Putování zakrásami jižní Francie

Paříž je francouzskou dominantou,
ale i jižní cíp této země má co nabídnout.
O tomto tvrzení se nás rozhodla přesvědčit
naše vyučující Mgr. Zuzana Kurdiovská.
Když jsme ale po 18 hodinách
strávených na sedadle autobusu vylezli
na denní světlo, dalo se tomu uvěřit jen
těžko. Avšak bezprostředně poté, co
jsme vyzkoušeli stabilitu svých dolních
končetin, nám Nice vyrazilo dech. Toto
přímořské městečko je jednou z dominant
oblasti. S východem slunce jsme
prošli tzv. Anglickou promenádu vedoucí
po pobřeží, vyfotili si kousek moderního
umění v podobě kostkové hlavy a pořídili
pár fotek s japonskými turisty. Za celý
den jsme vystoupali odhadem 22 pater,
nachodili přes 20 tisíc kroků a zaplnili
polovinu paměťových karet fotkami nádherných
míst od vodopádu na vrcholku
uprostřed města přes ortodoxní katedrálu
až po přeplněnou pláž, na které jsme
se vyvrhli jako hrdí čeští vorvani a čekali
na odjezd autobusu. Večer jsme ale usínali
naprosto spokojení.
Po osvěžujícím spánku a rychlé snídani
jsme vyrazili směrem k Avignonu. Pokud
vás napadl pojem avignonské zajetí, pak
můžu jen dodat, že ani jeden z devíti papežů,
kteří tam jednu dobu pobývali, si
nemohl stěžovat na nepohodlí. Monumentální
komplex papežského paláce spojeného
se zahradami je dechberoucí a právem
hlavní turistickou atrakcí města. Nabitý
program nás ale nenechal dlouho zahálet
a my se přesunuli do Nimes, kde nás čekaly
české studentky tamního gymnázia.
Zahájili jsme krátkou besedu, ve které nás
informovaly o možnosti dostat se na francouzskou
střední školu. Z jejich povídání
jsme zjistili něco o životě v místních poměrech
a přesunuli se do památkové části.
Druhý den se chýlil ke konci, my ale
přesto znovu zamířili k autobusu, který
nás odvezl k mostní části akvaduktu Pont
du Gard. Oranžové světlo slunce nad obzorem
dodávalo místu epický nádech. Vyhlídky
na mostní konstrukci poskládanou
z obrovských kamenných kvádrů byly perfektní
tečkou za náročným dnem.
Den třetí. Le Baux de Provence. Kdo
někdy navštívil tuto starobylou vesničku,
si jistě vybaví typický hrad čnící ze
skály a úzké uličky mrtvého města. Teplý
den a chladný vánek, nádherná podívaná
a malebné obchůdky se suvenýry. Atmosféru
místa jednoduše nepopíšete, ale
vystihuje ji krásné francouzské slovíčko:
magnificence.
Krátkým přejezdem jsme se ocitli
uprostřed bažinaté pustiny, která byla
domovem nepřebernému množství plameňáků.
Růžoví opeřenci nás odevzdaně
i nezaujatě pozorovali z vody.
Byl nejteplejší den celého zájezdu, 34
stupňů ve stínu. Přání rychlého ochlazení
nám splnila průvodkyně, jejímž dalším
překvapením pro nás byla jeskyně Carrieres
de Lumieres, která potěší fanoušky
hudby a malířského umění.
Říká se to nejlepší na konec. Názory se
v naší skupině rozcházely, ale shodli jsme
se, že Monako je stát, který stojí za to
vidět. Převážnou část našeho programu
v tomto daňovém ráji zabrala dvě místa.
Oceánografické muzeum, které se nacházelo
v překrásné budově z jedné strany
přímo nad mořem, a samozřejmě místní
knížecí palác. S vyhlídkou na další osmnáctihodinovou
jízdu jsme poctili svou
návštěvou i místní pláž a nakonec odjeli
do západu slunce. Spokojení, vyčerpaní
a plní zážitků jsme zamířili domů.

Marie Vojtová

Foto: Zuzana Kurdiovská