Toulky – Údolí Bílého potoka

Tento díl Toulek je určen pro cykloturistiku a jeho záměrem je seznámit čtenáře s údolím Bílého potoka. Trasa je nenáročná, poněvadž vede převážně z kopce, a měří celkem asi 38 kilometrů. Údolí Bílého potoka bylo v roce 1978 vyhlášeno údolím klidu a od roku 1992 parkem údolí Bílého potoka, z čehož vyplývají určitá omezení. Na horním konci Bílého potoka se nachází dno údolí v nadmořské výšce 490 m nad mořem, v dolní části nad Veverskou Bítýškou je pak nadmořská výška 245 m nad mořem. Bílým potokem je nazván pravděpodobně z důvodu bílého vápencového povlaku na kamenech. Stavby a opravy v této oblasti jsou povolovány jen při zachování původního rázu. Co se týká fauny a flory, můžeme zde vidět i vzácněji se vyskytující rostliny a živočichy. Celková plocha parku činí cca 3 500 ha. Již od středověku byly budovány v tomto údolí mlýny a hamry, těžila se zde a zpracovávala totiž železná ruda. Doporučuji vyjet z Tišnova vlakem a vystoupit ve Vlkově. Přestože Bílý potok pramení ve Vlkovském rybníku, opomenu mlýny, které jsou rozesety po cestě z tohoto místa do Křoví. Proto se přesuneme z malebné zastávky Vlkov po silnici směr Křoví (tzn. vlevo). Po pětikilometrové pohodlné jízdě po asfaltce a po rovině sjedeme do malebné a čisté obce Křoví. Projedeme až ke kostelu sv. Petra a Pavla a pokračujeme do protisvahu. Asi po padesáti metrech na konci obce stojí vlevo dřevěný kříž z r. 2003, dále pokračujeme po pěkné cestě dál k lesu, míjíme další kříž, tentokrát mramorový, a jedeme stále rovně do lesa. Po této cestě se dostaneme k Rýglovskému mlýnu, zvanému též Čermákův dle jeho původního majitele. Vzdálenost z Křoví je asi 2,1 km. Tento mlýn je opraven k rekreačním účelům a je už dávno mimo provoz. Po asi tři čtvrtě kilometru dojedeme k Pánovskému (Urbánkovu) mlýnu, který spolu s pilou vlastnil od r. 1886 Ignác Urbánek, majetkem Urbánků je dosud. Pohon obstarávala Bánkiho turbína, která se pro svoji výrobní jednoduchost a poměrně vysokou účinnost vyrábí dodnes. Je výhodná pro malé výšky (spády) a velký průtok. Ve strojovně se nachází ještě pomocný naftový motor, který se používal při nedostatečném průtoku vody. Na místě je k vidění i jedna zvláštnost. Turbína byla využívána nejen k pohonu katru na řezání dřeva a mletí obilí, ale také k pohonu mlátičky na obilí, jež byla umístěna ve stodole. Přenos síly zajišťovalo lano v délce asi padesáti metrů z řemenice, která je vně strojovny, druhá řemenice se nachází ve stodole. Pan Hynek Urbánek stále provádí postupnou rekonstrukci. Po prohlédnutí můžeme pokračovat dál po proudu Bílého potoka. Připravte se, prosím, na několikeré přebrodění, než se dostanete do Veverské Bítýšky! Následuje Spálený mlýn (Moučkův), který od r. 1882 dodnes patří rodině Moučků. Vzdálenost od Urbánkova mlýna je asi 1,2 km. Tento mlýn je nově opravený. Přejedeme silnici (Svatoslav–Radoškov) a pokračujeme k Pavlovcovu mlýnu, který je vzdálen 2,1 km. Původním majitelem v r. 1892 byl Adolf Pavlovec. Ve 20. letech minulého století byl mlýn prodán panu Vildomcovi, v r. 1954 se stala jeho majitelkou paní Hloušková. Po ujetí asi tří kilometrů se dostaneme k mlýnu ve Žlebě. Tento mlýn byl postaven v první polovině 17. století a jeho původním vlastníkem byl klášter v Rajhradě. Pak jej odkoupil pan Staněk a Absolínovi, proto se mu také říká Absolínův. V r. 1948 byl již mimo provoz. Po ujetí asi 1,8 km spatříme po pravé straně potoka Javůrecký mlýn, též zvaný Kuchyňkův. Původní majitel byl Adolf Pippal. Poslední majitelka (Blanka Pippalová) se provdala za Maxmiliana Jaroše a od nich zakoupil mlýn pan Kuchyňka. Provoz zde byl ukončen v r. 1952. Po půl kilometru pak dojedeme k Maršovskému mlýnu, zvanému též Chomoutův. Původním majitelem byl Josef Čížek a Richard Chomout (1922–1942). Po necelých dvou kilometrech dojedeme do osady Šmelcovna (od německého schmelzen – tavit). V okolí se těžila železná ruda, která se tavila na železo určené k dalšímu zušlechťování a zpracování. V okolí cesty nad Šmelcovnou jsou při cestě patrné štoly! Dále projedeme kolem kaple Panny Marie, mohu doporučit občerstvení v osvěžovně U Čadíků.  Šmelcovna je již víc jak sto roků známá vítáním jara, před první světovou válkou k ní zajížděli z Brna naši oblíbení literáti v čele s Petrem Bezručem. Vlakem zajížděli do Hradčan a odtud pěšky až do Šmelcovny! Po výtečném občerstvení pokračujeme asi 1,5 km a dojedeme k Hálovu mlýnu. Ten byl přestavěn k rekreačním účelům a rozšířen o další budovy a koupaliště. Název nese po bývalém majiteli mlynáři Hálovi, který jej provozoval v letech 1922 až 1942. I zde je možné se občerstvit a odpočinout si v příjemném prostředí. Odtud je to do Veverské Bítýšky 5,9 km. Asi kilometr před Bítýškou je po pravé straně tzv. prachovna (označeno turistickým rozcestníkem). Jak už název napovídá, vyráběl se tu střelný prach určený na trhací práce v přilehlých dolech. Byla vystavěna v r. 1740 hrabětem Prosperem z Sinzendorfa. První prachař byl František Krawan. První bítýšský prachař Matěj Meluzin (1744 až 1771) měl v Bítýšce grunt a polnosti, z čehož je patrné, že výroba střelného prachu byla lukrativní. Zemřel za podivných okolností, utopil se v potoce. V r. 1853 vyletěla prachovna do povětří. Brzy byla opravena a obnovena výroba, majitelkou se stala prachařka Rosalie Zelinková. Po její smrti převzal prachárnu její syn Josef. V roce 1920 došlo v prachárně k dalšímu výbuchu, tentokrát v takovém rozsahu, že byly všechny budovy totálně zničeny, ale naštěstí nebyl nikdo zraněn. Poslední mlýn zvaný Jarošův se nacházel na kraji Bítýšky po levé straně. V roce 1937 jej zakoupili manželé Jarošovi, tehdy byl mimo provoz, proběhla jeho demolice a následně stavba nového mlýna, osazeného k pohonu dvěma Francisovými turbínami. V roce 1938 byl zahájen provoz s nejmodernější technologií. V r. 1948 byl mlýn zestátněn a v roce 1991 vrácen Blance Jarošové (kulturní památkou byl vyhlášen r. 2002). Ještě čtyři sta metrů a jsme na náměstí v Bítýšce. Před náměstím zahneme vlevo k toku Svratky a dále se pustíme údolím proti proudu Svratky po cestě směrem na Heroltice, Šárku. Cesta ústí na pěšinu na úbočí kopce Lísková, kde se směrem na Holasice nacházela již ve středověku zaniklá obec Ceblovice, v lese jsou dodnes patrné meze polí. Pokračujeme dál směrem na Šárku a stále kolem řeky k chatě Brněnka (bývalé rekreační středisko DP města Brna) a odtud je to již na dohled do Tišnova. Vypsal jsem jen to nejpodstatnější. Na podrobnější popis by bylo třeba více prostoru a tímto se omlouvám. Myslím, že značení rozcestníky a informačními tabulemi je dostatečné a na doplnění je tento článek pomůckou. Přeji hezké počasí a co nejvíce příjemných zážitků!

Jaroslav Jebáček

Foto ilustrační

Inzerce