V úterý 14. června vyjel náš lektor Jakub Fojtů s mladými…
Přijďte poslouchat Mišíka!
Pokud by se mě někdo zeptal, kdo je podle mého názoru ztělesněním českého bigbítu se vším, co si pod tímto označením lze představit, neváhal bych s odpovědí ani chvíli…
Vladimír Mišík… Byl tu v dobách, kdy se česká rocková hudba teprve prodírala z plenek, a přestože od těch časů uběhlo již půl století, je na scéně dodnes. Prošel obrazně řečeno téměř všemi skupinami, které u nás tvořily dějiny tohoto žánru, ať už to byly dávné Komety, pozdější Matadors, Blue Effect Radima Hladíka, Flamengo v dobách Kuřete v hodinkách, nebo vlastní kapela ETC…, o níž se říkávalo, že „takhle by hráli Rolling Stones, kdyby byli Češi“. Naprosto zásadním způsobem se podílel na zhudebňování a popularizaci zapomenutých klenotů naší poezie, zejména tvorby Josefa Kainara a Václava Hraběte, ale také například Františka Gellnera a Vladimíra Holana. Zakusil na sobě tvrdou ruku bolševika, který jej chtěl svého času umlčet „až do úplného zapomnění“. Byl z těch umělců, kteří cítili po listopadu 1989 bytostnou potřebu pomoci i v politice a podobně jako třeba Rudolf Hrušínský se alespoň na krátký čas zapojili i do práce v parlamentu. A zůstal poctivým rockerem i ve chvíli, kdy měl v říjnu 2013 převzít z rukou Miloše Zemana medaili Za zásluhy. V bigbítu se zkrátka nepředstírá, takže raději prezidentovi férově oznámil, že z důvodu rostoucí nevole z některých jeho rozhodnutí dospěl k závěru nabízené státní vyznamenání nepřijmout. Je tu tedy snad někdo jiný, kdo by mohl být oním „ztělesněním“?
Vladimír Mišík a skupina ETC… nám všem zahrají v pátek 22. července od 20 hodin na Zahrádce U Palce. Mělo se tak stát již koncem loňského srpna, ale protože zpěvákovo zdraví už nepatří k nejpevnějším, zařadila se tehdejší akce bohužel k těm dodatečně zrušeným. Letošní našlapaný prázdninový program ovšem nasvědčuje tomu, že Mišík se cítí být zdravotně v pořádku a to by samo o sobě mělo být dostatečnou pozvánkou k účasti na jeho koncertě. V našich končinách se nepředstaví zdaleka poprvé – pamatuji si plný sál sokolovny v druhé polovině 80. let stejně jako tři různá vystoupení z nepříliš vzdálené minulosti. Začátkem července 2010 hrál Mišík s ETC… na Bigbítové noci v Železném, o rok později se na festivalu v letním kině dostal vinou výrazného časového skluzu na pódium až hodně pozdě po půlnoci, v únoru 2012 byl v sále na Mlýnské ulici hostem jubilující skupiny Energit a bylo tehdy docela osvěžující slyšet ho zase v jiné sestavě, s doprovodem kytaristy Luboše Andršta. Současné ETC… hraje v obsazení: Petr Pokorný a Pavel Skála – kytary, Jiří Veselý – basa, akordeon, Vladimír Pavlíček – housle a Jiří Zelenka – bicí.
V dubnu 1983, tedy v časech, kdy měl Vladimír Mišík zákaz vystupování, napsal někdo na zeď v pražských Holešovicích dnes již legendární větu „Nechte zpívat Mišíka!“ Přestože ji příslušné tamní orgány opakovaně zamalovávaly, objevoval se nápis na tom místě stále znovu. Dovolím si jej teď cíleně parafrázovat a vzkazuji všem příznivcům dobré hudby: „Přijďte poslouchat Mišíka!“
Rozhodně Vás nezklame a početnou účast publika si právě on zaslouží mnohem více než kdokoliv jiný…
Václav Seyfert, redaktor TN
Foto: Jiří Esser
Další článek: Deset milníků v historii skupiny Neřež
Předchozí článek: Dan Bárta nerad sám sebe nudí