Na den československé státnosti 28. října uspořádal Spolek Continuum vitae…
Advent
Dnešní advent může pro někoho znamenat
úklidový a pečící maraton, shánění
dárků, adventní koncerty, dílny,
nejrůznější předvánoční besídky a mnoho
dalších věcí navíc, které vyvolávají v mysli
hrůzu a paniku. Vždyť adventní dny
nemají víc než obvyklých 24 hodin. Vezměme
to ale po pořádku.
Slovo advent pochází z latinského adventus
a znamená příchod, myšleno příchod
Ježíše Krista. Adventní doba se začala
objevovat a vyvíjet v předvánočním
čase od konce čtvrtého století. V současnosti
advent začíná čtvrtou nedělí před
Vánocemi. Každý rok má tedy jiný počet
dní. Neděle nejbližší svátku svatého Ondřeje
(30. 11.) je první nedělí adventní.
Letošní advent začne 2. prosince. V loňském
roce jsme zažili nejkratší advent,
který začal 3. 12., a předloni pro změnu
nejdelší advent se začátkem již 27. 11.
První nedělí adventní začíná nový liturgický
neboli církevní rok. S adventním
časem je spojena řada symbolů a zvyků.
Nejznámější symbol tohoto období je
adventní věnec. Dnes obvykle se čtyřmi
svícemi, které se postupně zapalují
a s blížícími se Vánocemi přibývá na věnci
světla. V Bibli v Janově evangeliu je
napsáno: Světlo přišlo na svět. A na jiném
místě Ježíš říká: Já jsem světlo světa.
Právě toto se naznačuje postupným
rozsvěcováním adventního věnce. Ten
první vyrobili v roce 1839 v Hamburku.
Luterský teolog Johann Hinrich Wichern,
který se věnoval výchově problémových
dětí a mládeže, tímto způsobem odpověděl
na neustálé vyptávání se dětí, kdy už
budou Vánoce. Jejich adventní věnec měl
jednu svíci pro každý předvánoční den.
Dohromady ho tvořilo devatenáct malých
červených a čtyři velké bílé svíce.
V naší zemi je výjimečná adventní
hudba. Tzv. roráty ve své pestrosti nemají
ve světě obdoby. Jedná se o písně k ranním
mariánským bohoslužbám. Bylo by skvělé
znovu objevit krásu adventních melodií
i slov. V textech těchto písní je srozumitelně
vyjádřeno, oč jde v tomto vzácném
období. Úžas nad blížícím se Ježíšovým
narozením a očekávání jeho druhého příchodu
na konci světa. V adventu křesťané
žasnou nad tím, že se Bůh rozhodl stát
člověkem a přijít na svět jako malé dítě,
a těší se na výročí jeho narození. Proto
je advent časem radostného očekávání.
Zároveň je pro křesťany časem přípravy
na druhý Ježíšův příchod na konci světa
nebo na setkání s ním v hodině smrti. Přeneseně
lze tedy chápat celý lidský život
jako jeden velký advent.
Před třemi lety jsem se stal tišnovským
farářem. Jako první mě z bývalé farnosti
navštívil František, řidič dodávky,
který měl cestu přes Tišnov. Tento člověk
dobrého srdce, který do kostela nechodil,
mi vyprávěl, jak jednou projížděl krajinou
a viděl kolem sebe tolik krásy, že musel
zpomalit. A to je ono, to je vynikající pohled
na svět a vzácný přístup k životu. On
totiž neztratil schopnost žasnout a vnímat
krásu.
Přeji nám všem, ať v adventu znovu
objevíme schopnost žasnout a těšit se.
Možná se to můžeme učit od dětí, které
ještě tyto dovednosti na rozdíl od nás
dospělých neztratily. Těšit se můžeme
na Vánoce i na každý den svého života.
Na setkání s lidmi, kteří nás mají rádi,
i na zahlédnutí světla, které se k nám
přiblížilo právě v adventu. A žasnout nad
krásou kolem nás, nad životem samým
i nad tím, kolik je přes všechny špatné
zprávy mezi lidmi dobra. Pak objevíme,
že advent je ještě něco víc než starosti
navíc a že život je mnohem vzácnější dar,
než tušíme.
Josef Rybecký
ilustrační foto
Další článek: Duchovní správa v Kronice města Tišnova
Předchozí článek: Evropští dobrovolníci ve vzdělávání na Tišnovsku