Prosinec 2018

Rozhovor s novou ředitelkou gymnázia

Tišnovské gymnázium má od začátku tohoto
školního roku novou ředitelku. Po Mgr. Karlu
Švábenském, který na této pozici působil ze
všech dosavadních direktorů v historii školy suverénně
nejdelší dobu (1992–2018), zaujala jeho
místo PhDr. Barbora Holubová. Jako profesorka
dějepisu, němčiny a ruštiny se stala součástí
tišnovského gymnazijního sboru již v roce 1993,
po čtvrt století kantorské práce tedy letos povýšila
„z kabinetu do ředitelny“. S paní ředitelkou
jsme si povídali zhruba v polovině října.
Úvodem si dovolím Vás požádat o krátké osobní
i profesní curriculum vitae, abychom Vás čtenářům
Tišnovských novin blíže představili…
Čím se začíná můj Vámi latinou zmíněný „běh
života“? Narozením, prožitým dětstvím a zapuštěním
kořenů. Tyto mé životní počátky jsou spojeny
s Kuřimí, nedalekým městem, kde dodnes stojí
v jedné malebné ulici v podzámčí ten pro mne nejkrásnější
dům. Proto nejkrásnější, že jsem v něm
mohla prožít šťastné dětství. Protože generace
mých předků spojily svůj život s místy v okolí Tišnova,
vnímám celou tuto oblast jako místo, kde
se cítím být doma, jako oblast, k níž mne pojí mé
vzpomínky a k níž si vytvořili bytostné vazby mí
rodiče i prarodiče, strýc a prastrýcové, teta a pratety.
Vzpomínám na výlety s tatínkem, který si při
trasování lesních cest zamiloval zdejší zákoutí, pamatuji
si na rodinné automobilové výjezdy s prastrýcem
Ladislavem Kotasem, který na Vysočině
často hledal motivy a náměty pro své obrazy.
Dvě generace mých předků, já sama a mí dva
potomci, my všichni jsme si dobrovolně po důkladné úvaze zvolili absolvovat ústav, na němž mám čest dnes pracovat.
I já jsem tedy studovala na tišnovském gymnáziu. Dodnes si
vzpomínám, s jakou rozechvělou radostí jsem poprvé usedla do lavic
této školy. Bylo to v době, kdy nebylo samozřejmostí být přijat
na výběrovou střední školu, zvláště když váš tzv. kádrový profil nebyl
bezproblémový. Rodiče mi vštěpovali, že nic není zadarmo, že
za vším musí být práce, že nic není samozřejmostí a že to, co člověk
dostane do hlavy, patří k nejvyšším hodnotám. Děkuji dodatečně
mým bývalým profesorům za vše, co mi dali. Učili mne přemýšlet,
nespokojit se s povrchností a pozlátkem. Jsem jim vděčná za to, že
rozšířili můj všeobecný rozhled, naučili mne využívat analyticko-
-syntetické a kritické postupy myšlení, za to, že mi byl dán základ
všech na gymnáziu studovaných oborů a já se mohla po maturitě
rozhodnout, jakou cestou půjdu dále. Můj pomaturitní zvolený studijní
a pracovní směr byl humanitní.
Rok jsem během tzv. mimořádného studia pracovala v knihovně
Archeologického ústavu Akademie věd, poté jsem byla přijata
do 2. ročníku na FF MU (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně)
a věnovala jsem se studiu dějepisu a ruského jazyka. Je
zajímavé, že katedra rusistiky na filozofické fakultě byla v tehdejších
složitých dobách mnohem méně ideově zaměřená, než
by se čekalo. Působili zde hluboce vzdělaní odborníci, osobnosti
s vazbou na silné tradice ruské lingvistiky, kultury a literární
vědy. Na téže fakultě jsem později rovněž vystudovala na katedře
germanistiky obor německý jazyk. Během studia jsem se
vdala a založila jsem si vlastní rodinu.
Po studiu jsem nastoupila na své první kantorské místo na ZŠ
28. října v Tišnově a zde jsem prožila svá tzv. elévská léta. Tady
mne zastihla i doba něžné revoluce, doba plná nadějí, emocí
a změn. V roce 1993 jsem přestoupila na tišnovské gymnázium,
a to s pocity nejistoty, zda obstojím, zda mé znalosti a schopnosti
budou dostačující v tomto novém prostředí, kde žáci mohou
být našimi spojenci, ale i největšími kritiky a hodnotiteli. Práce
učitele je a asi by měla být vždy plná pokory. Od roku 2014 jsem
na škole působila v pozici druhého zástupce ředitele a nyní se
sžívám s nelehkou pozicí ředitelky školy.
Co Vás po 25 letech učitelské praxe přimělo přihlásit se
do výběrového řízení na místo ředitelky gymnázia?
V životě osobním i profesním nastávají situace, kdy zjistíte, že
tím nejdůležitějším faktorem pro přijetí konkrétního rozhodnutí
může být reálná situace, jejíž vyřešení je důležitější než osobní
ambice a otázka vlastního pohodlí. Nejdůležitějším důvodem pro
mé rozhodnutí pustit se na tenký led do nejistoty (nikdy nevíte,
jak dopadne konkurz) bylo to, že jsem si uvědomila, co chci a co
rozhodně nechci, a to nejenom pro svou osobu a tzv. spřízněné
duše v řadách mých kolegů. Jak jsem již zmínila, ke gymnáziu
mne vážou silná osobní pouta. Je to škola, po jejíchž chodbách
chodili oba mí rodiče a s níž jsou spojena studijní léta obou mých
synů. Záleží mi na tom, aby gymnázium zůstalo kvalitní institucí,
která je postavena na úctě k hodnotám, jichž si cením a které
se (a já říkám „bohužel“) někdy vytrácejí – pojmy jako pokora,
pracovitost, úsilí a úcta.
Na co z práce svého předchůdce byste ráda navázala a v čem
naopak hodláte prosazovat nový vlastní pohled?
Byla jsem jmenována na pozici ředitelky školy, která funguje,
má dobré jméno a hlásí se do ní každoročně vysoký počet uchazečů.
Je to škola, do níž se mnozí absolventi rádi vracejí. Za to
patří dosavadnímu vedení školy bezesporu dík.
Ptáte-li se na mé priority, zde je shrnutí. Především se domnívám,
že současný model souběžně existujícího čtyřletého a osmiletého
studijního oboru je funkční a odpovídá možnostem a zájmům
regionu. Škola již nyní realizuje velké množství akcí a různých
projektů, z nichž mnohé navazují na priority kraje. V popředí zájmu
musí zůstat podpora výuky cizích jazyků, ICT dovedností, čtenářské
a matematické gramotnosti. Ještě větší pozornost by měla
být věnována výuce přírodovědných oborů. Vzhledem k tomu,
jakým tempem se vyvíjí naše životní realita, je nezbytné čím dál
tím pružněji reagovat na měnící se potřeby společnosti ve všech
oblastech. Je nutné sledovat, zkoušet a vyhodnocovat nové možnosti
a metody. Vzhledem k poslání gymnazijního vzdělání se budu
snažit v práci školy volit a prosazovat především účelné a účinné
cesty a metody pedagogické práce. Chci podpořit vlastní iniciativu
žáků a navázat na úspěchy dosažené v minulých letech v soutěžích
a ve studentské odborné činnosti. Považuji za nezbytné hledat další
kontakty s vysokými školami a vědeckými institucemi.
Jednou, před několika lety, v mé závěrečné maturitní řeči zaznělo:
„Je společným údělem rodičů i učitelů pokusit se pochopit
a přijmout všechny ,své’ děti.“ Nyní doplňuji: mnohdy není splnění
tohoto úkolu jednoduché, protože každý z nás má jiné představy
a plány. S respektem tuto skutečnost vnímejme a i nadále
hledejme cestu k naplnění tohoto cíle.
Vnímáte nějak speciálně, že jste za celou dobu existence
školy po Zdence Dobřické (1971–83) teprve druhou ženou
na tomto jinak veskrze mužském postu?
Nevnímám a nenapadá mne následný komentář. Snad mi na mysl
přichází jen vzpomínka na paní Dobřickou, která v tomto, jak říkáte,
především mužském světě zůstávala vždy šarmantní dámou v tom
nejlepším slova smyslu a posílám jí touto cestou pozdrav.
Ovlivňuje již nějak Vaše současné počínání blížící se výročí 100
let od založení školy, které gymnázium oslaví v roce 2020?
Sto let je dlouhá doba. Jako historik bych mohla jmenovat
události, jichž byla budova gymnázia během toto období svědkem,
mohla bych analyzovat jednotlivé historické etapy a zkoumat
jejich dopad na fungování školy jako instituce a na osudy
studentů a gymnazijních profesorů. Stoleté pouto s minulostí je
stejně tak symbolické a důležité vzhledem k Tišnovu a jeho okolí.
Při vědomí si těchto skutečností již proběhla první pracovní
jednání zaměřená na přípravu oslav tohoto významného jubilea.
Jaké jsou po zhruba šesti týdnech Vaše první pocity z nové
práce?
Jak odpovědět – přemýšlím, zda jsem dosud měla čas vnímat
a řešit své vlastní pocity. Když v tomto okamžiku uvažuji nad tím,
co je mé nejvýznamnější zjištění posledních měsíců, mohu konstatovat,
že práce ředitelky školy je nesmírně rozmanitá. Ředitel v obecné
rovině působí v pozici managera, psychologa, učitele, mentora,
kouče a facilitátora, účetního, písaře, jednatele, bezpečnostního
technika, organizátora, řečníka, baviče, personalisty, právníka atd.,
atd. – vše v jedné osobě a nejlépe vše v jednom okamžiku.
Pokud bych chtěla zmínit pouze jeden opravdu převládající
dojem, nebude to v žádném případě pocit radosti a zadostiučinění,
který souvisí s výkonem pozice ředitelky školy. Bude to
rozhodně a především pocit odpovědnosti.
Děkuji za odpovědi a přeji, ať z nové práce máte dobrý pocit
Vy i tišnovští studenti.