Na kole z Tišnova do Lisabonu II

Dva tišnovští kluci se vydali na konci srpna do Portugalska. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby jako dopravní prostředek nezvolili cyklistická kola. Přečtěte si o evropském dobrodružství v druhé části cestovatelské reportáže, kterou pro vás připravili. Třináctý den jsme u Ženevského jezera připomínajícího moře, kde poletuje mnoho racků a u pobřeží se pohupují lodě. Pobřeží lemuje mnoho honosných vil, po silnicích se prohání každou chvilku Porsche nebo Maserati. A my čekáme ve frontě v obchodě s igelitkou pečiva. Ostatní nakupující ohrnují nos nad neupravenou schránkou našich těl, a to neví, že noc budeme trávit na lavičce u jezera. Švýcarsko bylo krásné, ale naše peněženky to vnímaly poněkud jinak, takže rychle do dalšího státu, kterým byla Francie. Prvním větším městem, do kterého jsme přijeli, byl Lyon. Dorazili jsme tam po cyklostezce Via Rhona vedoucí přes města Belley, Saint Genix, Groslée, La Balme-Les-Grottes. Udělalo na nás obrovský dojem. Lidé se zde věnují sportu na každém rohu, ale hlavně podél řeky Rhony, nebo si jen tak čtou a relaxují. Dále se nám líbilo, jak je moderní část budov zakomponována do historické zástavby, příjemnou atmosféru dotváří elegantně oblečení lidé a výborné jídlo. Určitě vám doporučujeme Lyon navštívit.

Kamarádi volají! Osmnáctý den přijíždíme do hradebního města Avignon, které chrání papežský palác. Zde na nás čeká Michal, který má svůj byt přímo v centru. Po dlouhé době se nám dostává domácího pohoštění a jdeme na prohlídku města spojenou s koštovačkou piva. Po dlouhé době konečně spaní na posteli, po nabrání sil vyrážíme do Montpellier, který jsme pokořili dvacátý den. Studentské město s impozantním náměstím, ve kterém se hemží spousty mladých lidí. Hledání cyklotras bylo čím dál tím složitější, využívali jsme infocenter ve velkých městech, ale většinou jsme obdrželi pouze reklamní mapu pro daný region, takže jsme museli využívat i méně frekventované silnice. Z Montpellieru jsme postupně projížděli městy Béziers, Narbonne, Port-la-Nouvelle, La Palme (komárů ráj). Abychom se dostali do Leucate, kde jsme se poprvé za celou výpravu podívali na pláž a vykoupali se v moři, bylo třeba urazit kolem dvou tisíc kilometrů! Následovalo Saint Genis des Fontaines a Le Boulou, kde jsme objevili značku původně plánované cyklostezky EV8, jež nás zavedla přes náročný přejezd Pyrenejského pohoří do Španělska, přímo do města Sant Pere Pescador. Jako když se den prolíná v noc, tak se měnila i krajina. Vyprahlá hlinitá s bodláky a místy kaktusy, slunce přidávalo na síle a prach se vířil ve větru. Cesty byly štěrkovité a naše řetězy se kvůli nánosům prachu začaly ozývat v pravidelném rytmu šlapání. Podél skalnatého pobřeží přes město Tossa de Mar se naše kola točila do Barcelony, do které jsme dorazili dvacátý šestý den. Spatřili jsme noční město vyzařující obrovskou energii, také architekturu slavného A. Gaudího. Ve městě jsme si stihli prohlédnout veškeré skvosty. Zde musela proběhnout oprava Lukášova kola. Ten jel totiž už v pyrenejských kopcích pouze s napůl funkční zadní brzdou! Místní servisman se velmi divil, jak je to možné. Další města na trase byla Tarragona, Salou, Alcossebre a konečně Valencie. Nádherné moderní město s neuvěřitelnou architekturou, budovy opravdu vypadají, jako by nepatřily do našeho století. Dále se Valencie pyšní famózním parkem, kde je podobná nálada jako v již zmiňovaném Lyonu. Co se týče oprav, Španělsko bylo velmi „plodné“ na píchlé duše. Mnoho bodláků, kaktusů a různých ostnatých větviček nám to dávalo připomenout hodně často. Třicátý den vyrážíme směrem Albacete. Poprvé poznáváme plně sílu přírody a také to, že proti větru se jede opravdu špatně! Moc dobrou náladu jsme tedy neměli, protože jsme museli šlapat i z kopce. Naším cílem byla Granada, kde jsme měli domluvené další spaní u naší kamarádky Sáry. Trasa vedla už jen po nefrekventovaných silnicích připomínajících pustiny v amerických filmech. Také nás čekalo další pohoří Sierra Magina, kde se nám dostalo odměny v podobě krásných výhledů. Spaní ve Španělsku bylo příjemné a mnoho olivovníkových sadů nám poskytovalo noční zázemí. Do Granady jsme dorazili třicátý čtvrtý den, po trase jsme projeli městy Puente de Genave, Úbeda, Jódar. V Granadě nás čekalo domácí ubytování a hlavně sprcha, která se pro nás stala opravdovou vzácností. Prohlédli jsme si město, v první řadě pevnost Alhambra a poté jsme šli ochutnat místní tapas a pivo. Po dvou nocích u Sáry jsme pokračovali dále za naším cílem. Následující větší město byla Sevilla. Její předměstí připomínala místa po pádu bomby. Zahlédli jsme i několik velmi obyčejně žijících lidí, kteří se starali o dobytek. Zvláštní podívaná na stádo koz v předměstí. Nicméně centrum se honosí krásnými architektonickými stavbami. A míříme do posledního státu přes Huelvu až do portugalského města Faro. V Portugalsku jsme byli překvapení dezolátním stavem silnic. Řidiči odpovídali kvalitě silnic a každou chvilku jsme očekávali kontakt s autem. Portugalskem jsme z města Faro jeli přímo do Lisabonu podél dálnice, vedle které vedla méně využitá silnice. Krajina nám zde nic moc nenabídla, chvilkami připomínala Afriku, co se vyprahlosti týče, tudíž jsme spěchali do hlavního města. Jednačtyřicátý den jsme dorazili do cíle naší cesty, před námi stál Lisabon. Kompletně jsme si jej prohlédli. Potřebovali jsme vyřídit letenky a zabalení kol do krabic v místním servisu. Nakonec jsme museli čekat na odlet tři noci v lisabonském parku, kde jsme spali na lavičkách. A tak jsme alespoň měli čas vstřebat celý ten Výlet. Zabral nám pětačtyřicet dní a ujeli jsme asi čtyři tisíce a osm set kilometrů. Jeho průběh a fotografie z něj jsou k nalezení na facebookové stránce Po stopách Ze-mě. Ještě jednou děkujeme všem, kteří nám fandili a pomáhali, byl to náš hnací motor v těžkých chvílích. Tak u příštího výletu ahoj.

Lukáš Podal a Honza Bednář

Hlavním sponzorem webové verze novin pro Leden 2016: