Klub přátel výtvarného umění v Tišnově, pod záštitou obce Železné,…
Dlouhodobý seriál o čestných občanech města Tišnova (díl 17.) – 10: Tomáš Garrigue Masaryk a jeho návštěva Horácka 1928
Kromě slavných rodáků nebo osob, které se zasloužily o zvelebení našeho města, bylo čestné občanství Tišnova uděleno také spisovateli Aloisu Jiráskovi a prvním dvěma československým prezidentům. Tomáš Garrigue Masaryk se naším čestným občanem stal 9. června 1928 jako desátý v pořadí a veškeré pocty pak osobně převzal při návštěvě Tišnova o osm dnů později.
T. G. Masaryk byl mezi oběma světovými válkami častým hostem Židlochovic. Místní zámek se dokonce stal jeho oficiálním prezidentským sídlem na Moravě; prezident jej navštívil celkem šestkrát, obvykle na celé tři týdny, nebo dokonce měsíc. Jeho první pobyt se datuje rokem 1924, naposledy tu pobýval v roce 1933, ale pro nás Tišnováky jsou nejzajímavější jeho druhé „prázdniny“ na židlochovickém zámku, které zde trávil v červnu 1928. První republika prožívala v těch časech relativně nejklidnější vnitropolitickou a národnostní situaci a vrcholila též hospodářská konjunktura dvacátých let. Prezident vyjížděl ze Židlochovic na krátké návštěvy moravských měst a obcí, takže ze tří týdnů strávil plných jedenáct dnů na cestách. Velkou pozornost věnoval především probíhající Výstavě soudobé kultury v Československu, která se konala už od konce května v Brně na nově vybudovaném výstavišti v Pisárkách, neděle 17. června byla ovšem vyhrazena cestě na Horácko, jejíž trasa zahrnovala i Tišnov.
Co o této prezidentově cestě psal dobový tisk? Lidové noviny uvedly mimo jiné toto: „Podmračný den. Chvílemi svítilo slunce, aby je hned zastínily mraky, z lesů vanul vlhký, studený vzduch. V mračnech prachu ujížděl průvod presidentův přes to, že chvílemi přišla malá přeháňka, náhlá, která sice nezkropila prachu, ale vnášela chvilkový zmatek do špalírů lehce oblečených dětí a dívek v národních krojích. Přes tuto, řekněme, nepohodu, či méně vlídnější počasí bylo přivítání všude pěkné a účastnilo se ho obyvatelstvo nejen místní, ale i z širokého okolí. … Ze Židlochovic odjel pan president republiky se svou družinou o 8. hodině ranní. Provázel jej ministr vnitra Černý (a také prezidiální rada Drbal – pozn. aut.) … Cestou z Brna do Tišnova byly krátké zastávky v Medlánkách, v Ivanovicích u Brna a v České, kde všude pan president se podepsal do pamětních knih. … Obec Kuřim soustředila pět hudebních sborů. … Pana presidenta oslovil starosta Vitula a leg. Viederle a jeden přívrženec spiritist. hnutí panu presidentovi odevzdal řadu mediálních kreseb. … V Čebíně promluvil starosta Havlín a učitel Malásek za legionáře. … Před Tišnovem čekal na pana presidenta náměstek předsedy vlády ministr sociální péče Msgre. dr. Šrámek, který potom usedl do presidentova auta.“ Touto větou článek končí – podrobnosti o návštěvě Tišnova veškeré žádné. Národní politika sice přinesla navíc krátkou informaci o Předklášteří, ale Tišnovu rovněž nevěnovala pozornost: „… V Předklášteří u Tišnova zajímal se host o dějiny obce i starého kláštera Porta coeli…“ A komunistická Rovnost podle očekávání odbyla celý Masarykův výjezd kratičkou notickou, v níž se mimo jiné skvěla věta, která zní spíš jako z nějaké zprávy o tajném sledování než z novin: „Průběh cesty zcela normální, prapory, hudba, dojemné řeči a říkání dětí.“
O mnoho víc se bohužel nedozvíme ani z Kroniky města Tišnova; je v ní pouhých pět řádků následujícího obsahu: „Na výzdobu města při návštěvě presidenta republiky T. G. Masaryka dne 17. června 1928 věnovalo město obnos 20 000 Kč. Presidentu republiky byla věnována kaseta s amethysty a j. kameny z Květnice, které daroval klášter Porta coeli. Současně byl president jmenován čestným měšťanem Tišnova.“ Mnohem podrobnější je paradoxně zápis v kronice obce Rašov, v níž se uvádí (ponechán originální pravopis, v závorkách poznámky autora): „17. června, v neděli zastavil se pan president Dr. T. G. Masaryk na své cestě do Žďáru také v Tišnově. Na náměstí postavena slavobrána a mezi dolní kašnou a radnicí slavnostní balkon. Pan president uvítán při příjezdu fanfárami s věže kostelní (jednalo se o fanfáry ze Smetanovy Libuše), na náměstí měl uvítací proslov p. r. Vachsmuth a za město byl slavnostním řečníkem p. Alois Řezáč, starosta města Tišnova. Pana presidenta mimo jiné doprovázeli p. Msg. Dr. Šrámek a dcera pana presidenta Dr. Alice Masaryková. Dvě děti přednesly básně (byli to malí školáci Žofie Bošková a Jirka Kosík), dvě starší podaly pohár s malinovou šťávou a dvě dorostenky Čsl. Červ. kříže předaly Dr. Alici Masarykové kytici růží. Pan president dostal darem sbírku drůz polodrahokamů z Květnice a byl jmenován čestným občanem města Tišnova. Uvítání našeho milého pana presidenta zůčasnilo se mnoho občanů zdejšího kraje. Obec zdejší zastoupena 6 ti členy obecního zastupitelstva, místní sbor dobrovolných hasičů vyslal k uvítání 10 členů, učitelský sbor se všemi dětmi a mnoho jiných občanů. Milá tato upomínka nevymizí z paměti účastníků nikdy.“
Nádherným dokumentem z Masarykovy návštěvy Tišnova je především film, který tehdy na zakázku vyrobila pražská firma Elekta Journal a před pár lety jej na dvou 35mm cívkách objevili pracovníci Podhoráckého muzea. Jde o němý snímek, mnohem později dozvučený citlivým klavírním doprovodem – nejpodstatnější údaje jsou k natočenému obrazu doplněny formou původních titulků. Ze záběrů je dobře patrné, že k uvítání prezidenta byla na ploše náměstí mezi radnicí a kašnou zbudována vkusná tribuna podobná altánku. Rámovaly ji čtyři sloupy ověšené girlandami a přizdobené zelenými rostlinami, improvizovanou stříšku tvořil bílý látkový kužel. Na ploše tribunky byla osazena kostka představující stůl, vyvedená v barvách a s motivem státní vlajky. Od silnice vedl ke slavnostnímu místu koberec, na jehož konci se na tribunku vystupovalo po čtyřech schůdcích. Už na silnici byla ovšem umístěna velká vstupní brána, kterou projely prezidentské automobily. Samotný Masaryk cestoval v otevřeném voze, tzv. faetonu, typu Praga Grand s poznávací značkou N-2. Do Tišnova přijel ve tři čtvrtě na deset. Po vystoupení z vozidla se prezidentovi ohlásili přednosta okresní politické správy rada Bohdan Wachsmuth a četnický kapitán Skulinka. Již na tribuně pak po tónech státní hymny pronesl svůj projev nejprve starosta Alois Řezáč, po něm za starostenský sbor Ladislav Antl a poté již prezident obdržel vzpomínanou malinovou šťávu z okolních lesů, která mu byla podána v drahocenném křišťálovém poháru, věnovaném městskému muzeu hoteliérem Frankem. Takto stručný popis ovšem výrazně postrádá kouzlo vlastního filmu. Všem čtenářům proto raději doporučuji zhlédnout prostřednictvím internetu samotný film na adrese uvedené v závěru mezi zdroji tohoto článku.
Cesta T. G. Masaryka toho dne pokračovala z Tišnova k hradu Pernštejnu, kde prezidenta osobně uvítal majitel hradu Vladimír Mitrovský a provedl vzácného hosta cennými památkami a sbírkami. Odtud se jelo do Bystřice, dále do Nového Města na Moravě a Žďáru nad Sázavou a zpět přes Velké Meziříčí a Velkou Bíteš. Do Židlochovic se prezidentská kolona vrátila v 19.30. K zajímavé události došlo ve Žďáře, kde se prezident Masaryk zúčastnil položení základního kamene tamní sokolovny. V rámci vítání zde prezident vzal do náruče a vyzvedl tříletou holčičku v kyjovském kroji, místní Evičku Neugebauerovou. Jejich společná fotografie se pak o deset let později stala námětem poštovní známky grafika Bohumila Heinze.
Masarykovy celodenní cesty ze Židlochovic do okolních měst musely být díky všem obvyklým doprovodným ceremoniím velmi namáhavé (ne nadarmo psala Národní politika o „neúnavné hlavě státu“), ale především byly… stále stejné. Všeobecné nadšení bral tehdy už 78letý Masaryk jako nutné zlo a o jeho vztahu k těmto oficiálnostem přesvědčivě vypovídá následující historka z jedné z mnoha podobných cest: Na průběžné zastávce byla připravena delegace. Masaryk vystoupil z vagónu a najednou na nástupišti zafoukal prudký vítr, který odnesl místnímu starostovi papíry s napsaným projevem. Starosta málem omdlel, ale Masaryk ho podepřel a pravil: „Nic si z toho nedělejte, já stejně vím, co byste říkal, a alespoň to už oba máme za sebou.“
Zdroje:
- Lidové noviny, Národní politika a Rovnost z 18. 6. 1928
- Film fy Elekta Praha o návštěvě TGM v Tišnově (https://www.youtube.com/watch?v=1f2l2mG0k4A)
- PhDr. Martin Šikula: Masarykova cesta na Horácko 17. června 1928 na stránkách obecních kronik
- https://rasov.cz/kronika/chronol/1928.htm
- http://www.feudal.cz/spz/html/masarykovy_automobily.htm
- Kronika města Tišnova
- Tišnov Fotorevue č. 1, 1994
- http://www.japhila.cz/filatelie/cerny/uvod.htm
- www.rozhlas.cz
Václav Seyfert, redaktor TN
Přivítání T. G. Masaryka v Tišnově starostou Aloisem Řezáčem. Zdroj: osobní archiv autora
Další článek: Firma Mouka: příběh o udržení rodinné tradice
Předchozí článek: Výstava v galerii Diana