29. listopadu 1944 brněnské gestapo vtrhlo do tišnovských domácností. První…
Na kole z Tišnova do Lisabonu I
Dva tišnovští kluci se vydali na konci srpna do Portugalska. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby jako dopravní prostředek nezvolili cyklistická kola. Přečtěte si o evropském dobrodružství v cestovatelské reportáži, kterou pro vás připravili. V příštích novinách se můžete těšit na pokračování.
První šlápnutí do pedálů našich kol, která se těsně předtím změnila z MTB „závoďáků“ na „cesťáky“, v jednu pozdně prázdninovou středu, přesněji 19. srpna 2015, a vyrážíme z Tišnova vstříc zážitkům a situacím očekávaným i zcela nečekaným na naší cestě po Evropě.
Směr Lisabon
Naší rodnou zemi projíždíme dle předem plánované cesty. Jako mapu používáme jen stránky vytržené ze starého autoatlasu. Cestou potkáváme prvního cyklistu, který se k nám připojuje a vyptává se, kam máme namířeno. Nejdříve se zarazíme a sami nevíme, zda říci, že cíl naší cesty je Lisabon, přeci jen se nachá- zíme nedaleko Telče! Po naší odpovědi se ozve bodrý smích, ale i uznání a zároveň je nám popřáno, aby naše cesta byla úspěšná. Naším každodenním cílem na pouti bylo urazit minimálně 100 km, takto jsme měli splněno, a mohli jsme si užívat odpočinku. První noc jsme spali asi po 108 km dlouhém úseku v Borovné za Telčí. Další zastávka byla Včelná u Českých Budějovic. Na trase do Včelné se objevily první potíže. Parťákovi Honzovi nezbývalo nic jiného než navštívit servis v Českých Budějovicích a nechat si vyměnit zadní ráfek.
Třetí den jsme se dostali za hranice České republiky, kde bylo na první pohled vše dosti jiné, i když vzdálenost mezi těmito dvěma lokalitami byla zcela mizivá. Silnice zářily novotou, tráva se zdála být zelenější, lesy vzdušnější a obydlí se honosila čistotou – ano, jsme v Rakousku. Zničení z dosti kopcovitého terénu nacházíme místo na spaní u vesničky Seitelschlag. Čtvrtý den jsme přejeli opět další hranice, z Rakouska jsme se dostali do Německa, kde byla krajina velmi podobná. Poprvé se začalo ozývat i tělo, kopcovitý terén dal hodně zabrat našim kolenům a potýkali jsme se s nepříjemnými bolestmi, které se po dobu celé cesty nahodile připomínaly. Před návštěvou prvního velkého města v Německu jsme přespali postupně v Braunau a poté ve Wasserburgu. Po šesti dnech jsme v Mnichově, krásném městě plném života. Lidé zde jezdí na kolech, po perfektně vybudovaných cyklotrasách, jako na dálnici. Po prohlídce města, především Mariánského náměstí, jsme měli potíže dostat se mimo frekventované silnice a asi po pěti hodinách jsme opustili Mnichov. Spaní jsme hledali dosti složitě a k naší nelibosti nám situaci znepříjemnil i déšť, při kterém jsme stavěli stan u městečka Gauting. Dobrou noc, vždyť přeci lidské tělo tvoří z šedesáti procent voda!
Další významnější etapou bylo Bodamské jezero, ke kterému jsme dorazili devátý den. Konečně jsme se mohli pořádně opláchnout, a navíc v krásném jezeře. Bylo tak nádherné, že umýt v něm naše umořená těla bylo až nevhodné a žinantní. Výborné koupání jsme využili také k regeneraci. Poté jsme pokračovali podél severního pobřeží přes městečko Ludwigshafen do Oberfricku (cca 40 km od Basileje). Několikrát jsme přejeli německo-švýcarské hranice a nenechali jsme si ujít návštěvu největších vodopádů v Evropě. Rýnské vodopády nedaleko města Schaffhausen – vítej ve Švýcarsku! V centru Basileje, která je spíše obchodním městem a kde se nachází plno moderních budov, jsme potkali německého cyklistu a po rozhovoru s ním jsme se rozhodli pokračovat po cyklostezce EV7 směr Ženeva (po překročení rakouských hranic jsme naši trasu orientovali pouze pomocí aktuálních cyklostezek na daném místě). Před námi byla velmi obtížná část výpravy, kde se nacházelo mnoho kopců (1 300 m n. m.) s vysokým převýšením, ale jak říkal německý cyklista: „Kde se jede do kopce, tam se jede i z kopce.“ Postupně jsme projížděli La Chaux de Fonds, Sainte Croix, Yverdon. Je opravdu náročné šlapat tři hodiny do kopce s naloženým kolem, ale pocity při sjíždění serpentin a sledování obzoru, který se před vámi rozkládá, stojí opravdu za to!
Lukáš Podal a Honza Bednář
Hlavním sponzorem webové verze pro Prosinec 2015:
Další článek: Ohlédnutí za Blanenským půlmaratonem 2015
Předchozí článek: Kámen zmizelých – Jaroslav Dyky Fiala