STOLETÉ VÝROČÍ LIGOVÉHO BRANKÁŘE

Tišnov se v různých obdobích stával bydlištěm zajímavých osobností z mnoha rozličných oborů. Nebyli zdejšími rodáky, ale do historie našeho města významným způsobem patří. V rodinném domě v ulici Na Hrádku naproti tišnovskému gymnáziu trávil v létech 1977 – 2000 svůj zasloužený důchodový odpočinek pan Vladimír Doležal. Ani mnozí z jeho zdejších známých, přestože ho důvěrně oslovovali „Mirku“, neměli v těch časech tušení, že jde o bývalého prvoligového fotbalového brankáře, který se probojoval dokonce i do kádru reprezentace Československa.

Narodil se 17. května 1918 ve Velkém Meziříčí a tam také začal se sportem – nejen s fotbalem, hrál i českou házenou a chodil samozřejmě cvičit do Sokola. Ve fotbalové brance místního SK se brzy prosazoval tak výrazně, že o něj projevil zájem ligový tým brněnských Židenic a také pražská Sparta. V březnu 1940 však brankář Doležal neoblékl dres ani jednoho z těchto družstev, nýbrž se stal na dlouhá léta hráčem ASO Olomouc.

Tehdy se v Olomouci ještě nejvyšší soutěž nehrála, ale úspěchy měly velmi brzy přijít. Olomoučtí vyhráli krátce po příchodu nového gólmana Český pohár a o rok později už postoupili i do „Národní ligy“, což byla v tehdejším Protektorátě Čechy a Morava nejvyšší fotbalová soutěž. Po tři sezóny čelil Vladimír Doležal útokům všech nejslavnějších domácích fotbalistů těch časů včetně legendárního Pepi Bicana a získal si v řadách fotbalových fanoušků i odborné obce vynikající renomé. Olomouc skončila při své ligové premiéře desátá, rok poté byla dokonce sedmá, ale na jaře 1944 ze čtrnáctičlenné soutěže z 12. příčky konečné tabulky sestoupila. V prvním poválečném ročníku si sice olomoučtí fotbalisté vybojovali postup zpět, ale v sezóně 1946/47 z ligy, která už byla samozřejmě doplněna i o slovenské týmy, znovu spadli.

Během válečných let byly logicky všem fotbalistům upřeny běžné mezinárodní starty, natož pak  reprezentace dočasně neexistující republiky. Hrávala se pouze výběrová střetnutí Čechy versus Morava, v nichž si Vladimír Doležal rovněž zachytal. Teprve v červnu 1947 přišla vysněná nominace do reprezentačního družstva ČSR k přátelskému utkání v Kodani proti Dánsku, ale samotný zápas proseděl olomoucký brankář bohužel jen na lavičce náhradníků, neboť mezi tyčemi dostal přednost Horák z pražské Sparty.

V původním klubovém dresu pak Vladimír Doležal odchytal ještě jednu divizní sezónu, krátký čas strávil v jiném olomouckém týmu ČSS a už v roce 1949 s aktivním fotbalem definitivně skončil. Hned o rok později ale začal s trenérskou prací, nejprve v SK Hejčín a pak opakovaně v týmu SK Moravské železárny Olomouc, kde mezi jeho svěřence patřili například pozdější brankář Sparty Praha a reprezentačního týmu Antonín Kramerius nebo česká trenérská legenda úvodu 21. století Karel Brückner.

Do Tišnova se Doležalovi přistěhovali v době, kdy se bývalému brankáři nachýlil důchodový věk – dům Na Hrádku patřil tetě Vladimírovy manželky a jako první se v něm již v roce 1971 usadila dcera Marie s manželem Miroslavem Šmídem. O šest let později pak k ní přibyli i oba její rodiče a v Olomouci zůstal už jen Mariin mladší bratr s rodinou. Ani v Tišnově „Mirek“ na sport nezanevřel – chodil fandit fotbalistům a tenistům, mezi něž se brzy zařadili jeho dva vnuci, pomáhal na kurtech i při výstavbě či pozdějším zajištění provozu víceúčelové haly u sokolovny. Zemřel v Tišnově 8. července 2000.

„Doležal je právem považován za nejlepšího moravského brankáře … Má dary, které příroda u nás dala jen Pláničkovi,“ psával kdysi obdivně dobový sportovní tisk. Proto nezapomínejme, že tento moravský Plánička byl po dobu téměř čtvrt století také Tišnovákem…

Václav Seyfert, redaktor TN

 Foto z rodinného archivu: Doležal v akci na hřišti pražských Bohemians v populárním Dolíčku a na civilní fotografii z pozdější doby.