MALÁ GALERIE TIŠNOVSKÝCH FOTOGRAFŮ

Oldřich Výleta

S fotoaparátem a prací v temné komoře jsem se seznámil tátovi na klíně. Vždy mne fascinovalo, jak obrázek po osvětlení pod zvětšovacím přístrojem se ve vývojce dere na povrch. Dětská zvědavost a touha po poznání byla veliká a vedla k samostatné tvorbě prvních snímků fotoaparátem Flexareta pod tátovým vedením. Jako šestnáctiletý jsem si pořídil první kinofilmovou zrcadlovku Zenit a ponořil se do fotografické práce v přírodě při vandráckých toulkách přírodou s usárnou na zádech. Po nocích pak ve fotokomoře poznával taje při vyvolávání černobílých fotografií. Od počátku jsem rád fotografoval v přírodě, učil se rozeznávat kouzlo světla v krajině, vnímat krajinu jako celek i její jednotlivosti.

Při studiích v Gottwaldově jsem se si užíval volnosti daleko od domova a možnosti výborně vybavené školní fotokomory. Po studiích nastala tvůrčí pomlka, kdy bylo důležitější zabezpečit rodině bydlení a ekonomickou stabilitu. V této době jsem se přesunul z Brna do brány Vysočiny – Tišnova.

V roce 2001 se vracím s novým kinofilmovým přístrojem Nikon zpět k fotografii, s novými technologiemi a materiály. Fascinován barevnou fotografií opustil jsem fotokomoru a využíval plně služeb fotolabů, z temné komory přešla práce k počítači a boj s pixely a všemi záludnostmi, počítačem nabízenými.

Téma příroda, krajina, krajinný detail mě ale neopustila. Rád se toulám po Vysočině, ale za pěknou krajinou vyjíždím s obytným autem i mimo republiku – Norsko, Portugalsko, Černá Hora a mnoho dalších destinací. Dnes již bez usárny, ale s fotobatohem se toulám krajinou. V uspěchané době, kdy mne během roku plně pohlcuje práce (projekční činnost) a starost o náš penzion na Moravci, své dovolené plánuji tak, abych měl možnost vzít fotoaparát do ruky, přestat myslet na zákazníky, odreagovat se od všech strastí života a myslet pouze na obraz před sebou, jak ho dát dohromady, počkat si na světlo, popojít z důvodu kompozice, bude černobílá nebo barevná… Prostě relaxovat tělem i duší.

Abych toho asi neměl málo, pořádám každý rok na jaře a na podzim fotovíkend pro kamarády a stejně postižené lidičky jako jsem já, kde si společně zafotíme, zasoutěžíme, prohlédneme, co kdo nafotil, poklábosíme o fotkách… prostě zase vypneme a relaxujeme celý víkend. Teď na podzim to byl již 21. fotovíkend a fotili jsme v nádherné krajině Moravského Toskánska – kolem Čejče a Kyjova. Akce se účastní amatérští i profi fotografové z různých koutů republiky.

Své práce prezentuji jednak na klubových, ale i samostatných výstavách (poslední výstava proběhla v zámeckém skleníku v Boskovicích), účastním se klubových soutěží jako Ratibořický mapový okruh, Bystřické zrcadlení apod. Vždy považuji za úspěch, pokud se mé fotografie umístí v první čtvrtině pořadí.

Fotografuji s touto výbavou: Nikon D750, objektivy Nikkor 16-35/4, 60makro, 24-70/2,8, 70-200/4, používám přechodové a polarizační filtry, stativ.

připravuje Václav Seyfert, redaktor TN