Tišnovské gymnázium se připravuje na oslavy stých narozenin

Tišnovské gymnázium je pouze o rok mladší než Masarykova univerzita v nedalekém Brně. Ta byla zřízena zákonem ze dne 28. 1. 1919 a o sto let později, tedy letos, věnovala prakticky celé první pololetí kalendářního roku důstojným oslavám svých kulatých narozenin, prezentovaným pod všudypřítomnou „reklamní“ značkou MUNI 100. A sotva tyto oslavy dozněly, budeme mít příležitost uctít při stejně významném výročí i školu, která je nám logicky ještě bližší – výnosem ministra školství a národní osvěty ze dne 21. 6. 1920 a povolením moravské zemské školní rady vydaným o pouhé tři dny později bylo umožněno zřídit v Tišnově městské reformní reálné gymnázium. S Masarykovou univerzitou má ovšem naše gymnázium společný ještě jeden (dnes již téměř zcela zapomenutý) atribut. Také ono totiž mělo nést ve svém názvu jméno prvního československého prezidenta, ale žádost o takovéto pojmenování byla tehdy zamítnuta…

Ke stoletému jubileu škola pochopitelně připravuje celou řadu počinů – od srazu abiturientů přes vydání sborníku až po medailonek připravovaný již dnes Tišnovskou televizí. K připomenutí historie našeho gymnázia se samozřejmě přihlásily i Tišnovské noviny, takže počínaje tímto číslem budete mít až do června 2020 možnost se postupně seznámit s jednotlivými desetiletími školních dějin formou čtyř stálých rubrik, které se jmenují Gymnázium v Kronice města Tišnova, Ředitelé, Tři významní profesoři a Absolvent hodný pozornosti. První takto zpracované kapitoly z těch nejstarších gymnaziálních časů můžete posoudit již nyní na protější stránce.

A zatímco Masarykova univerzita poskytla ve speciálním výročním čísle svého časopisu MUNI prostor pro úvodní slovo tehdejšímu slovenskému prezidentovi Andreji Kiskovi (a nikoliv tedy Miloši Zemanovi), náš cyklus zahájí dlouholetý ředitel Gymnázia Tišnov Karel Švábenský, který má současně i klíčový podíl na organizaci připravovaných oslav. Dejme mu slovo:

Je paradoxní, ale pro dějiny lidstva příznačné, že největší rozmach lidská společnost vždy zaznamenala po skončení hrůzných katastrof. Jako by naděje na lepší příští vlila do žil těm, co přežili, novou sílu a elán. Tak tomu bylo i po skončení 1. světové války. Po vzniku Československa došlo nejen k rychlému rozmachu hospodářství a ekonomiky, ale také ke snahám rozvíjet další oblasti života, a to nejen v tradičních centrech, ale také v městečkách a obcích.  Přesto, nebo snad právě proto, musíme i po 100 létech ocenit touhu tehdejších představitelů Tišnova po vzniku střední školy. Touhu, kterou se podařilo dovést už v roce 1920 k úspěchu, zrodu reformního reálného gymnázia. Zřízení ale ministerstvo podmínilo tím, že se na něm stát nebude finančně podílet, výuka bude probíhat jako na státních gymnáziích a město si samo zajistí učitele.

Skvělým počinem bylo, že se na post ředitele školy podařilo získat zkušeného pedagoga Dr. Tomáše Šíleného, který položil gymnáziu velice dobré základy. Vlastní budovu však škola získala až v roce 1925. V roce 1928 složili maturitní zkoušky první abiturienti gymnázia. Během školního roku 1936/37 byla dobudována druhá část budovy na místě bývalého chudobince.

Stejně jako celá naše vlast i škola poté procházela léty plnými zvratů, kompromisů, vítězství i proher. Během 2. světové války škola téměř zanikla,  vyžadovala se především znalost němčiny a tělesná zdatnost. I přes tyto obtížné podmínky se profesoři gymnázia své profesní etice nezpronevěřili a vychovávali dál své žáky ve vlasteneckém duchu, někteří přinesli i oběť nejvyšší.

Konec války přinesl krátkodobé oživení, vzápětí však utlumené po únoru 1948. Doba byla těžká a totalitní režim 50. let si vybral mezi studenty a profesory svou daň. V roce 1953 bylo gymnázium zrušeno úplně, organizačně spojeno s bývalou osmiletou dívčí školou na Gottwaldově ulici do jedenáctileté střední školy se společným pedagogickým sborem. Až v roce 1960 byla jednotná škola zrušena a vznikla tříletá střední všeobecně vzdělávací škola. Od roku 1968 pak bylo postupně zaváděno čtyřleté gymnázium. Léta normalizace se promítla i do školního programu. Kromě předmětů typu branné výchovy byla snaha v rámci tzv. nové koncepce o snížení významu všeobecného vzdělání zaváděním odborných předmětů (např. zemědělství).

Za nejzásadnější lze určitě považovat změny, ke kterým došlo po obnově demokracie. V roce 1990 bylo otevřeno sedmileté studium, od roku 1995 osmileté, zůstalo ale zachováno i čtyřleté studium. Na začátku devadesátých let škola získala celou sousední budovu bývalé národohospodářské školy, což umožnilo dobudování potřebných odborných učeben. Po skončení činnosti ZŠ na Riegrově ulici v roce 1993 jsou zde v horním patře učebny nižšího stupně osmiletého studia. V posledních 25 létech se podařilo provést řadu významných stavebních akcí, které nejen změnily stav budov, ale hlavně přispěly ke zvýšení komfortu vzdělávacího procesu. Za nejdůležitější však považuji, že se nám podařilo dlouhodobě nastavit vzdělávací program všeobecného vzdělávání s důrazem na přírodovědné a technické předměty, jazykovou připravenost a možnost přizpůsobit si obsah studia v posledních dvou školních létech širokou volbou volitelných předmětů.

Tolik krátká bilance před zahájením podrobnějšího mapování stoleté historie školy. Na závěr tichá vzpomínka všem, kteří školou prošli a jejího výročí se nedožili. A přání, aby na ní vždy působili zanícení učitelé, opouštěli ji výborní absolventi a aby si škola trvale udržovala velmi dobré jméno v celém tišnovském regionu.
Mgr. Karel Švábenský,
ředitel školy 1992–2018

Václav Seyfert

Ilustrační foto