Klub přátel výtvarného umění oslavi l čtyřicítku

pokračování článku z minulého čísla

Kromě výstav KPVU vyvíjel i další činnost. Jednak to byly návštěvy v ateliérech, jak výtvarníků v regionu, tak také v Brně. Jedna z těch nezapomenutelných byla návštěva u uměleckého kováře Jaroslava Zeleného v Lomničce nebo u Borka Bayera, Marie Ondrové a Oldřicha Eichlera v Brně. Atraktivní byly také autobusové zájezdy za uměním. Návštěva Národní galerie v Bratislavě s návštěvami ateliérů významných slovenských umělců Evera Púčka a Albína Brunovského. Nebo výlet do Prahy s prohlídkou historického města a také setkání s Josefem Lieslerem na jeho výstavě v Mánesu. Ale byl to také zájezd v Litomyšli na výstavě Národní divadlo (1978) nebo ve Zlíně (tehdy Gottwaldov) v roce 1985. Na představení Kytice v Divadle na provázku vypravil klub tři plně obsazené autobusy. Bylo to slavnostní představení u příležitosti 75. narozenin Marie Pavlíkové, tišnovské
rodačky. Činnost klubu filmově i fotograficky dokumentoval Dalibor Tikovský. Tyto, dnes již unikátní filmy, které pořizoval KPVU, se nám ztratily. Po čase se objevily v archivu Tišnovské televize, která je využívá k natáčení různých dokumentů.

Ale jak bývá v našich krajích zvykem, úspěch se neodpouští, a tak naše další činnost v Tišnově byla znemožněna. KPVU proto nedobrovolně odchází do „exilu“. Přelomovým rokem v další historii klubu se stal rok 1999. Sídlo a činnost klubu se přemístily do Železného, kde realizuje své aktivity do současnosti. Tak začala další kapitola historie KPVU. Už v říjnu roku 1999 uspořádal KPVU, ve svém nedobrovolném exilu, svou první výstavu v Železném, a to v hospůdce U Kovářů. Byla to taková průlomová akce, která se setkala s velkým a příznivým ohlasem nejen v obci. Další výstavy od roku 2000 se konaly, v milé spolupráci a pochopení vedení obce, v sále místního kulturního domu. Již v roce 2001 vznikl výtvarný salon „Výtvarné léto v Železném“, který se od té doby koná každý rok o prázdninách. První výstavou v roce bývá zpravidla výstava autorská, která často připomínala výročí výtvarníků regionu. Byl zde opět např. Karel Formánek, Pavel Mareš, Alois Lukášek, Petr Bortlík s velkou kolekcí své sochařské tvorby, Marie Ochrymčuková a další. První výstavu obeslalo 29 výtvarníků (např. Josef Dobiáš, Oldřich Eichler, Jiří Hruška, Milada Kollárová, Petra Tatíčková). Tehdy se zdál kulturní dům pro výstavy příliš velký, dnes při výstavách „praská ve švech“. Jak vystavenými exponáty, tak návštěvníky.

Výstavy se postupně rozšiřovaly o další výtvarné žánry. Již další rok byla výstava obohacena o keramiku z dílny Jana Kaňovského z Dubňan. A v roce 2003 se na plakátech objevilo: obrazy, grafika, kresby, plastiky, vitráže, fotografie, keramika, knihy. Pátý ročník výtvarného léta v roce 2005 se konal s mezinárodní účastí. Z rakouského Innsbrucku zde vystavoval malíř Hardy, ndrea a Ralf Chvatal. Malířka Monika Knoflach se vernisáže osobně zúčastnila a byla překvapena jak samotnou výstavou, tak také počtem účastníků vernisáže. V roce následujícím pak zde vystavovala výtvarnice Glassner z Kalifornie. Další výstavy uvedly také umělecké sklo, fusing a dřevěné hračky z Krouny. Součástí vernisáží se staly i autogramiády kreslíře a ilustrátora Miroslava Pavlíka ze Železného, který zde měl v roce 2005 svou první a poslední autorskou výstavu kresleného humoru.

Léty se tento výtvarný salon rozrůstal o další výtvarníky z celé ČR. Například v roce 2017 výstavu obeslalo již 79 výtvarníků. A pochopitelně tato výtvarná akce s dlouhou tradicí dostala nadregionální rozměr a do Železného na výstavy přijíždí lidé zdaleka. Návštěvou kolem 500 návštěvníků se nemůže pochlubit mnohá renomovaná galerie.

V Železném zvali tyto akce za své a na jejich realizaci má také nemalý podíl obec Železné se starostou Radomírem Pavlíčkem, který má pro kulturní dění v obci velké pochopení. K výstavám patří rovněž slavnostní vernisáže s kulturním programem. Často zde účinkovala Věra Bakalová a Marie Sedláčková, členky opery ND v Brně za klavírního doprovodu profesora JAMU Františka Kratochvíla. Zajímavostí letních vernisáží je také to, že pro návštěvníky je zajištěn zdarma pitný režim. To znamená, že se zde čepuje pivo a také výborná limonáda z pivovaru Kvasar v Senticích. Ke každé výstavě je také vydáván obsáhlý katalog s informacemi o umělcích.

Ve výčtu činnosti nelze opomenout také vánoční koncerty pořádané ve spolupráci s obcí. Tyto koncerty se staly novinkou kulturního dění v obci a získaly záhy své publikum. V posledních letech se výstavní činnost klubu také nenápadně rozšířila i do Tišnova. Tentokrát do prestižní galerie Diana MVDr. Jiřího Mouky. Zatímco jiná místní galerie zela prázdnotou, naše výstava věnovaná např. Marii Ochrymčukové u příležitosti jejích stých narozenin se setkala s nebývalým diváckým ohlasem. Stejně tak jako výstava uměleckého kováře Jaroslava Zeleného, kterého náš klub objevil pro Tišnov.

Klubové aktivity se v posledních dvaceti letech neobešly bez velkorysosti některých sponzorů. Měl jsem v úmyslu je vyjmenovat, ale za ta dlouhá léta by to byl dlouhý seznam a nerad bych někoho vynechal. Tak naše poděkování patří všem, kteří naši činnost podporovali a podporují. Za léta existence klubu se na jeho činnosti podílelo několik obětavých a zapálených členů. Bohužel už se někteří nedožili dnešních dnů. Ale že klub existuje dodnes, je také jejich zásluha. Tak vzpomeňme alespoň některé. Byl to můj bratr Karel, Bohumil Novotný, Josef Majzlík, Drahoš Kovář, Miloš Hendrich a několik dalších dobrých duší. Z těch žijících pamětníků je to bývalý obětavý pokladník klubu prof. Jan Mahr.

V závěru tohoto vzpomínání bych rád poděkoval a uvedl jména těch, kteří tu velikou káru s uměním vezou dál, i když řady řídnou a léta přibývají. Bez těchto obětavých nadšenců by tyto akce nebyly. Je to především Josef Ondroušek, František Vejpustek, Jan Bílý, Jiří Ondra, Jaroslav Zelený a ze Železného Marie Palatková a Ing. Antonín Srba, autor a řezbář mechanických betlémů. Poděkování patří za pomoc také Radmile Pavlíčkové a Renatě Vejrostové, která se podílí na tvorbě katalogů. Čtyřicet let je dosti dlouhá doba, ale věřím, že KPVU se dožije i dalších výročí a že se také najde mladší generace, která tyto aktivity vezme do svých rukou a bude v těchto krásných a bohatých tradicích pokračovat.

Miroslav Pavlík, předseda KPVU

Jaroslav Zelený na fotografii Josefa Ondrouška