Leden 2016

Předvánoční zastavení

Hudební večer, který připravili muzikanti ze školních kapel Tomband a Faltaband. Program obou zmíněných formací doplnila kapela Repass. Koncert se konal v Kině Svratka v pondělí 7. 12. 2015. Tolik informace z upoutávky. V kinosále vystupovaly tři kapely a ze všech vyzařovalo něco společného. Radost z muzicírování. Z těch dospělých hudebníků skupiny Repass pod vedením pana Jiřího Zavřela bylo cítit pohodu a to, jak spolu hrají rádi. Až by člověk záviděl a chtěl si zahrát a zazpívat s nimi. Díky za vás, že jste dokázali vystoupit z hluku řítícího se života a najít si čas na písničky. Díky za vás, že jste tady na Tišnovsku. Celým večerem provázel slovem pan Jan Brdíčko a já jsem žasla, jak tento mladý muž, tělem i duší muzikant, se stejnou samozřejmostí moderoval. Jak sametově dokáže zpívat a hrát na saxofon, tak i moderoval. Sametově a něžně. Po přestávce přišla kapela mladých a potom ještě menších. Ti menší a nejmenší byli líbezní. Od červnového vystoupení u Palce v Tišnově na Dni hudby udělali neuvěřitelný skok dopředu. Svým laskavým vedením z nich pan Mirek Falta dokázal vybudovat tým. Zvenčí ani člověk netuší, kolik energie musí dirigent vynaložit, aby se ukáznilo dvanáct takhle malých dětí. A jaká soustředěnost a kázeň jsou nutné k tomu, aby každý začal tehdy, kdy začít má, a aby se jaksi „vešel“ do rytmu. S dojetím jsem sledovala ty malé muzikanty, jak jim rytmus hýbe tělem, a že jim to dělá radost, o tom nemohlo být pochyb. A pak ti velcí muzikanti, naše velké děti. Jakou odvahu musely v sobě shromáždit, aby při sólohraní vestoje před kinosálem plným lidí dokázaly tváří v tvář nám divákům zahrát svůj part. Celé jejich vystoupení bylo noblesní. Pan Josef Cecava, který s kapelou kdysi začal, je nejen kapelníkem, ale i vychovatelem a někdy i „krotitelem“. Dokáže být přísný, až i tečou slzy, a pak zase laskavý a velkorysý. Má dar humoru a nadhledu a kluci jej berou. Naučil je, že to, co za něco stojí, také hodně stojí. Vyžaduje preciznost a píli a v tom je nekompromisní. Dokázal z kapely vytvořit partu kamarádů. Dokázal přizvat rodiče a i z nás vytvořit v pozadí jakousi podpůrnou rodičovskou sekci. A to všechno dění našlo živnou půdu na tišnovské zušce, kde pan ředitel Tomáš Zouhar podporuje všecko s muzikou spojené. Když začínal, slyšela jsem jeho plán a snad i „ideál“ a bylo to nějak takto: „My neučíme hrát, my hrajeme“. A to se skutečně děje. Napadá mě při tomto psaní, jak se v životě člověka často věci malé a nepatrné mohou stát počátkem něčeho velikého a krásného. A tak nezbývá než popřát vám všem, kdo jste se zastavili právě teď před Vánocemi spolu s námi v kinosále, a i vám, kdo v téhle chvíli čtete tyto řádky, abyste dokázali vidět ty malé a nepatrné věci a dávali jim růst, abyste měli život a měli ho v hojnosti.

Alena Lavičková