Malé úvodní zamyšlení na téma čestný občan

V našem městě se v posledních třech letech každý podzim pravidelně odehrával významný ceremoniál, na slavnostním zasedání v obřadní síni radnice byl vybraným osobnostem udělován titul čestný občan. Podle aktuálně platných „Pravidel pro udělování čestného občanství a ceny města Tišnova“ se jedná o nejvyšší čestné osobní vyznamenání udělované městem, které lze udělit za života nebo in memoriam a které je udělováno jako zvláštní projev úcty významným osobnostem, jež se velkou měrou zasloužily o rozvoj města a propagaci jeho dobrého jména. Dodejme ještě, že může být poctěna pouze fyzická osoba, která ale nemusí být občanem České republiky, může jít i o cizince nebo osobu bez státní příslušnosti.

Bližší definice čestného občanství neexistuje, a to ani v zákoně o obcích, na který se zdejší pravidla odvolávají. Pokud by tedy někdo položil velmi jednoduchou otázku, za jaké skutky, zásluhy či úspěchy je konkrétně možno stát se laureátem tohoto titulu, zněla by poctivá odpověď asi tak, že se na tento dotaz vlastně jednoznačně odpovědět vůbec nedá. Což ovšem není jediná nejasnost, která u nás kolem tohoto tématu panuje. Je také velmi pravděpodobné, že současní obyvatelé našeho města nemají byť jen základní přehled o tom, komu byl vlastně v dosavadní historii Tišnova jmenovaný titul udělen. Souhrnný přehled tišnovských čestných občanů nenajdete ani v nedávno vydané více než šestisetstránkové reprezentativní publikaci Tišnov ani na webových stránkách města. Proto jsme se rozhodli alespoň částečně toto nevědomí rozptýlit a v řadě pokračování představit čtenářům osobnosti, které se mohou pyšnit tím, že jim v té které době právě „panující“ vedení města Tišnova tuto poctu udělilo.

Než ovšem s postupnými profily jednotlivých držitelů titulu čestný občan města Tišnova začneme, bude užitečný určitý obecný úvod. Zjednodušeně se dá říci, že dosavadní laureáti patří do tří základních kategorií. Tu nejpočetnější tvoří osobnosti, které v Tišnově nebo v jeho nejbližším okolí prožily převážnou část svého života a svou dlouhodobou činností či historicky zásadními počiny se „přímo na místě“ zasloužily o rozkvět města. Druhou skupinou jsou zdejší rodáci, kteří sice své domovské město záhy opustili, ale ve své profesi pak docílili takového věhlasu a tak vynikajících výsledků, že tím vlastně nepřímo – abychom použili citaci z výše vzpomínaných pravidel – přispěli k propagaci dobrého jména svého rodiště. Nejmenší část pak představují čestní občané, kteří by podle dnešního znění pravidel už zřejmě na titul nárok neměli, ale ve své době byl prostě běžný zvyk je tímto způsobem dekorovat: přední politici státu, „velikáni“ české kultury a také naši květnoví osvoboditelé.

První tři tituly byly v Tišnově uděleny již v roce 1880 a na sklonku 19. století mělo naše město čestných občanů již šest. Do konce padesátých let století dvacátého k nim jeden další přibýval vždy zhruba po deseti letech (s výjimkou plodnějšího období 1945 až 1948), takže v roce 1960 se seznam držitelů čestného občanství města rozrostl na patnáct osob. Poté byly dvě osobnosti oceněny v šedesátých létech a po osmnáctileté přestávce další čtyři v osmdesátých létech. Ve chvíli, kdy jsme se zbavili vlády jedné strany, se tedy Tišnov honosil jednadvaceti čestnými občany. Po změně režimu nastal na dlouhou dobu jediný „zápis“ do historie udělování tohoto titulu v roce 1996, kdy jedno nové jméno přibylo a dvěma osobám bylo naopak čestné občanství zrušeno. (Zdeněk Nejedlý a Klement Gottwald byli původně Tišnovem poctěni krátce po únorovém převratu roku 1948 za „zásluhy o rozvoj školství“ a za „povznesení dělnické třídy“, ale městské zastupitelstvo jejich jmenování zrušilo svým rozhodnutím ze dne 28. 11. 1996.) A pak nastal velmi zvláštní úkaz, kdy po další sedmnáctileté odmlce najednou v roce 2013 město překotně ocenilo hned šest osob víceméně současně, ovšem jako by se ani tím potřeby nenaplnily, v následujících dvou letech se dočkalo titulu ještě dalších pět laureátů. V podstatě to znamená, že ze stávajícího počtu jednatřiceti čestných občanů města jich více než třetina byla tímto titulem odměněna prakticky během dvou roků, zatímco u předcházející dvacítky to trvalo sto třicet tři let! Takto nerovnoměrný vývoj jednoznačně svádí k domněnce, že naše město v současné době udělováním čestného občanství poněkud furiantsky hýří, což by v případě pokračování nastoleného trendu vedlo k jasné degradaci tohoto typu vyznamenání.

Proto jsem se zeptal, jak na tuto skutečnost nahlíží a s čím vlastně do budoucna počítá současné vedení Tišnova, a starosta Jiří Dospíšil mi odpověděl: „Vycházeje z textu obsaženého přímo ‚Pravidly pro udělování čestného občanství a ceny města Tišnova‘ je čestné občanství udělováno jako ‚zvláštní projev úcty významným osobnostem, které se velkou měrou zasloužily o rozvoj města a propagaci jeho dobrého jména‘. Pojmy ‚zvláštní projev úcty‘, ‚významným osobnostem‘ a ‚velkou měrou zasloužily‘ nejsou sice exaktně měřitelné, ale z mého pohledu se v případě udělování čestného občanství  jedná o vskutku vrcholné vyznamenání města ve vztahu k fyzickým osobám. A s jako takovým by s ním mělo být také nakládáno. Neboli méně je někdy více…“

Jakým způsobem přistupují k udělování čestných občanství jiná města na okrese Brno-venkov, jsem se pokoušel vzápětí dozvědět ve Šlapanicích a Ivančicích, které jsou co do počtu obyvatel s Tišnovem do jisté míry srovnatelné. Zjištění byla svým způsobem zajímavá: Šlapanice mají k dnešnímu dni pouhých pět čestných občanů (mezi nimiž dokonce pořád figuruje právě i Klement Gottwald, jemuž tam titul asi nějak nestihli zrušit), přičemž všichni byli oceněni ještě za svého života, a to v létech 1947, 1975, 2008, 2009 a 2012. Dalšími držiteli titulu jsou ve Šlapanicích Vasil Vasiljevič Siljava, velitel jednotky, která v roce 1945 osvobozovala město, dále pak mistr sportu a volejbalová legenda Karel Láznička, akademický sochař Stanislav Hanzl a sbormistr Ivan Sedláček, zakladatel Kantilény. Na webových stránkách Ivančic jsem narazil na zmínku o udělení čestného občanství samozřejmě herci Vladimíru Menšíkovi (oceněn 1978) a dále pak v případě válečných veteránů Oto Brückovi a Miloši Knorrovi, dekorovaných v létech 2003 a 2004. Kompletní přehled laureátů či alespoň jejich celkový počet tu však úplně chybí a nepochodil jsem ani s dotazem adresovaným tamnímu městskému úřadu. Přes bývalého místostarostu města jsem se dozvěděl jen tolik, že „institut udílení čestného občanství jsme přebrali  od svých předchůdců. V prvopočátku, někdy v padesátých šedesátých létech, byli čestnými občany jmenováni sovětští osvoboditelé. Více o vývoji i systému návrhů a schvalování by snad bylo možné najít v pamětech či písemnostech zdejšího historika pana Husáka“.  Zdá se, že každé město asi má ve věci „svých“ čestných občanů také „svoje“ speciální problémy…

Listinu čestných občanů města Tišnova dnes tedy tvoří třicet mužů a jedna jediná žena: herečka Marie Pavlíková, které byl titul udělen u příležitosti jejích osmdesátých narozenin v lednu roku 1986. V příštím čísle budeme v našem seriálu pokračovat tabulkou, která shrne přesný jmenovitý přehled držitelů nejvyššího městského vyznamenání, a počínaje květnovým vydáním bychom Vás postupně podrobněji seznamovali s jednotlivými osobnostmi.

Václav Seyfert, redaktor TN
Autor fotografie: Roman Skřepek