Dlouhodobý seriál o čestných občanech města Tišnova – díl 24.

31: MUZIKANT A SPORTOVEC KAREL SEYFERT

Psát o vlastním otci není nic závíděníhodného. Na jedné straně o něm sice všechno víte a máte k dispozici i nepřeberné množství fotografií na doplnění textu, naopak ve vás ale stále hlodají pochybnosti, zda bude takový materiál vnímat široká čtenářská obec pozitivně a trápíte se nejistotou, jak vlastně podobné téma co nejlépe uchopit. Přiznám se, že jsem se dlouho zabýval myšlenkou, zda by tento díl seriálu o tišnovských čestných občanech neměl napsat nějaký jiný autor. Nakonec jsem se ale rozhodl, že do toho přece jen půjdu sám a zkusím text pojmout tak, jako bych psal o jakékoliv jiné osobnosti.

Curriculum vitae 1

Karel Seyfert se narodil 9. dubna 1925 do velmi známé tišnovské rodiny. Jeho dědeček téhož jména byl v Tišnově v létech 1909-1914 starostou, tatínek Antonín byl pro změnu známým zdejším advokátem. Maminka Jarmila byla v době Karlova narození velmi mladá, bylo jí teprve devatenáct let – za svobodna se jmenovala Sládková, pocházela z Předklášteří a byla vyučenou kuchařkou. Po pouhých třinácti letech manželství se stala vdovou; JUDr. Antonín Seyfert zemřel v roce 1938 a ona zůstala na výchovu svého Karla úplně sama.

Karel navštěvoval tišnovské gymnázium a maturoval zde v roce 1944 ve třídě VIII. B profesora Jiljího Kosteleckého. Jeho spolužákem byl například Igor Tejkal, do sousední třídy „A“ chodil pro změnu pozdější známý plastický chirurg Jiří Krenar. Karel byl v těch časech určitě docela „kvítko“ a protože i profesoři měli v dobách protektorátu jiné starosti než kárat svoje studenty, navrhl jednomu z nich, že se v jeho předmětu naučí k maturitě pouze jednu otázku a žádal jej (tehdy se ještě otázky nelosovaly, ale kladl je dle vlastní úvahy vyučující), aby mu právě tu jedinou položil. „Naučte se pro jistotu alespoň dvě,“ vyzýval jej kantor. Marně – on se naučil skutečně jen jednu a když pak oba aktéři sehráli svoji maturitní roli úspěšně, liboval si především profesor: „Vyšlo nám to.“

Po válce zahájil Karel studium na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, které úspěšně ukončil v roce 1949 ziskem titulu doktora práv. Ke skutečně právnické činnosti se ale při svém povolání v plné míře dostal paradoxně až po 25 letech, kdy nastoupil na své poslední pracoviště v Uranových dolech Dolní Rožínka. Ale o tom až na závěr. Na předchozích působištích, ať už šlo v počátcích 50. let o stavební podnik v Brně-Přízřenicích nebo později na dlouhá léta o tišnovský Okresní průmyslový podnik, po něm byla vyžadována spíše organizační, dnes bychom zřejmě řekli manažerská práce.

16. července 1952 se Karel v Brně oženil s o deset let starší Marií Majorovou, která stejně jako on pocházela z rodiny v Tišnově velmi populární. Její tatínek Václav byl dlouhá léta oblíbeným ochotnickým hercem (dnes je tu po něm dokonce pojmenována ulice), sestra Květa byla provdána za syna bývalého starosty Aloise Řezáče a bratr Rostislav zvaný Slávek, známý sokol a atlet, byl právě v té době předsedou Československého fotbalového svazu. V únoru 1954 se manželům Seyfertovým narodil starší syn Karel, v červnu 1957 k němu přibyl mladší Václav.

Dosud ale nepadlo jediné slovo o největších zálibách, ne-li přímo láskách Karla staršího a to je třeba urychleně napravit. Byly to hudba a sport.

Muzikant

Karel se brzy naučil hrát na řadu hudebních nástrojů a zamiloval si především rozvíjející se swing. Jeho prvním působištěm se stala tišnovská kapela Meli-Big Ben. „Náš amatérský orchestr pořádal za okupace tajně taneční sobotní večery,“ vyprávěl později o oněch dávných časech někdejší člen Meli-Big Benu Vítězslav Pavlíček. „Vzpomínám si na příchod nezapomenutelného Karlíka Seyferta, byl ještě velmi mladý a za klavírem ho nebylo ani moc vidět.“ Kromě piana Karel ovládal i hru na saxofon, klarinet, akordeon, uměl aranžovat, dobře zpíval a hlavně měl nebývalé organizační předpoklady pro šéfování celé kapely. 26. prosince 1953 se pod jeho vedením poprvé představil Taneční orchestr Karasova divadla, který pak existoval až do Karlových posledních chvil plných 34 roků, od konce 60. let už pod názvem Taneční orchestr Karla Seyferta (TOKS). Po celou tu dobu hrál v Tišnově prakticky na všech plesech – a těch bylo nesrovnatelně víc než dnes. Přes zimu prakticky nebylo soboty, kdy by se v místní sokolovně neplesalo, k tomu přibývaly navíc ještě tradiční „silvestry“ nebo odpolední čaje pro mladé. Je zdokumentováno, že na jedné z takových akcí se v prostorách sokolovny tísnilo více než tisíc návštěvníků !

V roce 1970 se TOKS umístil na 2. místě krajské přehlídky nejlepších amatérských orchestrů v Břeclavi, jako hosté kapely do Tišnova často zajížděli renomovaní brněnští zpěváci a hudebníci, mnohdy i sólisté slavného orchestru Gustava Broma. Orchestr přečkal zdárně všechny stylové změny včetně nástupu big beatu a dodnes na něj pamětníci vzpomínají s velkou láskou.

Jeden z nejvěrnějších členů kapely, saxofonista Zdeněk Kříž, v lednu 2008 pro Tišnovské noviny napsal: „Vzpomínka na Karla Seyferta, po jehož úmrtí orchestr zanikl, je ta nejkrásnější. Je to vzpomínka na člověka s velkým „Č“, kterého by i dnešní Tišnov potřeboval. Vše v orchestru bylo prakticky jeho dílem – dokázal to umem, inteligencí, šarmem, nevídanou vitalitou, přátelstvím, objektivitou, absolutní organizační schopností. Karel byl nejen vzdělaný, ale hlavně skromný a všem dobrým lidem vstřícný a přístupný. Proto k sobě dovedl připoutat tolik přátel. Měl rád svou rodinu, miloval hudbu a také byl výborným sportovcem…“

Sportovec

Karlovi nebylo ještě šestnáct, když v roce 1941 poprvé nastoupil za hokejové družstvo AFK Tišnov. Jednu sezónu pak s bratry Kosíkovými strávil v brněnské Moravské Slavii a po návratu do Tišnova se poměrně brzy, nebylo mu ještě ani třicet, změnil z hráče v trenéra a organizačního pracovníka. Dopadlo to nakonec tak, že se staral prakticky úplně o všechno, co s činností hokejového oddílu souviselo a když se před sezónou 1969-70 stalo, že na úvodní brigádu přišel stavět mantinely společně s ním už jen jeden dorostenec, řekl si „dost“ a s tišnovským hokejem byl – zřejmě už nadobro – ze dne na den konec.

Letní Karlovou láskou byl tenis. Společně s Bořivojem Jeřábkem byli historicky prvními Tišnováky, kteří se zúčastnili slavné pardubické juniorky, také v tenisu pak Karel nějakou dobu úspěšně působil  v brněnských klubech, ale hlavně se od poloviny 60. let v Tišnově zasloužil o nebývalý rozmach tohoto sportu. Vsadil na péči o mladé, která tu před tím chyběla, a ve vrcholné éře dokázal jako trenér a vedoucí přivést mužstvo složené ze dvou třetin z vlastních odchovanců z okresního přeboru přes dvě třídy krajských soutěží až do národní tenisové ligy 1978.

Karel byl ale také spoluzakladatelem tišnovského basketbalu, hrával aktivně fotbal a na přelomu 70. a 80. let se pak už jako funkcionář stal iniciátorem výstavby víceúčelové haly u sokolovny, která slouží tišnovským sportovcům dodnes. V těch časech byl předsedou zdejší tělovýchovné jednoty, jako důchodce v ní pak nadále působil na postu tajemníka. A to jsem ještě vynechal celou řadu funkcí v tenisových svazových orgánech, od okresu Brno-venkov až po tvorbu celostátních tenisových žebříčků.

Curriculum vitae 2

V Dolní Rožínce se Karel Seyfert postupně stal vedoucím právního oddělení, přestože nikdy nebyl členem té tehdy jedině „správné“ politické strany. Jednoho dne se ale při náhodném měření radioaktivity zjistilo, že to v Rožínce výrazně „září“ i přímo v místech, kde právníci úřadovali, neboť šlo o obyčejný likusový baráček, postavený navíc na radioaktivní hlušině vyvezené z dolů. Problém se samozřejmě za bolševika oficiálně ututlal, ale postiženým osobám to zdraví nevrátilo a po létech někteří z nich zaplatili tu nejvyšší daň. Na podzim 1987 ještě Karel Seyfert stihl zorganizovat výroční oslavy tišnovských fotbalistů, ale krátce poté odešel do nemocnice, z níž se už nevrátil. Zemřel 19. listopadu 1987 v Novém Městě na Moravě na rakovinu způsobenou ozářením.

JUDr. Karel Seyfert byl jmenován čestným občanem Tišnova in memoriam 21. září 2015, v roce 90. výročí svého narození, jako jedenatřicátý v pořadí.

Zdroje:

– osobní vzpomínky autora

– Tišnov-Fotorevue č.3, prosinec 1995

– Zdeněk Kříž: Dvě loňská smutná výročí, Tišnovské noviny č.1/2008

 Václav Seyfert, redaktor TN

Foto: Čtyři podoby proti proudu času – Karel Seyfert u piana, na tenisovém kurtu, se saxofonem a jako mladý hokejista. Fotografie pocházejí z rodinného archivu.