Krásné jubileum hokejového mohykána

Krásné jubileum hokejového mohykána

Václav Seyfert, redaktor TN
Zdroj fotografie: archiv tišnovského hokeje

Oficiální soutěž v ledním hokeji se v Tišnově nehraje už téměř padesát let (poslední sezónou byl ročník 1968/69) a logicky tak ubývá pamětníků, kteří buď tomuto populárnímu zimnímu sportu chodili na Ostrovec fandit, nebo mu dokonce holdovali přímo na ledě oblečeni do dresu a výstroje. O to více vyniká dubnové životní jubileum, jehož se dožívá jeden z členů té úplně první hokejové generace v našem městě.
V úterý 12. dubna oslaví své devadesáté narozeniny pan Jaroslav Sendler. Narodil se v Křižanově, mladá léta prožil na Dvořákově ulici, pak bydlel dlouho v rodinném domku na „Riegrovce“ a v současnosti tráví svůj život na sídlišti pod Květnicí. Jedná se o nejstaršího z dosud žijících bývalých hráčů, který v barvách tišnovského klubu, ať už se jmenoval v té které době AFK, Sokol, Tatran, nebo nakonec Baník, odehrál více než sto šedesát zápasů a nastřílel v nich jednadevadesát branek.
A protože dokumentace z historie tišnovského hokeje se dochovala v téměř dokonalé podobě, můžeme posloužit dalšími úctyhodnými údaji z hráčské kariéry Jaroslava Sendlera. Registrován byl 19. listopadu 1941 už jako patnáctiletý, 15. února 1942 odehrál proti SK Židenice své vůbec první utkání, a to jako levé křídlo útoku Kučera–Habart–Sendler. Prvního vstřeleného gólu se dočkal 12. prosince 1943 v Dolní Rožínce a největší kanonádou zasypal soupeře 8. února 1947, kdy vstřelil Doubravníku v jednom zápase šest branek. Jedná se o jediného tišnovského hokejistu, který startoval ve všech šesti utkáních proti prvoligovým týmům, které v oněch dobách čas od času do tohoto regionu zavítaly (v roce 1943 hrál Tišnov proti SK Libeň a v Nedvědici proti SK Podolí Praha, 1946 byl soupeřem ŠK Bratislava, 1947 AC Sparta Praha, 1959 Spartak Brno ZJŠ a 1960 dokonce slavná „Kometa“, tehdy Rudá hvězda Brno). Družstvu ZJŠ Brno vstřelil i jednu z branek. Naposledy se jeho jméno objevilo v sestavě tišnovského hokejového týmu 24. února 1961 v Třebíči v utkání proti Jiskře Náměšť. V útočné řadě Malý–Magda–Sendler působil při této své derniéře opět jako levé křídlo, nicméně v některých předcházejících letech zaskakoval – obvykle vedle Karla Životského – v sestavě také coby obránce.
S určitým časovým odstupem se pak Jaroslav Sendler objevil na ledě ještě dvakrát, to když začátkem roku 1967 pořádal tišnovský hokejový oddíl dvě tzv. „utkání čtvrtstoletí“, v nichž se v Tišnově a Nedvědici utkaly staré gardy bývalých hráčů těchto dvou tradičních rivalů… A v nedvědickém utkání dokonce ještě jednou, a naposledy, skóroval.
Ve starých archivních sešitech zdejšího hokeje je jeho jméno zpočátku uváděno jako „Sendler III“, čemuž je potřeba rozumět tak, že je nejmladším ze tří bratrů, kteří stejně jako on vydatně sportovali. Nejstarší Miroslav byl aktivním účastníkem dokonce vůbec prvního hokejového duelu v tišnovské historii (12. ledna 1941), ale věnoval se pak jako hráč především fotbalu. Prostřední Vlastimil to pro změnu nejlépe uměl s tenisovou raketou a právě „bílému“ sportu se v létě závodně věnoval i Jaroslav, a to až do pozdních šedesátých let, kdy už brusle a hokejku pověsil na hřebík. Celoživotní lásku k jakémukoliv sportování ale projevoval i jinak: velmi dlouho a pečlivě se staral jako hospodář o ekonomiku celé tišnovské tělovýchovné jednoty, na druhé straně však ani v pokročilém věku nezůstával jen u stolu. Letní sousedé dodnes vzpomínají na jeho plavecké výkony ve vlkovském rybníku ještě dlouho po tom, co oslavil osmdesátku.
Dovolte, abych svoje vzpomínání ukončil úsměvnou historkou, která mně utkvěla v paměti z mého dětství. Pan Sendler tehdy chodíval na Ostrovec nejen sportovat, ale také si odtud občas odvážel na kole zelené krmivo pro svoje králíky. Když jej tam jednou zastihl můj otec opět sekat trávu, rozhodl se pro drobný žertík a s vážnou tváří mu pravil: „Jaris, slyšel jsem, že se tady v té trávě rozmnožili nějací škodliví broučci, takže to raději těm králíkům vůbec nedávej, nebo ti pojdou.“ Pan Sendler ale už zřejmě dávno věděl svoje, takže se jen usmál, něco „výživného“ tátovi odpověděl a sekal spokojeně dál. A králíci to určitě ve zdraví přečkali…
Na závěr ještě přání, ať Vám slouží zdraví, pane Sendlere, a ať se s Vámi ještě hodně dlouho potkáváme.

Další článek:
Předchozí článek: