Odešel historik Josef Válka

V sobotu 13. května 2017 zemřel přední český historik pan profesor PhDr. Josef Válka, CSc., jedna z nejvýraznějších a největších osobností brněnské větve československé a české historické vědy 2. poloviny 20. a počátku 21. století. Narodil se v Podolí u Tišnova a se zdejším regionem zůstal spjatý po celý život. Ačkoliv byl generačně starší a potkávali jsme se jen občas a více méně náhodně, dovolím si na něho v následujících řádcích vzpomenout. Byl to člověk mimořádně vzdělaný a moudrý a i těch několik jednotlivých okamžiků vedle něho a s ním stálo opravdu za to.

Pana profesora jsem poznal na začátku 80. let minulého století během studia na Filozofické fakultě tehdy ještě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V indexu jsem měl zapsán obor archivnictví a přednášky z historie byly jeho nedílnou součástí. Josef Válka na fakultě působil jako řádný docent, mezi vyučujícími ale bohužel chyběl. Pro své postoje vůči tehdejšímu politickému režimu přednášet nesměl. Věnoval se nepedagogické činnosti a samozřejmě nejvíce vědě, i když výsledky práce mohl publikovat pod svým jménem až s postupným uvolňováním poměrů na konci 80. let. My studenti jsme ho jen potkávali na chodbě naší katedry. Co bylo impulsem mého prvního kontaktu s ním, už opravdu nevím. Možná k němu došlo během některé z návštěv slavné Akademické kavárny naproti fakultnímu areálu, ve které se scházeli studenti i někteří z pánů profesorů. Diskuze tam bývaly často mnohem výživnější a přínosnější než oficiální přednášky ve školní posluchárně. O čem jsme spolu mluvili určitě, byl náš společný původ, vždyť Podolí odděluje od Šerkovic jen zalesněný masiv Jahodné. Obě vesničky už z minulosti spojovala lomnická farnost a nás dva navíc i studia na tišnovském gymnáziu.

Po profesní linii jsme se moc nepotkávali. Sametová revoluce Josefa Válku plně rehabilitovala a on se vrhl s obrovskou chutí do práce. Hned v roce 1990 byl jmenován profesorem českých dějin a stal se opět oblíbeným pedagogem a vědeckou osobností mimořádného formátu. Za všechna témata jeho zájmů zmíním alespoň dvoudílné Dějiny Moravy, zpracované od středověku až po baroko, a nesmírně zajímavou publicistickou činnost včetně skvělých esejů, otiskovaných v časopisu Dějiny a současnost. Naproti tomu moje práce v regionálním muzeu vyžadovala v nových společenských podmínkách úplně jiný přístup. I proto jsem byl velmi rád, že po letech mezi námi opět ke kontaktu došlo. Spojil nás genius loci kláštera Porta coeli. Jednoho dne jsem z okna muzejní budovy zahlédl na nádvoří staršího muže ležícího na trávníku a upřeně hledícího ke gotickému portálu kostela. V této poloze na boku s rukou podpírající hlavu vydržel bez pohnutí dlouhé minuty. Byl to pan profesor Válka. Dodal jsem si odvahu a šel ho pozdravit. Takto jsme se pak potkali v klášterním areálu ještě asi třikrát. Stavoval se tu cestou domů do Podolí z nákupů nebo po vyřízení jiných potřebných záležitostí. Hovořili jsme o všem možném, nejvíce samozřejmě o historii. Spíše jsem jen poslouchal jeho vyprávění o Pernštejnech, o Lomnici, ale i třeba o spisovateli Josefu Uhrovi, který byl spolu s ním dalším významným rodákem z této malebné vesničky, dnes spojené s Boračí. Snad jen v otázce Porta coeli jsem se mu snažil být alespoň trošku rovnocenným partnerem. Naposledy jsem s panem profesorem Válkou hovořil v listopadu roku 2011. V Podhoráckém muzeu jsme tehdy realizovali rozsáhlou výstavu k 90. výročí narození malíře Bohumíra Matala a on přijal naše pozvání k aktivní účasti v jednom z doprovodných programů. Spolu s dalšími malířovými přáteli profesory Antonínem Přidalem a Dušanem Šlosarem a architektem Ivanem Rullerem vzpomínal na tohoto výtvarníka a jeho život ve mlýně na Prudké. Potom už jsem jen občas slyšel kusé informace o jeho nemoci, které potvrdilo smuteční oznámení, zaslané do muzea z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Na závěr si z něho dovolím ocitovat, čeho Josef Válka na poli vědy dosáhl. Kromě toho, že byl profesorem Masarykovy univerzity, byl také členem Vědecké rady Filozofické fakulty této univerzity, dále byl členem vědeckých rad Univerzity Karlovy, Akademie věd ČR a Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě, byl dopisujícím členem Královské historické společnosti v Londýně, členem Collegia Carolina v Mnichově, byl nositelem Ceny Jihomoravského kraje, medaile Františka Palackého za zásluhy o společenské vědy, pamětní medaile k 650. výročí založení Univerzity Karlovy v Praze, zlaté medaile Masarykovy univerzity a rytířem Řádu akademických palem Francouzské republiky.

Pan profesor Josef Válka bude chybět všem, kolegům, přátelům i studentům. Nám na Tišnovsku o to více, neboť coby hrdý rodák svým dílem a svými životními postoji skvěle reprezentoval náš region. Čest jeho památce!

Josef Zacpal

Foto ilustrační