Květen 2016

KALENDÁRIUM TIŠNOVSKA – KVĚTEN

3. KVĚTNA

PŘED 70 LETY
V pátek 3. května 1946 přijal prezident Československé republiky Edvard Beneš na Pražském hradě třináctičlennou delegaci města Tišnova v čele s předsedou místního národního výboru, gymnaziálním profesorem Karlem Krejčím. Členy delegace byli dále např. tehdejší místopředseda MNV Alois Kubáček, Marie Horáčková, Jan Brabec, Karel Dobrovolný, Václav Macháček, František Válka, Jaroslav Vondráš či František Wágner. Prezident Beneš od delegace převzal diplom vytvořený akademickým malířem Josefem Zeithammelem, jímž bylo osvědčeno jeho jmenování čestným občanem města Tišnova z 27. října předešlého roku. Jako dar města byl prezidentovi předán obraz zimní krajiny na Tišnovsku, dílo akademického malíře Josefa Jambora. Na žádost delegace se pak Edvard Beneš podepsal do městské pamětní knihy na tentýž list, na který se předtím zvěčnil i T. G. Masaryk v den své návštěvy Tišnova (17. června 1928).

5. KVĚTNA

PŘED 115 LETY
V neděli 5. května 1901 byl v Tišnově ustaven okresní včelařský spolek. Na pozvání učitele Václava Oharka z Hvozdce se k tomuto aktu sešlo sedmnáct včelařů: starostou spolku byl zvolen ředitel zimní hospodářské školy Josef Mimra, jeho náměstkem lesmistr z Předklášteří Tomáš Weinzettel, pokladníkem Antonín Dusík, jednatelem František Konečný. Dalšími funkcionáři spolku se stali pánové Pleský, Oharek, Joukal, Stejskal, Zelber a Klátil. Zapsáno bylo celkem dvacet členů s ročním příspěvkem 1 Kč. V roce 1957 byl spolek včleněn do tehdy nově ustaveného Svazu českých včelařů. Dnes jsou místní včelaři jednou ze základních organizací Českého svazu včelařů, jako tzv. pobočný spolek mají svoji vlastní právní subjektivitu a jsou tu sdruženi nejen včelaři přímo z Tišnova, ale i z blízkého okolí.

11. KVĚTNA

PŘED 20 LETY
V sobotu 11. května 1996 byla v obci Borovník založena Společnost Anny Pammrové (SAP). Jejím cílem se stalo zpřístupňovat pravidelnou činností odkaz života a díla této spisovatelky, překladatelky a svérázné myslitelky, která prožila téměř půl století na samotě poblíž nedalekého Žďárce. Předsedkyní a hlavní duší spolku se stala bývalá středoškolská profesorka češtiny Vlasta Urbánková, žijící v Drásově, která již předtím vydala knihu Navštivte mne s podzimem, s podtitulem Anna Pammrová a lidé kolem ní. Založení společnosti bylo dovršením několika předcházejících setkání spisovatelčiných příznivců, konaných již od konce roku 1994. V Borovníku byli přítomni i členové Společnosti Otokara Březiny z Jaroměřic nad Rokytnou, což symbolizovalo dlouholeté přátelství obou osobností, zachycené v bohatě dochované vzájemné korespondenci. Společnost Anny Pammrové se může dodnes chlubit bohatou ediční činností, její členové se podíleli na vydání několika knih (Antieva, Zářivá samota, Víc než jeden život) a sami vydali již dvaašedesát vlastních speciálních věstníků, z nichž většinu je možno nalézt na webových stránkách SAP.

19. KVĚTNA

PŘED 115 LETY
V neděli 19. května 1901 proběhlo vysvěcení novogotické kaple kláštera Porta coeli, které souviselo se znovuzřízením osamostatněného kláštera. Starý klášterní kostel už totiž sloužil jako farní a při žádosti o obnovení kláštera bylo podmínkou, že farním zůstane. Proto musel být vystaven další modlitební a bohoslužebný prostor pro potřeby konventu. De facto se jedná o nový kostel, i když v místním názvosloví je zavedeno označení „kaple“ a také na plánu je uvedeno „Klosterkapelle“. Vysvětil ji brněnský biskup František Saleský Bauer, pozdější arcibiskup olomoucký, jehož pak v roce 1911 papež Pius X. jmenoval kardinálem. Stavba nového klášterního kostela byla započata v dubnu 1900 podle plánů brněnského stavitele Františka Pavlů, rodáka z Bořitova, který svého času v Tišnově i krátce pobýval. Vlastní práce byly svěřeny místním mistrům: zednické Janu Hykrdovi, tesařské Rudolfu Klátilovi, kamenické a sochařské Antonínu Novotnému. Již čtyři dny po vysvěcení kaple se do kláštera po dlouhých 119 letech vrátily řeholní sestry, převážně z Horní Lužice.

24. KVĚTNA

PŘED 45 LETY
V pondělí 24. května 1971 byla se značným zpožděním uvedena do trvalého provozu stavba nového vodovodu od Heroltic. Zde byl nalezen nový zdroj pitné vody pro Tišnov, stavba byla povolena již v roce 1960, podle údajů v deníku čerpací stanice byla odtud voda čerpána od roku 1963, ale k úřednímu posvěcení došlo teprve o osm let později. Poprvé zde bylo v rámci tišnovského skupinového vodovodu použito chlorování plynným chlorem.

29. KVĚTNA

PŘED 90 LETY
Podle zápisu v městské kronice koupilo město Tišnov v sobotu 29. května 1926 od družstva právovárečných měšťanů starý pivovar, a to za cenu 23 400 Kč. Důvodem k této koupi měla být skutečnost, že pivovar leží u mlýnské strouhy a hodí se ke zřízení lázní.

PŘED 20 LETY
Ve středu 29. května 1996 zemřel v Praze světoznámý astronom, polárník, optik, horolezec a meteorolog doc. RNDr. Antonín Mrkos, CSc., rodák ze Střemchoví (narozen 27. ledna 1918). Vystudoval astronomii na Přírodovědecké fakultě v Bratislavě, poté pracoval na observatoři na Skalnatém plese a na hvězdárně na Lomnickém štítu ve Vysokých Tatrách, nakonec se stal vedoucím hvězdárny na Kleti u Českých Budějovic a také přednášel astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity v Praze. Zúčastnil se dvou expedic v Antarktidě, kde studoval polární záři. Svou odbornou práci zaměřil zejména na malá tělesa, planetky a komety. Během svého života objevil nebo byl spoluobjevitelem celkem 273 planetek a čtrnácti komet, z toho ve dvou případech dokonce bez použití dalekohledu. Pouhý měsíc před svou smrtí se ještě s velkým elánem zúčastnil v předklášterském muzeu vernisáže výstavy „Antarktida v expedicích z konce 50. a začátku 90. let“, která porovnávala někdejší sovětské výpravy, kterých se Mrkos zúčastnil, s pozdějšími expedicemi brněnského profesora Pavla Proška. Antonín Mrkos je pohřben v Dolních Loučkách, na jeho počest je planetka s katalogovým číslem 1832, objevená 11. srpna 1969 sovětským astronomem Černychem, pojmenována Mrkos. V Praze 5 – Velké Chuchli nese od roku 2010 jeho jméno také jedna z nových ulic, a to symbolicky v sousedství ulic Hvězdářská a Na Hvězdárně.

30. až 31. KVĚTNA

PŘED 30 LETY
V pátek a sobotu 30. až 31. května 1986 se v tišnovské sportovní hale uskutečnilo mistrovství Evropy juniorů v sálové cyklistice, tedy v kolové a krasojízdě. Zúčastnili se jej sportovci z osmi evropských zemí (Belgie, ČSSR, Dánsko, Francie, NSR, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko) a jako hosté i zaoceánští Australané. Naši reprezentanti vybojovali dvě medaile – tým kolové Šmíd–Malík z Favoritu Brno obsadil nejvyšší příčku a krasojezdkyně Sokola Malhostovice Edita Jelínková a Lenka Kosová byly v kategorii dvojic druhé. Dnes již téměř 46letý Pavel Šmíd se kolové aktivně věnuje prakticky dodnes, v roce 2004 se dokonce v páru se Skotákem stal v Maďarsku mistrem světa. Tišnov byl vůbec prvním českým městem, v němž se juniorské mistrovství Evropy sálových cyklistů konalo, poté se tato akce uskutečnila ještě například v Praze (1992), ve Zlíně (1994), v Liberci (2001) nebo v Litomyšli (2006). Tehdejší Československá televize odvysílala z tišnovského šampionátu devadesátiminutový přímý přenos části finálových bojů.

Václav Seyfert, redaktor TN