Slavíme třicítku

Letos na jaře to bylo 30 let, kdy si skupinka věřících adventistů v Tišnově začala plnit svůj sen o vlastní modlitebně. Máme velkou radost, že se to podařilo, a chtěli bychom se o ni podělit i s vámi. Dovolte nám proto krátké ohlédnutí do časů minulých, ale ne zase až tak dávných…

Adventisté se v Tišnově začali pravidelně scházet od roku 1985, a to v prostorách na ulici Dvořáčkova. Místnost, ve které se konaly sobotní bohoslužby, byla ale už v dost špatném stavu. Stěny „zdobil“ nános sazí z kamínek, která i přes hřejivou atmosféru přátelských vztahů byla naprosto nezbytná především v zimních měsících, a soupeřil tak s plísní o to, kdo vytvoří originálnější vzor… Zkrátka bylo to pro ostudu. I dům na ulici Procházkova byl v té době pro ostudu, proto na tehdejším Městském národním výboru Tišnov jen přivítali, že ho někdo chce koupit a zrekonstruovat. Povolení adventisté dostali bez obtíží, a tak se na jaře roku 1986 mohli pustit do práce. Každou středu a neděli se tehdy scházela skupina nadšenců nejen z Tišnova, ale vypomáhat jezdili i adventisté z Brna a vlastně i z různých dalších koutů republiky. Velmi rádi pamětníci vzpomínají na partu mladých lidí, kteří přijeli pomoct o prázdninách, a především na veselé zážitky s nimi – například na cesty do práce, které se někdy absolvovaly na korbě náklaďáku. Jednou večer jim cestu ze stavby zpestřila i policejní prohlídka (Policista: „Co vezete?“ Nahlíží pod plachtu. „Vy přepravujete osoby. Víte, že se to nesmí? Kolik jich tam máte? Alespoň pět, ne?“ Řidič: „No skoro… Patnáct.“). Jako veselé se teď už jeví i zážitky, při kterých tehdy přímým účastníkům příliš do smíchu nebylo, např. epidemie úplavice nebo propad lidmi přetíženého lešení. Naštěstí se ale po celou dobu stavby nestal žádný úraz, což byl opravdu zázrak, vzhledem k tomu, že se vše dělalo svépomocí pod dozorem jediného odborníka. Původní povolení bylo pouze na opravu domu, ale brigádníci to vzali, jak se říká, „z gruntu“, a když konečně dostali povolení stavební, uvnitř už nebyla jediná zeď (když pán z úřadu chodil kolem, díval se prý raději na druhou stranu ulice). Stavební povolení se pak slavnostně vystavilo za okno a zboural se zbytek – zůstal pouze kus obvodové zdi právě do výše oken…

Nová modlitebna s přistavěným druhým patrem, kde vznikl byt pro kazatele, a podkrovními prostorami byla otevřena na konci roku 1989.

Koupě domu číslo 427 na Procházkově ulici tehdy stála přesně 43 396,24 Kč. Mnoho dalších financí z kapes obětavých lidí bylo použito na kompletní rekonstrukci domu. Nevyčíslitelnou hodnotu však má čas a úsilí všech, kteří se na stavbě podíleli. Za těch 30 let v tomto domě proběhlo kromě pravidelných sobotních bohoslužeb také mnoho koncertů, přednášek, vzdělávacích programů, besed, akcí pro děti, silvestrovských oslav… Jsme za to moc vděční a věříme, že takto bude naše modlitebna sloužit ještě minimálně dalších 30 let. Přijďte se za námi podívat – třeba hned 24. prosince v 9.30 na vánoční bohoslužbu. O pár dní později nás uvidíte na náměstí na „Živém betlému“. A pokud se rádi bavíte, otevřené dveře u nás najdete i na Silvestra.

Lucie Dymáčková

Foto: Tomáš Dymáček