Pátkem 16. srpna se uzavřela naše prázdninová soutěž Zmizelé kousky…
Člověk má jít do důchodu připraven: Příběh Jiřího Ondry
Jednou ze základních otázek každého člověka je, co to znamená spokojený život. A vzápětí se vkrádá otázka druhá, má věk vliv na naplněný život? Z tohoto úhlu pohledu mě vždy zajímalo, jaké to je, když se člověk dostane do seniorského věku a dobu produktivního období vymění za život v důchodu. Mnohokrát jsem od různých lidí slyšel větu: „Já se tak těším do důchodu. Konečně budu mít čas na to, co mě těší.“ Přesto se původní předsevzetí často minulo s realitou. Právě proto mě fascinují lidé, kteří umí naložit s důchodovým věkem a naplnit jej smysluplným a hezkým obsahem.
Když jsem jednou po ránu otevřel okno pokoje, tak jsem zaslechl zvláštní zvuk, takové ťukání, jako kdyby na nějakém stromě pracoval datel, ale tak velký strom v dohledu nebyl. Tak jsem vyšel ven a hledal jsem, odkud se ty zvuky linou. Z malé boudy na konci zahrádky. Osmělil jsem se a nakoukl dovnitř. Nad pracovním stolem se skláněl štíhlý muž, který držel v ruce paličku a dláto a opracovával kus dřeva. A tak jsem se seznámil s Jirkou Ondrou, nenápadným, vzdělaným a pracovitým řezbářem. Od té doby se čas od času podívám do té jeho boudy a vždy mne zaujme, kolik nápadů se zde zrodilo. Jeho výtvory jsou krásné, propracované, mají myšlenku a něžnost. Rád bych proto mého váženého přítele představil.
Jirka se narodil v Lomnici před 69 lety ve znamení blížence a od dvou let žije v Tišnově. Od malička rád maloval a hlásil se i na uměleckou průmyslovku, ale pro velký počet uchazečů jej nevzali. Celý život se živil strojařinou a nejdéle pracoval v TOSce Kuřim. Práce se dřevem Jirku bavila od nepaměti a prvním skutečně cenným výtvorem byl dřevěný šperk znázorňující Porta coeli, který věnoval své dívce Jarmile, kterou si ve třiadvaceti vzal za ženu a i dnes, když tyto dva člověk potká, tak si říká, sakra to je pěkný pár. Vychovali spolu dvě děti. Dcera je učitelka v mateřské škole a syn je typickým jablkem, které nepadlo daleko od stromu, věnuje se uměleckému opracování kamene.
Jirka se kromě řezbařiny věnuje i dalším aktivitám, se ženou společně jezdí na kole, na lyžích a věnují se pěší turistice, a tak se není co divit, že je i členem Klubu českých turistů. Hraje na kytaru a má rád dobrou hudbu, a to různých žánrů, od klasiky přes trampské písně, jazz až po blues. Na tomto místě si vzpomínám na jeden vzácný společný okamžik. Když jsem pozval na naše divadelní představení Everymana autora hudby Jiřího Pavlicu, chtěl jsem mu dát něco na památku, a tak jsem požádal Jirku Ondru, zda by něco neudělal. Jirka mě opět překvapil svojí skromností, když pravil, že je to pro něj čest, a vytvořil nádhernou plastiku.
Přirozeně jsem se jej zeptal, jak prožívá důchodový věk a jaký má recept na spokojený život, a jeho odpověď je prostá: „Já jsem měl vždy jasno, člověk má jít do důchodu připraven. Těšil jsem se na důchod, že budu mít čas na to dělat věci, které mě baví, že budu moct tvořit. A každý by si měl něco připravit, ať je to cokoli, hlavně když ho to bude naplňovat a bavit, aby netrávil život u televize.“ Jirka je velmi skromný a svou prací se nijak nepyšní, dokonce ani nepočítá, kolik už toho vytvořil. Nicméně si velmi váží toho, když jej oslovila paní Frankeová, zda by nemohl udělat něco se zlomenou jedlí u ní na zahradě. Vznikl z toho čtyřmetrový kocour. Jiří je znám i tím, že ilustruje kroniku města Tišnova.
Jirkův plnohodnotný život je pro mě velkou inspirací a je nepochybné, že na tom má obrovskou zásluhu jeho žena, se kterou žije už 46 let. Podle jeho slov se mu stále moc líbí a váží si jí, zejména protože umí vytvořit krásný domov, je akční a je schopná se i překonat, například při náročných túrách. Jejich vztah se na první pohled jeví až idylicky, a tak jsem se na něj Jirky zeptal. „Ve vztahu musí fungovat manželská diplomacie a člověk nejlépe prokazuje vztah k druhému svým chováním,“ řekl mi.
Jirka v příštím roce oslaví kulatiny, ale určitě byste to do něj neřekli. Jak sám praví: „Fyzická stránka těla a psychika by měly být vyrovnané, po vzoru čínského jin a jang. Takové udržení rovnováhy je důležité pro celkovou kondici.“ Když tak pozoruji Jiřího Ondru, tak se vlastně docela těším na důchod, ale nesmím zapomenout na to, že se na něj musím pořádně připravit.
Pavel Hanák
ilustrační foto
Další článek: Řešení soutěže
Předchozí článek: Poděkování Charitě Tišnov