Zrzka

Veverka Zrzka se narodila v tišnovských zahradách. Její veverčí máma je barvy hnědé. Nedělá jí problém lézt po elektrických přípojkách k rodinným domům a po střechách. A tak si povíme něco blíže o jejím rodu patřícím mezi savce z řádu hlodavci. Na našem území žije v lesích, parcích, ale můžeme ji spatřit i v zahradách se stromovým porostem, kde často vychovává svá mláďata. Obývá území západní Evropy až po východní Asii.
Veverka je barvy buďto rezavé, hnědé, nebo černé. Dorůstá délky třiadvaceti centimetrů a hmotnosti až 340 gramů. Ocas má dlouhý dvacet centimetrů, využívá ho jako kormidlo rovnováhy při skocích ze stromu na strom. Také se jím v hnízdě přikrývá, když spí. Aby mohla dobře šplhat po stromech, má ostré a zakřivené drápky. Veverce se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a narůstá v období mezi srpnem a listopadem.
Veverka žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným příslušníkům svého druhu se většinou vyhýbá. V dutinách stromů, na tlustších větvích, obývá v průměru pětadvacet až třicet centimetrů velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. U některých jedinců probíhá páření již na konci zimy a na samotném počátku jara, tedy během února a března. Samice může mít i dva vrhy za rok, přičemž jeden obsahuje obvykle tři až čtyři mláďata, která se rodí po osmatřiceti- až devětatřicetidenní březosti. Mláďata přicházejí na svět slepá a téměř holá a po narození váží deset až patnáct gramů. Plně osrstěná jsou po jednadvaceti dnech života, oči se jim otevřou po čtyřech týdnech a chrup se jim plně vyvine až po dvaačtyřiceti dnech, kdy začínají požírat pevnou potravu. Samice je však kojí až do jejich odstavení, tedy osm až deset týdnů.
Živí se padajícími ořechy, semeny šišek, houbami, které si suší ve svých hnízdech, ptačími vejci, různými plody, ale občas si pochutnají i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovává do svých „spižíren“ v dutinách stromů i na zemi, které jí poskytují výbornou zásobárnu v nejtěžších obdobích roku. Veverka obecná se v přírodě nedožívá vysokého věku, ale v zajetí se může tato hranice vyšplhat až na deset let. A tak tedy popřejme našim chlupatým kamarádům, aby se jim v tišnovských zahradách dařilo, a odpusťme jim nějaký ten oříšek, který si do svých spižíren odnesou. Letos budeme ochuzeni o ořechy, ořešáky pomrzly, takže plody nebudou.

Josef Permedla
Foto: Josef Permedla