Sírovec žlutooranžový – nápadně barevná houba

Přestože houbařská sezóna skončila, chtěl bych vás seznámit se zajímavým druhem dřevokazné houby – sírovcem žlutooranžovým.

Tato jednoletá, barevně nápadná dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých tvoří velké masité chorošovité plodnice vějířovitého, až půlkruhovitého tvaru. Jsou často široké až 50 cm a nezřídka nad sebou tvoří i jeden metr vysoké trsy.

Sírovec je díky zářivé žlutooranžové barvě viditelný již z dálky. Roste od května do října ve vyšších patrech listnatých stromů, na kmenech i větvích. V našem regionu ho najdeme nejčastěji na dubech, jasanech, vrbách nebo lípách. V zahradách a sadech patří k jeho nejčastějším hostitelům jabloně, hrušně a třešně. Houba způsobuje hnědou hnilobu. Dřevo se rozpadá na nepravidelné kostky a je příčinou lámavosti větví, někdy i celého kmene. Napadený strom zpravidla velmi rychle usychá. Právě sírovec patří k nejagresivnějším parazitům napadených listnatých stromů.

Přestože nenávratně poškozuje stromy, je sírovec žlutooranžový, (ve starší literatuře též chorošovec sírový) houbou vyhledávanou a oceňovanou mnoha gurmány. Mladé masité plodnice mají údajně lahodnou chuť a vůni. Starší plodnice se nekonzumují, stářím hořknou a tvrdnou. Plodnicí vhodnou ke konzumaci by měl projet nůž tak lehce, jako máslem. Houba má nakyslou chuť a proto se před vařením nakládá do mléka. Podle některých houbařů se uplatní v receptech na houbový guláš, polévky nebo omáčky. Tuto houbu jsem pro vaření nevyzkoušel, takže nemohu v tomto směru radit. V literatuře jsem našel také informace, které upozorňují na to, že u citlivých jedinců může houba způsobit alergickou reakci. Podobnou reakci však mohou způsobit i jiné celkem známé jedlé houby, např. václavky.

Sírovci žlutooranžovému se podobá sírovec horský, který roste na jehličnanech a jak druhový název napovídá, nachází se ve vyšších polohách. Podstatné je, že je nejedlý.

Vzhledem k tomu, že jedlé a jedovaté, (případně nejedlé) houby lze snadno zaměnit, upozorňuji na nutnost sbírat jen houby, které bezpečně známe!

Bohumil Kabeš