Prosinec 2018

Program Galerie Josefa Jambora

Milovníky tradiční české krajinomalby srdečně
zveme do galerie na výstavu Josef Jambor
– Souznění s krajinou – Tišnovská sbírka,
která potrvá do 3. února 2019.
Rodnému kraji věrný idealista Josef Jambor vytvořil během
svého života nespočet obrazů, v nichž zachytil harmonický
vzhled krajinných scenérií, a to nejen z oblasti Žďárských
vrchů na Novoměstsku. Uchoval ve svých krajinomalbách idealizovaný
stav pozdějšími ničivými zásahy industrializace, kolektivizace
a dnešními eurodotacemi nevratně devastované, kdysi
tak malebné krajiny v srdci Českomoravské vysočiny. Maloval
v plenéru tak, jak podle svých slov „cítil a viděl“. Většina obrazů
z jeho vrcholného malířského období čtyřicátých až počátku šedesátých
let vznikla v okolí Sněžného, Rokytna, Podlesí, Milov,
Samotína, tedy v blízkém a vzdálenějším okolí jeho tvůrčího sídla,
jež si zřídil v chalupě na Blatinách v osadě U Háje. Počínaje
rokem 1941, kdy mu již bylo 54 let, zbývalo mu tehdy jen
posledních 23 let jeho tvůrčího života. Zde pak od roku 1941
pravidelně pobýval a trávil většinu času od jara do zimy. Svá
stěžejní díla z této své poslední tvůrčí etapy, jež prošla řadou
jeho samostatných i kolektivních výstav, uchovával ve svém tišnovském
ateliéru, aby je na sklonku svého života věnoval jako
dar československému státu a městu Tišnovu.
Celkem 41 Jamborových obrazů, z nichž většina pochází z období
40. až 60. let, dnes tvoří základ tzv. Tišnovské sbírky, jejíž
podstatnou část na výstavě prezentujeme. Zachytil v nich jedinečný
vzhled krajiny, kterou důvěrně znal. Od dětství nosil její
otisk ve své citlivé umělecké duši. Ve studentských letech, prožitých
na novoměstské reálce, stala se krajina v okolí Pohledce
a Nového Města na Moravě námětem jeho raných děl. Koncem
dvacátých let, v době své rodinné krize, se do Nového Města
na Moravě vrátil, aby pak kraj svého dětství oslavil ve svých
monumentálních krajinomalbách v závěru svého života. Dokázal
nezaměnitelným způsobem vyjádřit ve svých záznamech rodné
krajiny její barevné a světelné nálady i rozmanité přírodní stavy.
Maloval hluboké výhledy do krajiny, s oblohou potemnělou bouřkovými
mračny, s chalupami a stromy, ztrácejícími se v jarních
a podzimních mlhách, vesnická stavení zahalená sněhovými přívaly
a rozlehlé stráně se zbytky tajícího sněhu či podmáčené
jarními a podzimními mokřady. Dokázal detailně vykreslit louky,
krášlené dnes vzácnými květinami a keři, vyhubenými za našich
dnů kyselými dešti, rozlehlá kvetoucí vřesoviště uprostřed polí,
prorůstající kamenitými mezkami, navždy zaniklými v družstevních
„celinách“, i pásy kvetoucích vřesů, kdysi lemujících okraje
místních „polňaček“. Zachytil ve své době specifická rostlinná
společenstva tvořící nezaměnitelný ráz zdejšího horáckého kraje,
v němž jeho českobratrský rod helvetského vyznání zapustil
kořeny, doložené v písemných pramenech od konce 16. století.
Místní lidé ho měli rádi a obdivovali jeho dílo. Byl jedním z nich
a současně i jedním z těch, jimž se stala touha vyjádřit krásu
a specifika horáckého kraje životním posláním. Malebnost krajiny
vzkvétala v jeho obrazech v barevných symfoniích, jež rozeznívaly
jeho vnímavou duši umělce a nacházely ohlas v potěšení
diváka.
Josef Jambor svým závěrečným krajinářským dílem náleží
k předním českým krajinářům první poloviny dvacátého století,
v jejichž tvorbě doznívá tradice české realistické krajinomalby
lyrického ladění, započatá tzv. Mařákovou krajinářskou školou
koncem 19. století. Přívlastek „malíř Vysočiny“ pak degraduje
rozsah a kvalitu jeho celoživotního díla. V širším kontextu se
totiž Josef Jambor řadí svým impresionistickým obdobím dvacátých
a třicátých let k impresionistickému proudu evropské
krajinomalby. Jeho vrcholná díla z této etapy jsou však roztroušena
hlavně mezi soukromými sběrateli, a tudíž jsou veřejnosti
méně známá, jak ukázala předchozí výstava nazvaná Neznámý
Jambor. Jak zdůrazňoval Emanuel Ranný, jeden z mála znalců
Jamborova celoživotního díla, v roce 1914, kdy nastoupil výtvarná
studia na Akademii výtvarných umělců, byl již Josef Jambor
hotovým krajinářem, a tudíž jeho akademická studia figurální
malby a grafiky na jeho umění nezanechala žádný podstatný
vliv. Bylo by proto mylné domnívat se nadále, že do svých 54 let
Jambor pouze hledal svůj tvůrčí výraz. Jako u řady jiných umělců
procházela jeho tvorba různými stejně hodnotnými, avšak
historiky umění různě hodnocenými vývojovými etapami, jimž
se hodláme v dalších tematických výstavách „Jamborovského
výstavního cyklu“ věnovat také v budoucnu.
V pátek 14. 12. spustíme slavnostně od 17.00 v galerii
webové stránky www.josefjambor.cz, k nimž zájemcům poskytneme
odborný výklad.
K výstavě jsme připravili na úterní odpoledne 13. 12. anglickou
výtvarnou dílnu Radky Kaclerové – Lidé na cestě
krajinou, od 17 do 19 hod. Jak by vypadala krajina bez zásahu
lidské ruky? Načrtneme si naše představy divočiny a kulturní,
civilizované krajiny a obydlíme je. Jak se v nich žije mužům,
ženám a dětem? Seznámíme hosty z dalekých zemí s osobnostmi
české a moravské krajiny. A vytvoříme pro své blízké vánoční
přání.
Rodiče s dětmi zveme v sobotu 15. 12. od 10 do 12.30 hod.
na předvánoční dětskou výtvarnou dílnu s Lucií Zamazalovou
– Strom, stromek, stromeček. Přijďte k nám strávit příjemné
dopoledne s malbami Josefa Jambora. Společně vytvoříme
krajinu, do které budeme tvarovat, malovat nebo kreslit stromy
reálné, ale i fantazijní. Naučíme se tak základní pravidla při
tvorbě krajiny. Nemusíte se obávat: chuť tvořit a dobrá nálada
jsou jediné dvě věci, které s sebou potřebujete.