tvar a výška staveb, konkrétní umístění či půdorys staveb atd. (…) Stěžovatelé ani jiné osoby, jejichž práva mohou být územním rozhodnutím dotčena, nemají subjektivní veřejné právo na to, aby poměry v území, v němž se nachází jejich majetek, byly navždy konzervovány a nemohly se změnit. V původním územním plánu byla plocha P5 součástí ploch výrobních aktivit k umístění výrobních podniků, kapacitních skladů a provozoven služeb. Skutečným způsobem využití této plochy byla výroba řeziva na jednorámové pile s postupným zaváděním výroby truhlářské. Je tak zřejmé, že již v předchozím období provoz na této ploše snižoval pohodu bydlení nejen navrhovatelů. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu (…) navrhovatelům nepřísluší námitky týkající se eventuálních nevratných zásahů do krajinného rázu, neboť nemají s vlastnictvím jejich nemovitostí žádnou souvislost.“

Proti tomuto rozsudku byla jedním z navrhovatelů následně podána kasační stížnost, která však byla Nejvyšším správním soudem dne 20. února 2019 také zamítnuta bez možnosti dalších opravných prostředků, neboť tento soud se zcela ztotožnil s právními názory v prvoinstančním rozhodnutí.

Původní verdikt je tedy konečný, což znamená, že tišnovský územní plán všechna zpochybnění ustál, je zcela v souladu se zákonem a měnit se nebude.

Jiří Dvořák, Odbor kancelář starosty a vnějších vztahů

Další článek:
Předchozí článek: