Ropucha obecná

Obojživelníků, mezi které řadíme také ropuchu, v posledních desetiletích drasticky ubývá. Vedou k tomu hlavně technické zásahy do krajiny a soustavná likvidace biotopů nejen obojživelníků. Jde především o vysoušení a zavážení mokřadů, tůněk, malých rybníčků a jejich znečišťování.

Ropuchy patří mezi živočichy přinášející jaro. Hned, jak země rozmrzne, vylézají ze svých úkrytů a houfně se stěhují k rybníkům, tůním a zatopeným lomům, aby tam založily nové potomstvo. Zajímavé je, že většina ropuch se každoročně vrací do stejné nádrže, nejčastěji té, ve které samy přišly na svět. Jak najdou cestu, někdy vzdálenou i několik kilometrů, je zatím záhadou. Námluvy ropuch jsou nehlučné ve srovnání s ostatními druhy žab. Na první pohled se samička od samečka liší pouze velikostí. Samičky dosahují velikosti až 15 cm, samečci pouze do 10 cm. Po spáření naklade samička 2.000 až 6.000 vajíček ve dvojitých šňůrách. Po patnácti dnech se z oplodněných vajíček líhnou černí pulci, velcí až čtyři cm. Vývoj pulce v žábu trvá do července a postupně se přemění v žábu, velkou 1 cm. Ropuchy tráví téměř celý život na souši. Ve vodě se zdržují pouze v krátkém období páření a kladení vajíček.

Výzkum ukázal, že ropuchy jsou velmi užiteční tvorové, kteří uloví značné množství brouků, menších měkkýšů, much, mravenců a stonožek. Ropucha obecná produkuje pro svoji ochranu velmi účinné toxické látky. Obranný sekret vytvářejí kožní žlázy rozmístěné po těle. Nejvíce je jich v tak zvaných příušních žlázách. Pokud je ropucha ohrožena, tak vyloučí mléčně zbarvenou tekutinu, která je ostře pálivá a predátory odpuzuje.

Ropuchy vídáme v přírodě celkem zřídka, protože po většinu roku vedou samotářský a hlavně noční způsob života. Příbuzné druhy, se kterými se můžete v naší přírodě setkat, jsou ropucha zelená a ropucha krátkonohá. V duchu hesla „Poznej a chraň“ je vhodné zařadit pod toto heslo i ropuchy.

Popisek: Ropuchy vyhledávají vodní prostředí jen za účelem páření. Foto: Bohumil Kabeš