ZaHRAda – svobodná komunitní škola

S ohledem na téma Tišnovských novin „Život v komunitách“ jsme se rozhodli napsat něco víc o tom, jak naše škola vznikla a jak se snaží fungovat, protože právě „komunita“ v tom hraje velkou roli. Naši školu zřizuje spolek rodičů, kteří zde mají děti nebo sem budou jejich potomci v budoucnu chodit. Přestože je to v něčem nezvyklý model, vlastně se nejedná o nic jiného než o odraz tradičního zřizování škol obcemi, tedy tou nejmenší lidskou pospolitostí několika rodin. Obce nám ale za posledních dvě stě let poněkud narostly. A možná zde hraje roli i touha se podílet na rozhodování o sobě a svých dětech tak, aby byl můj hlas skutečně slyšet, a nejenom jednou za čas vhodit svůj hlas do urny (vlastně častěji nevhodit).

Proto rodiče a také děti mají v naší škole právo se podílet na rozhodování o věcech, které se školy týkají. Pravým „leadrem“ školy tedy není jedna osoba, ale sněm, který umožňuje projednat a rozhodnout většinu zásadních věcí. Popravdě sněmy jsou vlastně dva – velký sněm, kterého se účastní všichni dospělí a mohou přijít i děti, a dětský sněm. Abychom to přiblížili na konkrétních příkladech, velký sněm například projednává koncepci a organizaci školy, pomáhá rozhodnout i realizovat využití konkrétních pedagogických postupů a metod, debatujeme také o rozpočtu a využití peněz v rámci školy. Dětský sněm se zabývá především konkrétními problémy v každodenním životě školy, debatami nad pravidly a často také nad jejich porušováním. Nejednou jsme někoho, kdo se chtěl přijít podívat do školy, zaskočili jednoduchou informací, že je to možné, můžeme to přednést na dětském sněmu a pak se společně rozhodnout, jestli ho jako návštěvu přijmeme. Víme, že je to nezvyklé, ale kdo jiný než ti, kterých se to týká, by o tom měl rozhodovat?

S trochou nadsázky proto někdy říkáme, že jsme vysokou školou politickou, což částečně potvrdil pan místostarosta Sebera, který náš sněm navštívil. Poznamenal tehdy, že to někdy až krutě připomínalo jednání zastupitelstva.

Chtěli bychom proto i vyjádřit přesvědčení, že děti, které budou opouštět naši školu, budou umět se svobodou zacházet lépe než my. A tím máme na mysli i odpovědnost, která je druhou stranou mince svobody, což se dá někdy přiblížit obratem, že „má svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho druhého“.

V souvislosti s tím si dovolíme na závěr tak trochu postesk. Slýcháme někdy, že naše děti jsou nevychované nebo bezohledné. To nás samozřejmě mrzí, ale když už se povede, že to ten, koho se to týká, řekne i nám, vždycky se tím zabýváme, probíráme to a hledáme řešení. Je to totiž stejně tak proces učení a k němu chyby patří. Protože právě na chybách se učíme, co je správné. Prosíme tedy o zpětnou vazbu. Neváhejte nám říct, když se vám něco nelíbí nebo i líbí.

Milan Růžička, ředitel Základní školy ZaHRAda

Foto: archiv Základní školy ZaHRAda