Cesta hrdelního práva VII. – Lenost

V historii lidstva měly jednotlivé hříchy své periody, své vrcholy, dobu, kdy byl ten který akcentován oproti hříchům ostatním.
Ale svoje setrvalé, stálé místo v každé lidské epoše zaujímá lidská lenost. Latinský výraz „acedia“ vyjadřuje „lenost duševní“, někdy se překládá i jako „zoufalství“.
Dnes pod slovem zoufalství chápeme spíše životní etapu, do které jsme se dostali nedobrovolně, nikoli vlastním přičiněním. Asi nejvíce známým projevem zoufalství je nemoc dříve nazývaná depresí. Ochromený člověk neschopný činnosti může na své okolí působit jako lenoch. Ale není tomu tak.
Vlastní leností se do zoufalství také velmi snadno můžeme dostat. Krásným příkladem lenivosti a promarněného života je postava Oblomova v románu Ivana Alexandroviče Gončarova. Oblomov zde symbolizuje tak zvaného „zbytečného člověka“. Kdyby neexistoval, nikdo by si toho ani nevšiml. Oblomovštinou, tedy neustálým odkládáním jakéhokoliv rozhodnutí a v lenosti promarněných dnech života, trpí velká část lidstva i dnes.
Lenost číhá hlavně ve společnosti blahobytné. Lidé, kteří nemusí každý den obstarávat potravu a starat se o střechu nad hlavou, snadno v bezpečí svých pohodlných obydlí propadají lenosti. A nejčastěji lenosti duševní. Aktivní člověk, který se každý den oddává tělesné aktivitě, sportu, může být tím nejlínějším jedincem, co se týká přemýšlení, tvorby, myšlenkové invence, osvojování si nových myšlenek a postupů.
Lenost je stav, kdy v životě něco vzdáváme, na některé, většinou nepříjemné aspekty našeho žití rezignujeme.
Carl Gustav Jung tvrdí, že veškeré pohromy a nepřízně životního osudu jsou vlastně pro člověka požehnáním, neboť ho nutí zaujímat aktivní postoj, burcují ho k činnosti ve snaze změnit věci k lepšímu. Kdyby tomu tak nebylo, propadl by člověk lenosti tak fatálně, že by došlo nejprve k zastavení lidské evoluce a pak k regresi, která by lidský rod vrátila do nevědomosti animální říše. Pokud někde na úsvitu dějin světa došlo ke zburcování živé hmoty, aby se z ní jednoho dne zrodil člověk, stalo se tak z nějakého důvodu a má to svůj účel. Tomu bychom měli být zavázáni a navzdory nástrahám lenosti touto cestou pokračovat dále.
Lenost je patronkou jednoduchých rad a zjednodušených pohledů na svět. Lenost miluje stupidní proklamace a hesla. Lenivá mysl nedokáže odhalit lháře ani podvodníka, člověk s lenivou myslí naletí každému politickému hochštaplerovi, uvěří jeho slibům, zavírá oči před skutečností, protože ta bývá zpravidla nepříjemná, rozporuplná, nejednoznačná a už vůbec ne jednoduchá. Skutečný život vyžaduje nelehkou práci – stálé zvažování, studium argumentů, přemýšlení. A to mnoho lidí zkrátka „bolí“. Proto tuto nelehkou duševní práci často vzdají a k někomu či něčemu se jednoduše přidají. Spolehnou se na jiné a nakonec jim odevzdají svůj život.
Pocit promarněného života je velmi bolestný. Ale dát svému životu smysl, naplnit ho tvořivou a radostnou činností znamená neustále s leností bojovat a celý život jí čelit.
Lenost – acedia je šestým zastavením na naší cestě Sedmi hlavních hříchů. Kamenná stéla s lavicí, lákající k odpočinku zrovna pod kopcem s prudkým stoupáním, je právě tou symbolicky vyjádřenou nástrahou lenosti.

Miloš Sysel, spolek Continuum Vitae
Ilustrace: Milivoj Husák