V sobotu 8. října uspořádal náš Klub českých turistů Tišnov…
DROBNÁ GLOSA K LETOŠNÍM HODŮM
Onu hodovou sobotu 24. září 2016 jsem se na tišnovské náměstí vypravil hned dvakrát. Krátce po obědě mi bylo ctí zúčastnit se křtu kalendáře Významné osobnosti Tišnovska, po něm jsem si ještě odskočil zpět domů a do víru hodového dění jsem se vrátil v době, kdy se schylovalo k hudebním vystoupením, na která jsem se těšil. A právě s nimi souvisí dva postřehy, které jsem si z letošních Svatováclavských hodů odnesl.
Mezi pódiem a hledištěm je při podobných akcích v Tišnově již tradičně umístěn improvizovaný „parket“, na kterém se během dne jednak odehrávají různá pohybová vystoupení a také zde samozřejmě tančí krojovaní účastníci hlavního hodového programu. Ve zbývajícím čase, a to bohužel i během hudebních produkcí, po téhle – sice do jisté míry vyrovnané, ale přece jen pořád ještě nakloněné – ploše s velkým elánem a energií poletují malé děti; líbí se jim, jak desky pod jejich nohama krásně klapou, kloužou se po lesklém povrchu parketu, sem tam padají na zem a radostí u toho navíc vřeští. Věřte, že snažit se u tohoto rumraje poslouchat hudbu z pódia je docela horor. Dětem samozřejmě není možno mít jejich dovádění za zlé, ale očekával bych více pokory, soudnosti a kulturnosti od jejich rodičů, kteří by si je prostě v době hudebních produkcí měli pohlídat a udržet je v klidu. Pokud by ratolesti klid nerespektovaly a byly nezvladatelné, jsou pár desítek metrů nad náměstím pravidelně v činnosti kolotoče, houpačky a jiné atrakce, kam je možno se přesunout. Vím, že se teď preferuje ponechávat dětem při výchově co nejvíce „svobody“ (a myslím si o tom svoje), nicméně tohle je neúcta jak k účinkujícím na pódiu, tak k ostatním návštěvníkům hodů, kterým je podobnou rodičovskou benevolencí zážitek z poslechu hudby v podstatě znemožněn.
Nabízí se možnost situovat do budoucna plochu pro tanečníky nikoliv před pódium, ale někam nahoru nad prostor pro diváky – sice by se návštěvníci museli za účelem sledování některých částí programu otočit a hleděli by mírně do kopce, ale pořád by to bylo menší zlo než to, co se děje nyní. Děti by určitě poletovaly i zde, každopádně by to ale rušilo podstatně méně. Anebo – to už ovšem píšu s jistou nadsázkou – bude muset být parket ohrazen podobně jako boxerský ring a v každém rohu bude stát jeden z členů sboru městské policie a dbát na to, aby za provazy nepronikl žádný „záškodník“.
Moje druhá poznámka se týká vystoupení Petera Lipy a jeho kapely. V předhodovém období jsem se, a to i od lidí „z radnice“, setkával s dotazy, zda je podobná hudba pro tišnovské náměstí v rámci hodového programu vůbec vhodná. Všechny jsem uklidňoval zhruba týmiž slovy, která jsem použil před dvěma měsíci právě na stránkách Tišnovských novin: Nebojte se, Peter Lipa je sice jazzman, ale je to profík, který to s lidmi umí a dokáže je strhnout na svou stranu. Myslím, že reakce přítomných jak v době samotného vystoupení, tak i po skončení koncertu veškeré pochybnosti rozptýlily. A kdo i při výše popisovaném dětském dovádění zvládl pozorněji vnímat také Lasicovy texty, musel si kromě hudební kvality a dobré zábavy užít i jeho geniální skloubení vtipu, jazyka a rytmu, které na naší scéně prostě nemá obdoby.
Za odvážnou dramaturgii – teď mám na mysli nejen Lipu, ale i vystoupení tišnovského souboru Undistortion – patří tvůrcům letošního programu rozhodně dík. Jen houšť!
Václav Seyfert, redaktor TN
Foto: Denisa Ondrová
Předchozí článek: POLOVIČNÍ SETKÁNÍ S HÄNDELEM A PRAČLOVĚKEM