Padesát let od posvěcení základního kamene nové kaple sv. Anny v Hradčanech

Padesát let od posvěcení základního kamene nové kaple sv. Anny v Hradčanech

Před padesáti lety, v říjnu roku 1968, zažila tišnovská farnost velkou slavnost. V blízkých Hradčanech posvětil opat benediktinského kláštera v Rajhradě Václav Jan Pokorný OSB, internovaný v té době na Žernůvce, základní kámen nové kaple svaté Anny. Byla to skutečně mimořádná událost i z hlediska celého Československa, protože komunistický režim vůbec nepovoloval stavby nových sakrálních objektů, spíše se snažil bourat ty stávající či alespoň bránit jejich údržbě. Výjimkou bylo pouze krátké období „pražského jara“ v letech 1968 – 69, kdy v tehdejším Československu bylo postaveno několik nových kaplí a kostelů, než opět zavládl tuhý komunistický režim. Českoslovenští komunisté považovali křesťanství, a především katolickou církev za svého úhlavního a vlastně jediného vážného nepřítele. Náboženství bylo přece „opium lidstva“, které je nutno zcela vymýtit, a to i za použití násilí vůči křesťanům………

Jednou z nových sakrálních staveb tehdejší doby se stala i hradčanská kaple, další je možno najít například v Senetářově nedaleko Blanska. Architektura tamějšího kostela sv. Josefa je inspirována Le Corbusierem.

Původní kaple sv. Anny v Hradčanech stávala na hraně silnice do Čebína, u odbočky k návsi (dnes sjezd k restauraci Hospůdka). Pravděpodobně tam stála již kolem roku 1760, malá sakrální stavba je zde totiž zachycena na mapě tzv. 1. vojenského mapování v letech 1763 – 64. Je ale možné, že se v té době jednalo pouze o Boží muka. Zcela nepochybně kapli na výše uvedeném místě potvrzuje první podrobná mapa obce, tzv. indikační skica, z roku 1826. Archivní prameny pak zmiňují několik jejích oprav a úprav (např. v letech 1843, 1869, 1896 a ve třicátých letech 20. století).  V říjnu roku 1963 byla kaple značně poškozena nárazem nákladního vozu a tehdejší MNV navrhl farnímu úřadu její přemístění k domu č. 14, jehož vlastníci byli ochotni bezplatně věnovat svůj pozemek na uvedený účel.  Protože se ale politická situace postupně měnila a ve druhé polovině šedesátých let na krátkou dobu ustalo brutální pronásledování církve a věřících, bylo rozhodnuto farním úřadem v Tišnově a Místním národním výborem v Hradčanech postavit za hradčanským dvorem u odbočky k Drásovu kapli novou. O postavení této nové kaple se nejvíce zasloužil místní obětavý a aktivní občan pan Karel Vévoda, dlouholetý předválečný člen KVJ, Orla a ČSL, a také farní „celfotr“, který několik desetiletí vodíval poutě tišnovských farníků na poutní místa Moravy a Čech. Ten za pomoci tišnovského duchovního správce P. ThLic. Jakuba Navrátila, SDB vyřizoval potřebná povolení, organizoval finanční sbírky v blízkém i vzdáleném okolí, řídil stavbu a rovněž na ní po celou dobu pracoval. K jeho spolupracovníkům ve výboru pro výstavbu kaple patřili především nedávno zemřelý Lubomír Šimáček, a také František Vrzal, který zhotovil plány. Na stavbě pak pracovala řada občanů z Hradčan i okolí. Díky jejich mimořádnému nasazení a úsilí byla nová kaple postavena již za 9 měsíců a 20. července 1969 posvěcena stejným světitelem jako její základní kámen. V souvislosti se změnami politické situace po okupaci Československa a s nástupem tzv. normalizace se pokoušely státní a stranické orgány, reprezentované církevními tajemníky různých úrovní, pomocí administrativních průtahů a otvíráním problémů s celou řadou již vydaných povolení, zamezit či alespoň zkomplikovat kolaudaci a užívání kaple. Přidala se i hradčanská buňka KSČ. Představitelé tehdejšího režimu na okresní a krajské úrovni byli novou kaplí zcela zaskočeni a vlastně nevěděli, jak se k ní postavit. Nakonec se ale podařilo výboru pro její výstavbu a farnímu úřadu všechny problémy překonat a 19. července 1970 byla kaple zkolaudována a předána do užívání.

„Odměna“ pro organizátory byla zcela příznačná pro tehdejší dobu. P. Jakub Navrátil byl hned v roce 1970 z Tišnova přeložen, František Vrzal byl vyhozen z místa předsedy Místního národního výboru v Hradčanech, rodina Karla Vévody a jeho zetě Lubomíra Šimáčka čelila po mnoho let dohledu a špiclování ze strany místních komunistů a pomahačů StB.

Postavení nové kaple sv. Anny v Hradčanech na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století bylo na jedné straně mimořádnou absurditou doby, na druhé straně se podobalo zázraku. K tomu ale došlo díky obrovskému úsilí a jedinečné solidaritě lidí, kteří se nenechali odradit žádnými překážkami, osobními obětmi, výhrůžkami nebo šikanováním. Bylo to prostě vítězství nezdolné vůle a ducha nad tehdejším režimem.

 

Poz.: OSB – Ordo sancti Benedicti (Řád sv. Benedikta – benediktini) – nejstarší existující mnišský řád západního křesťanství

SDB – Societas Don Bosco (Salesiáni Dona Bosca) – římskokatolická kongregace, která se věnuje výchově mládeže

KVJ – Katolická vzdělávací jednota

Celfotr – zkomolenina z německého výrazu Zellvater (celenský otec), který se původně používal pro muže, kteří vodíli poutě do rakouského Mariazell, později tento výraz přešel na všechny poutní průvodce a organizátory

 

Prameny:

Kos J.: Hradčany u Tišnova – historie, domy, obyvatelé, Nakladatelství a vydavatelství Spolek přátel československého opevnění Brno, 2015, str. 73 – 76, ISBN 978-80-86463-36-0

Protocollum domesticum Parochiae Tischnovicensis (Kronika tišnovské farnosti)

Diecézní archiv Biskupství brněnského, inv. č. 10568, sig. T28, Biskupská konzistoř Brno, různá folia

 

Jan Kos, kronikář farnosti

Popiska k fotce: Posvěcení základního kamene kaple sv. Anny v Hradčanech 27. října 1968

Zdroj: archiv farnosti

Další článek:
Předchozí článek: